V noci jsem snil, že jsem motýlem

Kočka na rozpálené plechové střeše z roku 1954 patří vedle Skleněného zvěřince (1944) a Tramvaje do stanice Touha (1947) a Sestupu Orfeova (1957) mezi čtveřici nejlepších a dodnes nejhranějších her amerického dramatika Tennesseeho Williamse, jenž byl za tuto hru podruhé oceněn nejvýznamnějším americkým literárním oceněním a to Pulitzerovou cenou.

Co společného mají co do tématu, kvality i řad čtenářů tak protikladní spisovatelé Evan Hunter a Ed McBain, ale i českému čtenáři zcela neznámí Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot, Curt Cannon? Světaznalejší čtenář asi nezaváhá s odpovědí, že nic a nikoho jiného než Salvatoreho Lombina a jeho umělecké pseudonymy, ze kterých právě prvé dva zmíněné vynikají nejvíce: Ed McBain svým více než padesátidílným detektivním cyklem 87. revír, ve značné míře přeloženým i do češtiny; Evan Hunter, jehož Salvatore Lombino používal pro svou vyspělejší část tvorby a v roce 1952 jej i přijal za jméno vlastní, je pak u nás i ve světě proslut zejména svou satirickou a do značné míry nepřekonatelnou novelou Džungle před tabulí(, a potažmo i scénářem pro nejlepší film Alfreda Hitchcocka, Ptáci).