V noci jsem snil, že jsem motýlem

Kim Ki-dukův plně autorský počin, kdy krom tradiční režie a scénáře (jistě ne bez zajímavosti napsaného během jednoho měsíce), snímek sám i sestříhal (za rekorních 10 dní) tak, že společně se 16-denním natáčením vznikl za pozoruhodných filmařských podmínek snímek, jež rozhodně překračuje onu kategorii minimalismu a byť není zdaleka tak vizuálně propracován jako jeho předešlé výtvory, Ostrov a Jaro, léto, podzim, zima, s nimiž se doposud mohl český divák seznámit, jedná se o jeden z nejlepších snímků, jež lze v letošním roce v českých kinech shlédnout, což ostatně i dokazují mnohá ocenění, mimo jiné i Stříbrného medvěda za režii na Berlinale 2004.

Kdo neuvidí, neuvěří! Nelibuji si v nadnesených přirovnáních a proto stručně a při zemi: Choking Hazard je nejlepší vizuální počin všech dob českého filmu s vysoce propracovaným scénářem, který si s divákem pohrává a servíruje mu to, co se do Choking Hazardu považovalo za nenatočitelné. Celý film má prudký spád, který se vyvaruje hluchých míst, diváka šetří nečekaných obratů, ale přesto se vyvíjí zcela neuvěřitelným směrem. Bere si na paškál všechny možné klišé, ale není pouhou parodií, protože svou inteligencí je překonává. Je to horor, ve kterém se nebojíte, protože všechny strašidelné scény jsou tak humorné, že se chtě nechtě musíte smát, když myslivec-zombie žere lidský mozek, altruistický hrdina se vyžívá v rozbíjení lebek kuchyňskou paličkou, Dáda Patrasová, ano, ztělesněná mateřskost, ubíjí důchodce dlažební kostkou a pak mu v klipovém záběru s detaily grimas a očí ustřelí brokovnicí hlavu. Ano, kdo neviděl, neuvěří, co je možné natočit. A já jen tiše dodávám, že Choking Hazard je nejlepší filmový počin několika posledních let, který i ve světě stěží může najít konkurenta.