„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Úryvky

24. Prosinec 2008

Ukázka ze Superarbitrií české lékařské fakulty

Referent: Reinsberg

Dne 21. dubna t. r. učiněno Františce P-ové, 151eté dceři chalupníka ze S., násilí. Poškozená udala při výslechu svém dne 10. května, že byla dne 21. dubna před polednem na panské pasece p-ské na kopřivách pro housata. Tam sešla se s Karlem P., 191etým čeledínem z S., který k ní přistoupil a, nastaviv jí nohu, ji porazil, takže padla na pravý bok, načež přiskočiv k ní, ji převalil na znak, odkryl jí sukně a roztáhl nohy řka, „že ji to udělá“; když děvče křičelo a plakalo zacpal ji levou rukou ústa, klekl si jí mezi nohy, strčil jí nejprve prst do přirození a lehl si pak na ni.
24. Prosinec 2008
ve smyslu objektivním, osobní determinace a stupňů uvědomění

Schůze druhá 31. ledna 1928

Louis Aragon: Je politováníhodné, že jsme se nemohli všichni v jediné schůzi vyjádřit o otázkách, které byly položeny. Dnes, není možno se k nim opět vraceti, ač je nelze pokládati ještě zdaleka za vyčerpané.
24. Prosinec 2008
ve smyslu objektivním, osobní determinace a stupňů uvědomění

Schůze první 27. ledna 1928

»André Breton: Muž a žena souloží. Jak a kdy se muž dozví o ukojení ženy? Yves Tanguy: V nepatrných výjimkách. Breton: Jsou nějaké objektivní způsoby, kterými je to možno zjistit? Tanguy: Ano.

Les paradis artificiels, 1860

I. Záliba v nekonečnu

Ti, kteří dovedou pozorovat sami sebe a udrží si své dojmy v paměti, ti, kteří si jako Hoffmann dovedli sestrojit duševní barometr, ti jistě na pozorovatelně své mysli zaznamenali doby krásného počasí, šťastné dny a rozkošnické chýle. Jsou dny, kdy se člověk probudí a jeho duch je mladý a svěží. Sotva se jeho víčka zbaví spánku, který je sklížil, objeví se mu vnější svět v mohutném reliéfu, s podivuhodnou čistotou obrysů a podivuhodným množstvím barev.
07. Prosinec 2008

Кроткая, 1876

ÚVODEM

Prosím, aby mi čtenáři prominuli, že jim tentokrát místo obvyklého Deníku předkládám jen novelu. Zaměstnávala mě ale skutečně po většinu měsíce. V každém případě prosím o shovívavost.
07. Prosinec 2008
„Cože? Opravit? Aby znovu šly?“ ptal se udiveně starožitník, vysunul brýle na čelo a zaraženě se na mne podíval; „Proč vlastně chcete, aby znovu šly? Mají přece jen jednu rafiji – a žádná čísla na ciferníku,“ dodal, pozoruje zamyšleně v ostrém světle lampy, „jenom květinové obličeje, hlavy zvířat a démonů místo hodin.“ Počal počítat a tázavě se na mne podíval: „Čtrnáct? Vždyť dělíme den na dvanáct dílů. Nikdy jsem ještě neviděl tak podivnou věc. Radím vám, nechte je jak jsou. Již dvanáct hodin v jediném dnu je dost těžko ke snesení.
07. Prosinec 2008

(ze spisovatelovy pozůstalosti)

Často mi byla kladena otázka, jak jsem se ze dne na den stal z obchodníka spisovatelem. Vnější popud tu byl následující: jednou jsem se seznámil v Lehmanově sanatoriu se spisovatelem O. A. H. Schmitzem. Když jsem mu vylíčil několik podivuhodných zážitků, které se mi přihodily, řekl mi: „Proč to nenapíšete?“ „Jak se to dělá?“, zeptal jsem se. „Pište prostě tak, jak mluvíte!“, poradil mi. Sedl jsem a napsal novelu Rozpálený voják, zaslal ji do Simplicissima a byla ihned přijata.
30. Duben 2008
Podél srázu podél propasti
moji koně, koně vraní
tuhým bičem jako šílený
vás šlehám popoháním
Nějak vzduch mi v plicích schází
lokám mlhu s nocí temnou
opojení z vichřice mi
šeptá: Konec, konec se mnou!
 
Trochu zvolněte mi, koně
trochu zvolněte mi
vždyť ne bič to já velet mám
30. Duben 2008
Zvuk rohu zní: jen dál a dál!
Psům sotva někdo stačí,
vždyť srdce lovčích, to je sval
protkaný karabáči…
 
Loveckou vášní prodchnuti,
lidé smrt nesou labutím.
Sokoly vypustili.
A lučištníci – v očích žár –
vidí ten roztoužený pár,
který se zná jen chvíli.
 
30. Duben 2008
Když stane se, že kamarád
zaváhal nebo zklamal snad,
a ty bys prostě věděl rád,
zda ještě na něj můžeš dát –
vezmi ho do hor, uvidíš!
Nechystej mu žádnou lest,
jenom si zkuste zlézt,
ať víš s kým máš tu čest.
 
Možná, že v horách ztratí vtip,
ohrne nos a zdrhne zpět,

1796

Byly jsme s Justinou vychovány v Panthemontském klášteře. Eufrosina, která jako mladé děvče utekla ze sousedního rodného domu, aby se vrhla celou duší v rozkoše, byla v klášteře naší společnicí.