„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Leden 2009

Julian Schnabel: Než se setmí

Julian Schnabel: Než se setmí

Julian Schnabel je ve světě znám zejména jako výtvarný umělec, který si vytvořil svůj vlastní expresionisticky laděný styl založený na koláži malých keramických destiček a malby, tak že Schnabelovy plátna jsou samozřejmou součástí sbírek předních světových galerií moderního umění. V roce 1996 se pak Schnabel etabloval i jako filmový režisér, když natočil snímek Basquiat, ve kterém sleduje krátkou životní dráhu jednoho z nejúspěšnějších výtvarných umělců 80. let Jeana-Michel Basquiata (ve snímku mimo jiné herecky exceluje David Bowie jakožto Andy Warhol). Snímek Než se setmí z roku 2000 pak sleduje osudy kubánského spisovatele Reynalda Arenase. Podobně jako Basquiat i tento druhý Schnabelův film zaznamenal celosvětový ohlas tak, že se oba snímky dostaly i do české kinodistribuce.
Jan Pelc: …a bude hůř

Jan Pelc: …a bude hůř

1985

Zatímco společenskou náladu první poloviny komunistického totalitního režimu lze z literárního hlediska prohlásit za relativně velmi dobře zmapovanou, kdy se k pomyslnému programu uchopení její nejniternější podstaty přihlásila celá řada předních českých spisovatelů, polovina druhá, tedy zvláště období tzv. normalizace, jež následovalo po nedotaženém pokusu o revoluci v roce 1968, zůstává vlivem emigrací předních uměleckých tvůrců i důsledné realizace policejního státu, kdy se mnohem účinněji než kdy dříve podařilo umlčovat potažmo zastrašovat nepohodlné názory, do značné míry nedotčena. Pro období let 1968 až 1989 tedy vzniklo názorové vzduchoprázdno, které se nepodařilo zaplnit ani dnes, necelých osmnáct roků od samovolného pádu vlády komunistické strany.
31. Leden 2009
Ettore Scola: Terasa

Ettore Scola: Terasa

Ettore Scola ve snímku Terasa z roku 1980 vynalézá nový styl filmového vyprávění, kdy styčným bodem není tradiční zápletka, příběh či filmová postava, ale je jím místo - v případě snímku Terasa je to večírek skupiny římských intelektuálů, jež se pořádá na terase s kulisami střech setmělého města. Tuto ideu dále rozvíjí v Tančírně, ve které Scola shrnuje události čtyř dekád 20. století a to proměnou hudby, tanečních stylů i oblečení bavících se tanečníků. V sáze Rodina z roku 1987, pak v interiérech jednoho římského bytu mapuje hned prvních osm dekád minulého století.
Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov

Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov

Обломов, 1859

Ruské literatuře v jejím vrcholném období 19. století co do svého vlivu zcela dominuje dílo Alexandra Sergejeviče Puškina a Nikolaje Vasilijeviče Gogola, na jejichž literárním odkazu de facto stojí i padá celá ruská literatura. Nicméně i mimo tyto dvě načrtnuté linie, které vévodily 1. (Puškin) respektive 2. polovině (Gogol) 19. století, zde existovala celá řada dalších ve svém vlivu více či méně osamocených osobností, bez kterých si ovšem nelze ruskou literaturu jako celek vůbec představit.
Kategorie
31. Leden 2009
Jan Svěrák

Jan Svěrák