„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1985

Ladislav Klíma: Z

Ladislav Klíma: Z

1997

V roce 1997 nakladatelství Lege artis završilo to, co započalo již v roce 1991, a to postupné vydávání literárních i filozofických textů jednoho z nejoriginálnějších českých myslitelů Ladislava Klímy. - Sbírka byla editorem Miroslavem Kromišem nazvána Zet jako symbol pomyslné tečky za celým Klímovým dílem, kdy právě sbírkou Zet bylo ukončeno dlouholeté úsilí o znovuvydání všech již dříve vydaných Klímových textů (tedy s výjimkou Klímova dramatu Matěj Poctivý, jež bylo poprvé a zatím naposled vydáno v roce 1922) a dále je v této sbírce obsažena i čtveřice dopisů, jež nebyla doposud nikdy veřejně publikována.
Edgar Lawrence Doctorow: Světová výstava

Edgar Lawrence Doctorow: Světová výstava

World’s fair, 1985

Edgar Lawrence Doctorow staví svůj autorský styl na kombinaci reálně podaného příběhu, jehož autentičnost podporuje tím, že děj umisťuje do všeobecně známých míst, anebo do něj v okrajových úlohách vkládá známé historické postavy, a čisté autorovy fikce. A nejinak je tomu u jeho románu Světová výstava z roku 1985, který navenek, a to díky mnoha paralelám s autorovými biografickými údaji, navíc budí dojem vzpomínkové autobiografie.
František Vláčil: Stín kapradiny

František Vláčil: Stín kapradiny

František Vláčil je neodbytně spjat se svým nejslavnějším filmem Markéta Lazarová a všechny jeho pozdější filmy jsou s Markétou také srovnávány. A nejinak je tomu u jednoho z jeho vůbec posledních snímků Stín kapradiny na námět novely Josefa Čapka, jež byla dle Vláčilových vlastních slov vedle Markéty Lazarové jeho vůbec nejoblíbenější literární dílo. Scénář k filmu Vláčil napsal již v roce 1972 a to zejména ve spolupráci s Vladimírem Körnerem, se kterým spolupracoval například již na scénáři pro film Údolí včel, ale na samotnou realizaci musel Vláčil čekat dlouhých třináct let.
Jan Pelc: …a bude hůř

Jan Pelc: …a bude hůř

1985

Zatímco společenskou náladu první poloviny komunistického totalitního režimu lze z literárního hlediska prohlásit za relativně velmi dobře zmapovanou, kdy se k pomyslnému programu uchopení její nejniternější podstaty přihlásila celá řada předních českých spisovatelů, polovina druhá, tedy zvláště období tzv. normalizace, jež následovalo po nedotaženém pokusu o revoluci v roce 1968, zůstává vlivem emigrací předních uměleckých tvůrců i důsledné realizace policejního státu, kdy se mnohem účinněji než kdy dříve podařilo umlčovat potažmo zastrašovat nepohodlné názory, do značné míry nedotčena. Pro období let 1968 až 1989 tedy vzniklo názorové vzduchoprázdno, které se nepodařilo zaplnit ani dnes, necelých osmnáct roků od samovolného pádu vlády komunistické strany.
Jan Novák: Miliónový jeep

Jan Novák: Miliónový jeep

The Willys Dream Kit, 1985

Jan Novák pronikl do širšího povědomí českých čtenářů zejména svým beletristickým zpracováním příběhu bratří Mašínů Zatím dobrý, které získalo nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera za knihu roku 2004. Počátky Novákovy tvorby však sahají až k roku 1983, kdy na objednávku Josefa Škvoreckého napsal biograficky laděnou sbírku s ironickým podtextem Striptease Chicago (v Novákově bibliografii první a poslední česky psané dílo). Avšak největších úspěchů Novák paradoxně dosáhl jako filmový scénárista - ať již ve filmu Valmont Miloše Formana (na námět Nebezpečných známostí Choderlose de Laclos), Báječných let pod psa Michala Viewegha, či satiricky laděného dokumentu Občan Václav Havel jede na dovolenou.
Akira Kurosawa: Ran

Akira Kurosawa: Ran

Ač japonský film v našich zemských šířkách a délkách přinejmenším zavání exotikou, ne-li matnou představou někde na pomezí mezi tradičním japonským divadlem a současnou produkcí animovaných seriálů, přeci jen lze v jeho filmografii objevit jméno, jenž lze přes jeho japonské kořeny směle zařadit nejen do zlatého fondu světového filmu, ale rovněž jej interpretovat v kontextu evropské kinematografie v dobách své největší slávy - Akiru Kurosawu.

El amor en los tiempos del cólera, 1985

Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

Na Marquezovově slavném románu Láska za časů cholery je znát, že jej napsal již ve svém pozdější věku (jako šedesátiletý), kdy prostřednictvím svého vrcholného díla bilancuje nejen svůj život ale i sám sebe tak, že je v příběhu obsaženo nebývale mnoho autobiografických prvků, a byť je děj posunut hluboko do minulosti na rozmezí 19. a 20.  století, je román díky jak autorových paralel tak časového posunu v mnohém nesmrtelně aktuální, zvlášť v době, kdy se z Lásky stalo pouhopouhé zaklínadlo bez hlubšího významu.
Děj samotný, lze interpretovat třemi způsoby: můžeme jej brát jako fascinující naturalisticky podané vyprávění, jež sice oplývá magickou atmosférou, ale lze jej spíše brát jako příběh z cizího, dávno zapomenutého světa. Vnímavější čtenář pak krom samotného strhujícího vyprávění bude sledovat i myšlenkové pozadí hlavních hrdinů, které je ukryto za tenkou zástěnou navenek banálních příhod, jež však v sobě skrývají odpověď na mnohé, sám sobě položené otázky „Proč?“, jejichž odpovědi se však odvíjí jak od míry duševního vývoje čtenáře tak i jeho dosavadních životních zkušeností. Třetím způsobem je pak další interpolace těchto otázek a jejich další prohlubování tak, že smysl knihy lze shrnout do jediného slova, za kterým však leží celé miriády slov dalších.