V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmovou formu historické ságy si Ettore Scola vyzkoušel již v roce 1983 ve svém velezdařilém němém snímku Tančírna, ve pouze za pomoci kombinace hudby a tance vyjádřil velmi složité sdělení pomíjivosti času, společenských hodnot i samotného života jedince. O čtyři roky mladší snímek Rodina pak na Tančírnu do značné míry navazuje s tím, že původní časový úsek 50 let Scola rozšířil na roků 80 tak, že v příběhu římské rodiny nepřímo vyjádřil osudy i zvraty celé Itálie ve 20. století.

Z dramatického díla Antona Pavloviče Čechova se svými kvalitami vymyká zejména čtveřice psychologických her napsaných v rozmezí let 1896-1904 Racek (1896), Strýček Váňa (1899), Tři sestry (1901) a Višňový sad 1903-04, které krom nastíněné psychologické zápletky, pojí i umístění děje na ruský venkov, potažmo místo svého prvního uvedení v Moskevském uměleckém divadle neboli MCHAT (byť Racek byl podobně jako starší Čechovovy jednoaktovky uvedeny již dříve, avšak zcela beznadějně propadl). Tři sestry pak Čechov napsal již přímo pro MCHAT.

Dramatické dílo Antona Pavloviče Čechova lze charakterizovat jako hry čistě konverzační s naprostou absencí děje, vývoje postav i hlubších sond. Koncepce hry a současně i druhoplánová psychologičnost je založena čistě na protikladných vlastnostech jednotlivých postav, které archetypálně parodují ruskou společnost na přelomu 19. a 20 století. Čechov svá dramata, ostatně podobně jako děj svých nejzdařilejších povídek, umisťuje na ruský venkov, což lze v kontextu ruské literatury 19. století, ve které je typickou postavou obyvatel Petrohradu ze středních ale spíše vyšších vrstev, možno brát jako revoluci i reflexi společenského myšlenkového posunu. Ostatně sovětská komunistická propaganda líčila Čechova jakožto proletáře názorově blízkého marx-leninské materialistické filozofii.

Rokem vzniku dramatu Strýček Váňa Antona Pavloviče Čechova bývá sice zpravidla uváděn letopočet 1899, nicméně skutečné časové období, ve kterém Čechov zcela přepracoval své nepříliš povedené drama z roku 1889 Lesní démon, kdy krom přepsání ústřední zápletky a znejednoznačení závěrečného vyznění vypustil i více než polovinu všech postav, bývá pokládáno někam za rok 1891, ve kterém Čechov strávil tři měsíce rozhovory na vězeňském ostrově Sachalin v severním Pacifiku, kdy mapoval nelehký život vězňů v sibiřském vyhnanství.