„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Satira

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha

1928

Utrpení knížete Sternenhocha je dnes suverénně nejznámější dílo nejoriginálnějšího českého filozofa Ladislava Klímy. Román, který Klíma označoval jako groteskní romanetto, do značné míry ironizuje ba i paroduje Klímovu vlastní svébytnou filozofii, s hlavními myšlenkami v egosolipsismu (svět existuje pouze jako vědomí mého Já) a egodeismu (Já jsem Bůh). Román byl poprvé vydán v roce 1928, měsíc po Klímově smrti způsobené kombinací tuberkulózy a nezřízeného pití neředěného lihu. Další vydání vyšla až v rámci druhého znovuobjevení Klímy (za první znovuobjevení lze považovat zhudebnění a performanci jeho textů undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe a osobností Ivana Martina Jirouse v polovině 70. let) po roce 1989, kdy hned v roce 1990 vyšel román hned ve dvou vydáních.
Denys Arcand: Doba temna

Denys Arcand: Doba temna

Kanadský režisér Denys Arcand ve snímku Doba temna uzavřel svou volnou trilogii na téma postavení jedince v moderní společnosti - prvním filmem z tohoto Arcandova cyklu byl snímek z roku 1986 Úpadek amerického impéria, druhým pak jeho nejslavnější snímek z roku 2003 Invaze barbarů, jenž byl oceněn i Oscarem za nejlepší cizojazyčný film, třemi francouzskými Césary, a dvěma cenami z Cannes. V Době temna pak Arcand udržuje tuto vysoce nasazenou kvalitativní laťku a jeho film se vyznačuje inteligentním humorem s přesahem k ironii a satiře.
Petr Nýdrle: Evžen mezi námi

Petr Nýdrle: Evžen mezi námi

Petr Nýdrle absolvoval v roce 1981 obor filmové režie na pražské FAMU a to absolventským filmem Evžen mezi námi. Pro své kvality, či spíše pro svou někdejší provokativní neotřelost, byl tento studentský film mimořádně určen k promítání i do běžné kinodistribuce, ale pro otevřenou ironii a satiru, jež zesměšňovala úroveň oficiální socialistickým režimem schválené kultury a umění, z toho nakonec sešlo, byť film nebyl nikdy oficiálně zakázán. Nýdrle sám již nikdy žádný film nenatočil a poté, co v roce 1983 emigroval do USA, se dodnes věnuje výhradně komerčnímu žánru reklamy a hudebních klipů. Evžen mezi námi tak měl oficiální premiéru až na podzim roku 1990, kdy bez většího vzruchu či ohlasu prošel českými kiny a poté skončil na dalších dvacet let v zapomnění, ze kterého jej v roce 2011 nakrátko vytrhl Karlovarský filmový festival.
Anders Jensen: Adamova jablka

Anders Jensen: Adamova jablka

Dánský filmový tvůrce Anders Thomas Jensen, je celosvětově proslulý zejména jako scénárista a dále jako režisér krátkých filmů - v této kategorii byl dokonce 3× nominován na Oscara, kterého nakonec získal v roce 1999 za film Valgaften. V naších zemích je však znám zejména prostřednictvím jednoho z celkem svých tří celovečerních filmů a to černo černé satirické komedii Adamova jablka z roku 2005, jenž je dnes celosvětově hodnocena jako kultovní záležitost.
Luis Buñuel: Nenápadný půvab buržoazie

Luis Buñuel: Nenápadný půvab buržoazie

Pod známým, vševypovídajícím a současně nicneříkajícím názvem Nenápadný půvab buržoazie se skrývá klasický surrealistickými myšlenkami inspirovaný film mexického velikána Luise Buñuela. A ačkoliv to není film nikterak jednoduchý a většina diváků se v něm bez úvodního vysvětlení koncepce záhy ztratí, získal Buñuel, jehož můžeme směle a bez přehánění označit za jednoho z nejlepších režisérů filmové historie, za tento snímek svého jediného Oscara a to za nejlepší cizojazyčný film. Oscar i za nejlepší původní scénář mu pak těsně unikl.
Nathanael West: Přítelkyně osamělých srdcí

Nathanael West: Přítelkyně osamělých srdcí

Miss Lonelyhearts, 1933

Nathanael West, rodným jménem Nathan von Wallenstein Weinstein, vydal za svého velmi krátkého života - zahynul ve svých třiceti sedmi letech při autonehodě, když spěchal na pohřeb svého velkého přítele Francise Scotta Fitzgeralda, jenž zemřel o den dříve - čtyři novely, které však nevzbudily žádný ohlas a zapadly do zapomnění až do doby, než byl Nathanael West znovuobjeven v 50. letech.
Pavel Kohout: Bílá kniha o případu Adam Juráček

Pavel Kohout: Bílá kniha o případu Adam Juráček

1970

Spisovatel a dramatik Pavel Kohout je osobnost značně kontroverzní - podobně jako například světoznámý spisovatel Milan Kundera si v mládí prošel obdobím nekritického obdivu ke stalinismu, v 60. letech se stal reformním komunistou a poté, co byla jeho ideologie v srpnu roku 1968 poražena a byla nastolena normalizace, se dostal do politické opozice, kterou stvrdil podpisem dokumentu Charta 77, jež tehdejšího prezidenta a prvního tajemníka diktátorským způsobem vládnoucí komunistické strany, Gustava Husáka, žádala o dodržování Listiny základních lidských práv a svobod, kterou Československo přijalo v roce 1976. - Již o rok později byl Kohout nucen emigrovat do Rakouska, kde se pro západní svět stal symbolem obětí komunistické perzekuce ale i předním představitelem české literární scény.
Karel Poláček: Hedvika a Ludvík

Karel Poláček: Hedvika a Ludvík

1931

Karel Poláček je dnes považován za ikonu české meziválečné literatury a vedle Jaroslava Haška za předního představitele humoristické ale i satirické prózy. Ale podobně jako Hašek, jenž byl proslulý svou leností a s výjimkou světoznámého Švejka se z principu odmítal zabývat serióznější literaturou nad rámec časopisecky udávaných povídek, psal Poláček, jenž nesporně měl vynikající literární talent, jen tak, aby to „stačilo“ a z jeho rozsáhlé bibliografie čítající na třicet románů, novel, sbírek povídek, fejetonů ale i dílek z dalších literárních útvarů, je opravdu literárně hodnotný jen jediný výtvor a to posmrtně zveřejněný román psaný jako by školáckou rukou desetiletého chlapce, Bylo nás pět. Ostatní romány à la Muži v offsidu (1931), Dům na předměstí (1933) či Hostinec U kamenného stolu (1948), jež zlidověly pro své filmové zpracování, pojí to, že mají velmi dobrou první třetinu či dokonce polovinu díla, ale poté Poláček zjevně pod vlivem jak financí, tak přislíbeného termínu svému nakladateli, sklouzává k lascivnosti a opakování se.
Josef Škvorecký: Lvíče

Josef Škvorecký: Lvíče

1969

Satiricky pojaté novele Lvíče dal Josef Škvorecký podtitul Koncové detektivní melodrama s tím, že jak zůrazňuje úvodem, všechny postavy i jejich charaktery jsou zcela smyšlené a novela samotná není nic jiného než pouhou brakovou detektivkou. Ale Josef Škvorecký je znám nejen jako jeden z nejlepších českých spisovatelů 2. poloviny 20. století, či jako výborný vypravěč i pozorovatel, ale již od své prvotiny Zbabělci (z let 1948-49 vydáno ale až roku 1958) proslul svým ironií prodchnutým humorem. Detektivní zápletka Lvíčete, jež je pro své filmové ztvárnění i anglický překlad novely též známa pod názvem Flirt se slečnou Stříbrnou, je v příběhu jaksi navíc, a tvoří v něm jen pointu přidanou právě jen proto, aby novela mohla být nazvána detektivní variací na nevážné téma. Škvorecký ale opět proslul tím, že vnější háv takřka humoristicky laděného díla, je u něj pouhou zástěnou, za kterou se skrývá nejenom satira ale i velmi trefně pojatá kritika tak, že i nebýt faktu, že v roce 1969 emigroval do Kanady, byla takřka po celé období mezi léty 1948 až 1989, krom krátkého mezidobí v 2. polovině 60. let, drtivá část jeho díla zakázána.
August Strindberg: Červený pokoj

August Strindberg: Červený pokoj

Röda rummet, 1879

Třicetiletý August Strindberg měl roce 1879, kdy zveřejnil svůj první slavný román Červený pokoj, na svém autorském kontě již 7 divadelních her, ale ani jednu z nich žádné divadlo nepřijalo do svého repertoáru. Strindberg tak pracoval jako knihovník v Královské knihovně ve Stockholmu a přispíval do nejrůznějších švédských novin. A že jeho život nebyl v tomto období příliš finančně úspěšný, hovoří i to, že v lednu 1879 vyhlásil osobní bankrot.
František Gellner: Povídky a satiry

František Gellner: Povídky a satiry

Povídky a satiry (Spisy II), 1927

František Gellner jako spisovatel a básník působil pouhých deset let, ve kterých však stvořil poměrně rozsáhlé dílo čítající čtyři sbírky básní, veršovaný román, řadu satirických povídek a dále řadu časopiseckých příspěvků nejrůznorodějšího charakteru počínaje. Nejvíce však proslul jako anarchistický buřič i bořič zastaralých stereotypů jak co do básnické formy - psal v jednoduchých verších bez nadbytečných příkras a metafor s důrazem na rytmus - jeho básně jsou proto často zhudebňovány, tak co do básnické látky - již ve své první básni ze svých patnácti let Patnáct lahví koňaku objevuje své později veleoblíbené téma ve velebení alkoholu. Ve své v pořadí první básnické sbírce z roku 1901 Po nás ať přijde potopa! pak boří mýty tím, že používá vulgární verše a oslavuje sex, ve sbírce Radosti života z roku 1903 zase útočí na pokryteckou morálku a maloměšťáctví.
Nathanael West: Den kobylek

Nathanael West: Den kobylek

The Day of the Locust, 1939

Nathanael West, původním jménem Nathan Weinstein, byl jedním z řady nadějných amerických literátů, které finanční neúspěch jejich uměleckého díla donutil k prostituci jakožto filmového scénáristy. Westovo literární dílo tak za jeho života propadlo, z jeho scénářů vznikly filmy B-éčkové kategorie, které zapadly okamžitě poté, co vznikly, a konečně sám West zemřel při autonehodě, když spěchal na pohřeb svého velkého přítele Francise Scotta Fitzgeralda. A když se k tomu navíc snoubil i Westův původ německy mluvící ruského žida, bylo snad jediným možným životním východiskem, že West se profiloval jako skvělý pozorovatel s kritickým myšlením a jemným satirickým humorem. Ocenění, že byl i autor s nadčasovým sdělením, kdy zvláště jeho novely Přítelkyně osamělých srdcí (1933) a Den kobylek (1939) bývají zařazovány mezi nejlepší americké novely 20. století, se Westovi dostalo až takřka dvě dekády po jeho tragické smrti.