„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Americký film

Jim Jarmusch: Mrtvý muž

Jim Jarmusch: Mrtvý muž

Jistě, nezávislý americký film točí i Steven Spielberg, byť se do naší kinodistribuce dostane jen ona kýčovitá odnož jeho tvorby, která mu nicméně zajišťuje absolutní uměleckou nezávislost pro onu část díla, již opravdu točit chce, avšak skutečnou ikonou nehollywoodského filmu je beze sporu Jim Jarmusch, jež se svým antiwesternovým antifilmem s antiherectvím Johnnyho Deppa, Mrtvý muž, navěky nesmazatelně zapsal i do povědomí filmových ignorantů.
Na východ od ráje

Na východ od ráje

Byť je Elia Kazan jedním z největších filmových režisérů, jenž do značné míry předurčil vývoj celé americké kinematografie, zůstává jeho umělecký i filmový odkaz stále poněkud nedoceněn, ba přehlížen, pro Kazanovo obrovské lidské selhání, kdy se dne 10. dubna 1952 dobrovolně dostavil před proslulý Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti, „přiznal se“ ke svému členství v komunistické straně v letech 1934 až 1936 a současně udal osm svých filmových kolegů, kteří se na dlouhá léta ocitli na tzv. černé listině. (Proslulá je například poznámka dramatika a Kazanova někdejšího přítele Arthura Millera, který si do svého deníku zaznamenal: „Obětoval by i mne.“) Tento akt, který se do značné míry promítl právě i ve vrcholných snímcích V přístavu a Na východ od ráje, se s Kazanem vlekl již po celý život, ba jeho nominace na Oscara za celoživotní dílo v roce 1999 vyvolala vášnivé diskuse a dokonce byl i pod vedením Bernarda Gordona, jedním z Kazanových obětí, zřízen Výbor proti mlčení. Nicméně přes mnohé osobní antipatie je tento Oscar, vzhledem ke kvalitám Kazanova díla, považován za zcela zasloužený. - Například režisér Steven Spielberg to okomentoval: „Na paměti je třeba mít Kazanovu tvorbu. Nemusím souhlasit s rozhodnutím, které udělal, a myslím, že to, co udělal, byla chyba - ale to pro mne nic nemění na jeho filmech.“
30. Prosinec 2008
Clint Eastwood: Million Dollar Baby

Clint Eastwood: Million Dollar Baby

Mohlo by se říci průměrný film na námět 100× otřepaného klišé z boxerského prostředí, byť až s křečovitými ambicemi natočit umělecký snímek. Řeklo by se též katastrofální režie, kdy Million Dollar Baby připomíná slepenec mnoha zcela nesourodých částí; nevyrovnaná kamera, jež střídá ostré přechody stín-světlo se zcela banálně nenápaditými záběry na evidentně statistické publikum; až po zcela ploché herectví všech zúčastněných bez náznaku nápadu, jenž by z jednotlivých postav vytvořil něco víc než jen pouhé loutky přeříkávající naučený scénář. Chce se též pravit, že se tento snímek nejvíce přibližuje k počinu tvůrce televizních seriálů, jež sice shlédl pěknou řádku kvalitních snímků, kterými se též neváhal inspirovat, nebýt asi nepomlčitelného faktu, že Million Dollar Baby krom čtyř Oskarů celosvětově posbíral pěkně velkou sbírku filmových cen tak, že stojí-li tento řemeslně natočený film za zhlédnutí, pak jedině v tom nejsarkastičtějším smyslu, který v mnohém napovídá, nakolik lze brát ocenění podobná Oskarům, ta česká v podobě Lvů nevyjímaje, vážně.
27. Prosinec 2008
Oliver Stone: The Doors

Oliver Stone: The Doors

Ač snímek Olivera Stonea, The Doors nesnese tak přísná měřítka jako jeho legendární výtvory à la Četa, Narozen čtvrtého července či JFK, je přes řadu nedostatků jednoznačně tím nejlepším filmem nejen ve své kategorii autobiografických hudebních snímků.
Miloš Forman: The Hair (Vlasy)

Miloš Forman: The Hair (Vlasy)

Není snad kultovnějšího muzikálu nad výtvor tří hippies, Jamese Rada, Geromeho Ragniho a Galta MacDermota, z roku 1967 - The Hair (Vlasy). A není snad kultovnějšího filmu než jeho filmový přepis, který po dlouhých deseti letech třenic s autory a majiteli autorských práv v roce 1979 vybojoval Miloš Forman, jenž tak symbolicky uzavřel to, co načal již v roce 1971 ve svém prvním neevropském filmu Taking Off.
Charles Chaplin: Diktátor

Charles Chaplin: Diktátor

Charles Chaplin je doslova synonymem pro lidově odlehčený filmový žánr grotesky. Avšak v jeho tvorbě groteska dominuje jen v krátkém úseku vymezeném léty 1914 a 1921, a do dějin světové kinematografie se nesmazatelně zapsal zejména svými kritickými satirami v čele se snímky typu Kid, Zlaté opojení, Světla ramp a právě Diktátor, jenž přes dobu svého vzniku - premiéra snímku se odehrála 15. října 1940, tedy něco více než rok před vstupem USA do 2. světové války - dodnes a asi i do budoucna zůstává nejlepším filmem reflektujícím jednu z nejtemnějších postav světových dějin - Adolfa Hitlera.
23. Prosinec 2008
Jim Jarmusch: Ghost Dog - Cesta samuraje

Jim Jarmusch: Ghost Dog - Cesta samuraje

Tvorba ikony amerického „nezávislého“ filmu, Jima Jarmusche, již tradičně jde proti proudu svou koncepcí, která balancuje mezi ironií a zcela absurdním humorem tak, že bývá mnohdy klasifikována jako parodie. A v tomto duchu se plně nese i Ghost Dog - Cesta samuraje, jež se vysmívá jak tradičním filmům s přemírou triků à la kung-fu, tak filmům s mafiánským (Kmotr) či westernovým námětem (V pravé poledne).
Andrej Končalovskij: Mariini milenci

Andrej Končalovskij: Mariini milenci

Nastassja Kinski sexuální to symbol Hollywoodu 80. let a režisér i scénárista Andrej Končalovskij ve svém americkém debutu pět let po své emigraci ze Sovětského Svazu jako hlavní osobnosti a přednosti melodramatického snímku Mariini milenci, ve kterém Končalovskij spojil to nejlepší z ruské i americké kinematografie, kde by absence jednoho či druhého vlivu vedla ke zcela odlišnému výsledku.
Jim Jarmusch: Mimo zákon

Jim Jarmusch: Mimo zákon

Jim Jarmusch je nejen kultovním filmovým tvůrcem, ale i důkazem toho, že americká filmová produkce není synonymem pro Hollywood, ba naopak dokáže točit filmy těch nejvyšších kvalit, což platí právě i pro druhý Jarmuschův počin Mimo zákon, který lze charakterizovat jako filmovou zkratku, ve které je vynecháno vše nepodstatné, co si stejně divák sám odvodí, v kombinaci s dlouhými záběry kamery a všudypřítomným humorem pramenícím z absurdnosti hlavních hrdinů.
10. Prosinec 2008
Miloš Forman: Taking Off

Miloš Forman: Taking Off

Šedesátá a počátek sedmdesátých let byla v USA ve znamení mladé generace, jež hledala alternativy ke spotřebnímu a prázdnému životu svých rodičů, řada mladých beze slova opustila své domovy a začala žít v souladu se svými novými vzory a ideály, ke kterým nepochybně patřily i drogy, zatímco rodiče zůstávali zmatení, opuštění, bez poslední špetky náznaku smyslu a v nahé prázdnotě.
10. Prosinec 2008
Miloš Forman

Miloš Forman

Režijní filmografie:

  • Goyovy přízraky, 2006
  • Muž na Měsíci, 1999
  • Lid versus Larry Flynt, 1996
  • Valmont, 1989
Michael Curtiz: Casablanca

Michael Curtiz: Casablanca

Na film Casablanca lze nahlížet ze dvou možných úhlů - jako na největší kýč a nejhorší film, který kdy Hollywood stvořil anebo jako na nejlepší americký film všech dob - a oba jsou pravdivé!