V noci jsem snil, že jsem motýlem

Byť je Elia Kazan jedním z největších filmových režisérů, jenž do značné míry předurčil vývoj celé americké kinematografie, zůstává jeho umělecký i filmový odkaz stále poněkud nedoceněn, ba přehlížen, pro Kazanovo obrovské lidské selhání, kdy se dne 10. dubna 1952 dobrovolně dostavil před proslulý Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti, „přiznal se“ ke svému členství v komunistické straně v letech 1934 až 1936 a současně udal osm svých filmových kolegů, kteří se na dlouhá léta ocitli na tzv. černé listině. (Proslulá je například poznámka dramatika a Kazanova někdejšího přítele Arthura Millera, který si do svého deníku zaznamenal: „Obětoval by i mne.“) Tento akt, který se do značné míry promítl právě i ve vrcholných snímcích V přístavu a Na východ od ráje, se s Kazanem vlekl již po celý život, ba jeho nominace na Oscara za celoživotní dílo v roce 1999 vyvolala vášnivé diskuse a dokonce byl i pod vedením Bernarda Gordona, jedním z Kazanových obětí, zřízen Výbor proti mlčení. Nicméně přes mnohé osobní antipatie je tento Oscar, vzhledem ke kvalitám Kazanova díla, považován za zcela zasloužený. - Například režisér Steven Spielberg to okomentoval: „Na paměti je třeba mít Kazanovu tvorbu. Nemusím souhlasit s rozhodnutím, které udělal, a myslím, že to, co udělal, byla chyba - ale to pro mne nic nemění na jeho filmech.“

Ač snímek Olivera Stonea, The Doors nesnese tak přísná měřítka jako jeho legendární výtvory à la Četa, Narozen čtvrtého července či JFK, je přes řadu nedostatků jednoznačně tím nejlepším filmem nejen ve své kategorii autobiografických hudebních snímků.

Charles Chaplin je doslova synonymem pro lidově odlehčený filmový žánr grotesky. Avšak v jeho tvorbě groteska dominuje jen v krátkém úseku vymezeném léty 1914 a 1921, a do dějin světové kinematografie se nesmazatelně zapsal zejména svými kritickými satirami v čele se snímky typu Kid, Zlaté opojení, Světla ramp a právě Diktátor, jenž přes dobu svého vzniku - premiéra snímku se odehrála 15. října 1940, tedy něco více než rok před vstupem USA do 2. světové války - dodnes a asi i do budoucna zůstává nejlepším filmem reflektujícím jednu z nejtemnějších postav světových dějin - Adolfa Hitlera.

Nastassja Kinski sexuální to symbol Hollywoodu 80. let a režisér i scénárista Andrej Končalovskij ve svém americkém debutu pět let po své emigraci ze Sovětského Svazu jako hlavní osobnosti a přednosti melodramatického snímku Mariini milenci, ve kterém Končalovskij spojil to nejlepší z ruské i americké kinematografie, kde by absence jednoho či druhého vlivu vedla ke zcela odlišnému výsledku.

Šedesátá a počátek sedmdesátých let byla v USA ve znamení mladé generace, jež hledala alternativy ke spotřebnímu a prázdnému životu svých rodičů, řada mladých beze slova opustila své domovy a začala žít v souladu se svými novými vzory a ideály, ke kterým nepochybně patřily i drogy, zatímco rodiče zůstávali zmatení, opuštění, bez poslední špetky náznaku smyslu a v nahé prázdnotě.