V noci jsem snil, že jsem motýlem

Julian Schnabel je ve světě znám zejména jako výtvarný umělec, který si vytvořil svůj vlastní expresionisticky laděný styl založený na koláži malých keramických destiček a malby, tak že Schnabelovy plátna jsou samozřejmou součástí sbírek předních světových galerií moderního umění. V roce 1996 se pak Schnabel etabloval i jako filmový režisér, když natočil snímek Basquiat, ve kterém sleduje krátkou životní dráhu jednoho z nejúspěšnějších výtvarných umělců 80. let Jeana-Michel Basquiata (ve snímku mimo jiné herecky exceluje David Bowie jakožto Andy Warhol). Snímek Než se setmí z roku 2000 pak sleduje osudy kubánského spisovatele Reynalda Arenase. Podobně jako Basquiat i tento druhý Schnabelův film zaznamenal celosvětový ohlas tak, že se oba snímky dostaly i do české kinodistribuce.

Byť je žánr tzv. boxerského filmu pro americkou kinematografii kultovní záležitostí, lze do jisté míry říci, že úspěch podbízivého autorského produktu Sylvestera Stalloneho, snímku Rocky, který si krom jiného vydobyl i ocenění Oscarem za nejlepší film roku 1976, tuto kategorii zcela zprofanoval tak, že ve stínu Rockyho již není možné natočit film byť i se špetkou ambicí o širší psychologickou a sociální výpověď, což box, jakožto zábava nižších a přistěhovaleckých vrstev, vybízí. (Nicméně to nezabránilo Clintu Eastwoodovi, aby de facto shodné téma outsidera, který ke štěstí nepřišel, zopakoval v roce 2004 ve svém Million Dollar Baby a to s ještě větším Oscarovým úspěchem…)

Přes určité zdání pokleslosti, který je dán kriminální zápletkou, je Tajemná vražda na Manhattanu jedním z vůbec nejlepších filmů Woodyho Allena, kdy krom tradičně konverzačně vystavěného scénáře s velkým smyslem pro ironii skrytou v naprosté banálnosti všech dialogů, filmu zcela vévodí vynikající kamera Carla Di Palmy - například dlouhé nepřerušované záběry uvnitř minimalistického manhattanského bytečku, ve kterém se odehrává takřka polovina celého snímku, patří do učebnic kinematografie.

Zatímco v Itálii vrcholí neorealistická revoluce, americká kinematografie kráčí dále svou tradiční metodou se sázkou na jednu či dvě herecké hvězdy a snadno srozumitelný příběh s přesahem ke kýči potažmo duševní i umělecké prázdnotě. Prázdniny v Římě jeden z nejoblíbenějších a současně nejkýčovitějších snímků všech dob, překonaný snad již jen o deset let starší Casablancou, pak kombinuje právě oba filmové postupy - italský neorealismus a tradiční americké pojetí romantické komedie s tím, že ony neorealistické prvky jsou ve filmu, snad nepochopením ze strany svých tvůrců, převráceny ve svůj protiklad tak, že Prázdniny v Římě jsou svým způsobem velmi geniální filmovou parodií.

Jistě, existuje typ filmu, který lze nazvat pro svou nadčasovost, stálost ve svém sdělení i oblíbenost mezi diváky jako kultovní. Nicméně pak existuje ještě jeden druh filmu, který překračuje samotnou filmovou kategorii a bývá spíše charakterizován jako deklarace, v tomto případě svobody. Ano, je jen jeden snímek tohoto typu a to autorský počin trojice Peter Fonda, Dennis Hopper a Terry Southern, kteří se krom námětu, scénáře podělili i o herecké ztvárnění v hlavních rolích, režii a produkci, protože na konci 60. let se v Americe nenašel producent, který by byl ochoten do snímku propagující a hlásajícím tehdy politicky velmi problematickou svobodu vložit jediný dolar. Ano, mluvíme o filmu Easy rider - Bezstarostná jízda z roku 1969.

V pořadí druhý celovečerní film Davida Lynche Sloní muž z roku 1980 si odnesl, v kontextu předešlé i následné Lynchovy nezávislé tvorby, zcela neuvěřitelných 8 nominací na prestižní ocenění Americké filmové akademie - Oscara. Za úspěchem snímku je v prvé řadě nutné hledat filmovou předlohu v podobě skutečného Josepha Merricka (ve filmu chybně přejmenovaného na Johna), přezdívaného pro své znetvoření Sloní muž, který si dokázal získat velké sympatie i v anglické královské rodině, kdy jeho velkou sympatizantkou byla Alexandra, princezna z Walesu, potažmo se o něj zajímala i samotná královna Viktorie.

Na konci 80. a minimálně do poloviny 90. let patřil filmový námět hrdiny - osamělého a nelítostného zabijáka přinejmenším mezi onu sortu snímků, které si sice na sebe dokážou vydělat, ale příběh i herecké ztvárnění spíše připomínají filmovou frašku.