„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Divadelní hry

На дне, 1902

Maxim Gorikij a Anton Pavlovič Čechov

Maxim Gorikij a Anton Pavlovič Čechov

Hledá-li u nás vrcholná ruská literatura své ztracené a pošlapané jméno, tak pozici někdejší ikony komunistické propagandy Maxima Gorkého, lze připodobnit k bájnému ptáku Fénixi, jež po dlouhém období zarytého mlčení a ignorance dnes opět povstává z vlastního popela.
Samuel Beckett: Čekání na Godota

Samuel Beckett: Čekání na Godota

En attendant Godot, 1949

»Co se takhle oběsit?«
Při příležitosti převzetí Nobelovy ceny, Samuel Beckett prohlásil, že Čekání na Godota, jakožto jedno z nejuznávanějších existencialistických výtvorů absurdního divadla, začal původně psát pro vlastní pobavení, aby si tak odpočinul od svého prozaické tvorby. Snad je též určitou hříčkou osudu, že Beckettovo drama sepsané mezi 9. říjnem 1948 a 29. lednem 1949 dle legendy odmítlo na třicet pět divadelních režisérů s tím, že si Čekání na Godota pouze hraje na něco nového, co je však ve skutečnosti zcela nehratelné, ba krom prvoplánovitého šoku nemá nic, co by mohlo zhýčkanému pařížskému publiku nabídnout.
John Steinbeck: Plameny zářivé

John Steinbeck: Plameny zářivé

Burning Bright (1950)

Byla-li novela O myších a lidech psána jako próza, již lze hrát jako divadelní hru, tak Plameny zářivé (v českém překladu též vydáno pod názvem Čistý plamen) jsou Steinbeckovým pokusem o napsání divadelní hry, kterou lze číst jako běžnou prózu, nicméně, tento druhý pokus již zdaleka nedopadl tak zdařile.
Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie

Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie

Již samotný název naznačuje podtext a význam dramatizace filozofického názoru, v jehož středu stál člověk a jeho život jež existuje jen ve formě vědomí. Ctností, ale i zkázou Ladislava Klímy bylo, že svůj filozofický názor narozdíl od svých myšlenkových předchůdců, Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietzcheho, nejen kázal, ale snažil se jej i realizovat ve vlastním životě. V Lidské tragikomedii je možné najít mnoho paralel s Klímovými vlastními osudy, ačkoliv má drama nádech ironie, jež Klíma používal s velkou oblibou, snad aby tak uchránil své nejhlubší nitro a duši před ostrými jedovatými šípy svého okolí, jež bylo jen ztěží možno pochopit podstatu Klímovy osobnosti. A není to lehké ani dnes, více než 75 let po jeho smrti. Beletristické dílo Ladislava Klímy je obsaženo v osnovách středních škol a najde se asi jen málo těch, kdo neslyšel a nečetl alespoň výběr z jeho psychologicko-filozoficky laděného prozaického díla. Za posledních 15 let od pádu komunismu, který Klímu tiše ignoroval jako těžko zařaditelné individuum jež by bylo potencionálně schopné rozvrátit socialisticky uvědomělé myšlení některých jedinců, patří Ladislav Klíma mezi nejvydávanější autory, ale je přesto těžké uchopit nejvlastnější podstatu a pochopit cestu, jíž se sebezničujícím způsobem rozhodl ubírat a patří proto mezi rarity namísto mezi vůdce ovládající davy, což jistě samo o sobě mnohé ilustruje.
Kategorie
30. Duben 2008

Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade

Německý dramatik, byť svého času s československým občanstvím, Peter Weiss, se stal možná i díky filmové podobě, takřka synonymem svého nejznámějšího dramatu Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem ...
August Strindberg: Slečna Julie

August Strindberg: Slečna Julie

Fröken Julie, 1888

Ač se snad řady Strindbergových nepřátel, či lépe potrefených hus, v uplynulém století nijak neztenčily, ba snad právě naopak je určitým módním klišé čas od času na Augusta Strindberga zaútočit jako na představitele temného patriarchálního 19. století, ale i zapřísáhlého nepřítele žen, potažmo manželství, nelze se asi neshodnout, že August Strindberg je nejen jedním z divadelních klasiků, jehož psychologicky laděná dramata předurčila vývoj moderního divadla na mnoho desetiletí dopředu, ale též, že jeho dílo, ač snad ostře vyhraněné, v základních rysech nastínilo budoucí společenské změny s důsledkem postupné emancipace žen, potažmo tzv. sexuální revoluce.