„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

2005

Filozofický horor

Jan Švankmajer: Šílení

Jan Švankmajer: Šílení

Zatímco mnohým z diváků otevře kombinace Markýze de Sade, Edgara Allana Poea, Jana Švankmajera a Jana Třísky zcela nové doposud netušené souvislosti, je s podivem, nakolik zůstává tato hororová hříčka s filozofickým podtextem ad absurdum nepochopena, ba dokonce vykládána v kontextu Švankmajerova matení diváka z úvodu filmu, kdy svůj nejpropracovanější a co do příběhu nejsilnější počin Šílení, při kterém nejen diváci, ale i herci samotní, trnou, kam až je Švankmajerova fantazie donese, vykládá jako infantilní a neumělecký. Nicméně zůstaneme-li u samotného motivu Šílených, kde nelze s jistotou určit, kdo je větší blázen, zda psychiatr či pacient, a jako nejnormálnější se v konečném soudu jeví postava nejšílenějšího Markýze.
Věra Chytilová: Pátrání po Ester

Věra Chytilová: Pátrání po Ester

Co mají společného filmy Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Faunovo velmi pozdní odpoledne, O slavnosti a hostech, Všichni dobří rodáci či Valerie a týden divů ? Krom nepochybných kvalit, kterými se řadí do české filmové pokladnice, i spolupráci s kostýmovou výtvarnicí Ester Krumbachovou, mimo jiné i dlouholetou spolupracovnici režisérky Věry Chytilové, jež se snaží ve filmovém dokumentu Pátrání po Ester odpovědět na sama sobě položenou otázku „kdo byla Ester?“
19. Prosinec 2008
Dan Svátek: Blízko nebe

Dan Svátek: Blízko nebe

Bylo by nošením dříví do lesa opakovat nekonečné litanie o katastrofální úrovni současného českého filmu, jenž nelze nazvat jinak než krizí. Zvlášť, podíváme-li se kamkoliv i do těch donedávna filmu zcela zapovězeným zemím, kde dnes vzniká kinematografie té nejvyšší úrovně, jež sebou navíc přináší doposud zcela netušené podněty a umělecké rozměry.
Kategorie
15. Prosinec 2008
Iva Bittová

Iva Bittová

Červený kostel v Brně by bez použití aparatury dokázala rozeznít snad jen ne příliš subtilní operní pěvkyně. Hlas Ivy Bittové je ale výjimečný ve zcela odlišném měřítku a tak si jej mohlo plně vychutnat jen asi 10 prvních řad, protože krom obrovského prostoru, kde se její hlas zcela ztrácel, jej „přehlušovalo“ i doprovodné Škampovo smyčcové kvarteto.
14. Prosinec 2008
Sax & Crime

Sax & Crime

Na dvojici Harald Kräuter a Thomas Vigl je i bez jakýkoliv hudebních rozborů velmi zajímavý rozpor mezi jejich vnějším vzhledem, který ztělesňuje vše, co si obyvatel našich končin představí při zmínce o člověku rakouské národnosti, a jejich zdrcujícím hudebním nasazením, jež do řvoucího klubíčka smete i doposud zapřísáhlého posluchače dechové kapely.
Lucie Sunková: Pelargónie

Lucie Sunková: Pelargónie

Velmi zdařile dopadl filmově-výtvarný experiment absolventky FAMU Lucie Sunkové v podobě melancholické balady na námět povídky Jiřího Suchého, jež velmi náročnou technikou malby olejovými barvami na skle odvíjí teskné vzpomínky bývalé společnice-prostitutky z baru Pygmalion, která se zamilovala do jednoho z večerních hostů, krátce s ním vyzkoušela útrapy všedního života v domku za městem se skleníky plných pelargónií.
Kim Ki-duk: Luk

Kim Ki-duk: Luk

Kim Ki-duk se do našich kin dostal díky velkému mezinárodnímu ohlasu, ale i uvedení na Karlovarskému festivalu, až filmem Ostrov v roce 2001, nicméně svým originálním pojetím, jež snoubí nadání pro poetično s naturalismem a velmi často i brutalitou, absencí filmových triků, dlouhými záběry kamery, ale i přímou opozicí vůči současnému trendu světové kinematografie se zjednodušováním, klipovým střihem a maximalistickou sázkou na počítačové efekty, si u nás našel poměrně početné řady diváků tak, že jeho snímek z loňského roku Luk, u nás již tradičně premiérově uvedený na festivalu v Karlových Varech, byl očekáván s napětím i zvědavostí, kam až nás Kim Ki-duk dokáže se svou typickou emocionální manipulací, ale i dalším překročením mnoha tabu, posunout.