V noci jsem snil, že jsem motýlem

Je-li Studio Marta velkou divadelní nadějí do budoucna, ve které dobré divadlo u nás jen tak nevyhyne, tak přesný opak lze uvést v kontextu studentských prací, jak je alespoň prezentovala filmová sekce festivalu Přesahy ‘05, na které se drtivá většina i amatérských snímků vyznačovala technickou kvalitou, o níž by si ještě před několika lety mohl nechat zdát i špičkový filmový štáb. Avšak ruku v ruce s důrazem na technickou stránku zde chybí jakákoliv umělecká složka s podtextem, sdělením či významem, což nejlépe ilustrují filmy absolventa Filmové školy Zlín, Libora Alexy, Fanoušek a Káva, ani zrnko pravdy, kterým krom předeslaného precizního zpracování dominuje údernost a heslovitost a là nostalgické vzpomínka na socialistické výchovné filmy, které ostatně paroduje.

Obsluhoval jsem Anglického krále Bohumila Hrabala je jednak knihou knih, ale též jediným Hrabalovým dílem, jenž má podobu románu sepsaného v neuvěřitelných 18 dnech a který navíc do značné míry vychází z autorovy fantazie - na rozdíl od tradičního pábitelského převypravování zážitků svých i vyslechnutých.

Milan Lasica a Bolek Polívka se rozhodli zinscenovat výbornou hru jednoho z celosvětově nejhranějších dramatiků současnosti Ronalda Harwooda, Garderobiér. Avšak obě herecké hvězdy, Lasica i Polívka, navíc doplněné zcela prázdnou Emílií Vášáryovou, evidentně berou původně tragikomický námět jako nenáročný kabaret, kde stačí zase předvést pár 100× okoukaných scének a divák odejde domů spokojen s pocitem hlubokého kulturního zážitku.

Salman Rushdie stojí tak trochu v pozadí svého nejznámějšího díla Satanské verše, jenž mu přineslo, byť poněkud kontroverzní, celosvětovou popularitu. Avšak Rushdie není jen jeho synonymem, ale je jedním z nejlepších indických autorů současnosti, byť se dle vlastních slov považuje za vyděděnce, který nepatří ani do západního ani do východního světa.