„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Prosinec 2008

15. Prosinec 2008
Fernando Krapp mi napsal dopis - tak zní nejen název hry ale těmito slovy tato mistrovská hra v podání absolventského ročníku JAMU i začíná. Ale lépe než hrou by se Fernando Krapp mi napsal dopis mohla nazývat psychodelickou bránou do divákovy duše, protože jen nemnohý z navenek pasivních účastníků v hledišti dokáže odolat nesčetným léčkám, jež jsou na něj ustrojeny, a odejít duševně zdráv tak, jako na představení i přišel.
15. Prosinec 2008
Jak ostatně napovídá úvodní slovo, Šťastná událost je tak trochu z jiného soudku. Dá se zde však parafrázovat rčení o malých rolích a to, že není malých her, ale jen malých herců a já si nedovedu představit, že by se tohoto „anarchistického muzikálu“ dokázal s úspěchem zhostit jakýkoliv jiný soubor, zvlášť chybí-li mu takové talenty, jako jsou Jan Herget či Pavel Gajdoš, kteří z navenek nehratelného námětu vyzískali opravdu vše.
15. Prosinec 2008
Přesahy ‘05

Přesahy ‘05

Je-li Studio Marta velkou divadelní nadějí do budoucna, ve které dobré divadlo u nás jen tak nevyhyne, tak přesný opak lze uvést v kontextu studentských prací, jak je alespoň prezentovala filmová sekce festivalu Přesahy ‘05, na které se drtivá většina i amatérských snímků vyznačovala technickou kvalitou, o níž by si ještě před několika lety mohl nechat zdát i špičkový filmový štáb. Avšak ruku v ruce s důrazem na technickou stránku zde chybí jakákoliv umělecká složka s podtextem, sdělením či významem, což nejlépe ilustrují filmy absolventa Filmové školy Zlín, Libora Alexy, Fanoušek a Káva, ani zrnko pravdy, kterým krom předeslaného precizního zpracování dominuje údernost a heslovitost a là nostalgické vzpomínka na socialistické výchovné filmy, které ostatně paroduje.
15. Prosinec 2008
Rodinná oslava

Rodinná oslava

Drama Rodinná oslava jde již pro původ svého námětu proti tradičnímu postupu, ve kterém je dobré divadelní představení přetočeno do obvykle zcela prázdné filmové podoby, jež se ovšem může pochlubit puncem „uměleckosti“ odvozené ze svého původu. Rodinná oslava vznikla postupem obráceným - dramatizací výborného a dnes již kultovního filmu Thomase Vinteberga z roku 1998, za kterou autorsky stojí Bo Hansen.
Po premiéře Rozvzpomínání - básník Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Petr Oslzlý a Ivo Krobot

Po premiéře Rozvzpomínání - básník Jan Skácel, Bohumil Hrabal, Petr Oslzlý a Ivo Krobot

Obsluhoval jsem Anglického krále Bohumila Hrabala je jednak knihou knih, ale též jediným Hrabalovým dílem, jenž má podobu románu sepsaného v neuvěřitelných 18 dnech a který navíc do značné míry vychází z autorovy fantazie - na rozdíl od tradičního pábitelského převypravování zážitků svých i vyslechnutých.
Kategorie
16. Prosinec 2008
Divadlo Bolka Polívky

Divadlo Bolka Polívky


16. Prosinec 2008
Garderobiér

Garderobiér

Milan Lasica a Bolek Polívka se rozhodli zinscenovat výbornou hru jednoho z celosvětově nejhranějších dramatiků současnosti Ronalda Harwooda, Garderobiér. Avšak obě herecké hvězdy, Lasica i Polívka, navíc doplněné zcela prázdnou Emílií Vášáryovou, evidentně berou původně tragikomický námět jako nenáročný kabaret, kde stačí zase předvést pár 100× okoukaných scének a divák odejde domů spokojen s pocitem hlubokého kulturního zážitku.
Kategorie
16. Prosinec 2008
Salman Rushdie

Salman Rushdie

Salman Rushdie stojí tak trochu v pozadí svého nejznámějšího díla Satanské verše, jenž mu přineslo, byť poněkud kontroverzní, celosvětovou popularitu. Avšak Rushdie není jen jeho synonymem, ale je jedním z nejlepších indických autorů současnosti, byť se dle vlastních slov považuje za vyděděnce, který nepatří ani do západního ani do východního světa.
Salman Rushdie: Satanské verše

Salman Rushdie: Satanské verše

Pro průměrného obyvatele Evropy, jež má za sebou staleté boje o náboženskou toleranci, jsou události kolem Satanských veršů (název je odvozen od poněkud sporné původní verze 53. sútry Koránu Sarat-annajim {Sútra Hvězdy}, ve které měl Prorok oslavovat tři předislámské bohyně al-Lát a al-´Uzzá a Manát, ale verše později jako dílo ďáblovo zavrhl) zcela nepochopitelné, byť pro tolik liberální západní myšlení byla satira na účet Ježíše Krista ještě před několika málo desítkami let přísné tabu (viz Moje zápisky Leonida Andrejeva).