„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Květen 2011

Junot Díaz: Krátký, leč podivuhodný život Oskara Wajda

Junot Díaz: Krátký, leč podivuhodný život Oskara Wajda

The Brief Wondrous Life of Oscar Wao, 2007

V pořadí první román, Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda, původem dominikánského spisovatele Junota Díaze vyvolal silnou odezvu u literární kritiky a byl i oceněn prestižní Pullizerovou cenou. - A román opravdu navenek budí dojem výjimečného díla se všemi aspekty, které má obsahovat současný moderní román - počínaje poetickým příběhem, který je tragickou ságou rodiny De Leónů na pozadí jedné z nejhrozivějších středoamerických diktatur Rafaela Trujillo Molina, přes všudepřítomnou symboličnost v prokletí rodiny a až po časté střídání perspektiv a časových rovin. To vše je navíc doplněno jazykem plných hispanismů tak, že by se na první dojem mohlo zdát, že Junot Díaz je autorem nejvyšší světové ligy.
Graham Greene: Náš člověk v Havaně

Graham Greene: Náš člověk v Havaně

Our Man in Havana, 1958

V letech 1941 až 1944 Graham Greene oficiálně působil jako zaměstnanec britského ministerstva zahraničí v středoafrické Sierra Leone a teprve po otevření tajných archivů v roce 2010 se konečně potvrdilo to, co bylo tušeno již dlouhá léta, a to že Greene ve skutečnosti pracoval jako špion pro MI6. Sierra Leone sice byla na periferii světové dění a nelze tedy v žádném případě předpokládat, že by Greene plnil úkoly s významnějším dopadem, přesto ale byl jeho přímý nadřízený v pozdějších letech odhalen jako dvojitý sovětský agent.
Petru Cimpoeşu: Simion Výtažník

Petru Cimpoeşu: Simion Výtažník

Simion liftnicul. Roman cu îngeri şi moldoveni, 2001

Rumunský román nelze jak v našich zemích tak i ve světě označit zrovna za všudepřítomný fenomén - ba s výjimkou dvojice francouzsky píšících, zakladatele absurdního dramatu Eugènea Ionesca a předního světového religionisty Mircey Eliadeho, bychom asi jen stěží pátrali v paměti po jméně alespoň jednoho rumunského spisovatele. Bylo tedy velkým překvapením, že hlavní cenu nejprestižnějšího literárního ocenění pro české autory Magnesia Litera za rok 2007 získala kniha zcela neznámého Rumuna Petru Cimpoeşu, Simion Výtažník. V takřka bulvární rozměr se pak ocenění rozrostlo poté, co cenu převzal překladatel románu Jiří Našinec - přes nesporné kvality jeho překladu, kdy se román hemží slangovými pojmy a rumunskými reáliemi, se záhy poté rozhořela závistivá diskuze o tom, komu vlastně cena patří - zda opravdu překladateli Jiřímu Našincovi nebo autoru Petru Cimpoeşuovi.
Josef Kopta: Hlídač č. 47

Josef Kopta: Hlídač č. 47

1926

Je již dějinným paradoxem, že jeden z nejlepších českých psychologických románů, Hlídač č. 47 Josefa Kopty, který byl již kráce po svém vydání v roce 1926 přeložen do všech hlavních světových jazyků, a v roce 1937 se i dočkal poměrně zdařilého filmového zpracování a to v režii Josefa Rovenského, je dnes znám více ze zcela nepodařené filmové adaptace v režii Filipa Renče z roku 2008, kterou v přímém srovnání s kvalitami původní Koptovy předlohy nemůžeme nazvat jinak jež jako jednou z „nejprasáčtějších“ literárních adaptací, jež byly kdy natočeny.