V noci jsem snil, že jsem motýlem

Česká kinematografie již minimálně dekádu hledá filmovou tvůrkyni, jež by pomohla zaplnit propast, která vznikla po odchodu nepřekonatelné Věry Chytilové do uměleckého důchodu. Filmových tvůrkyň se sice za poslední dvě desetiletí etablovala celá řada, avšak žádná z nich nevyprodukovala snímek, jež by dokázal obstát i před tím nejnesmiřitelnějším kritikem - před časovým odstupem, který nemilosrdně dělí zrno od plev. A tak jako nejnadějnější se jevila tvorba Alice Nellis, kdy zvláště její první dva autorské snímky, Ene Bene (2000) a Výlet (2002), vzbudily své času značný rozruch v jinak malém českém smrdutém rybníčku, který dlouhodobě nedokázal přinést nové téma.

Frank Herbert nastoupil na plný úvazek spisovatele ve svých 52 letech v roce 1972, kdy mu bylo do konce jeho kariéry ale i života odměřeno 14 posledních let. Do této doby se živil jako velmi plodný autor na částečný úvazek - jen do zmíněného roku 1972 napsal 13 ze svých celkově 22 románů a několik desítek dalších povídek. Krom toho na plný úvazek působil nejprve jako fotograf, novinář, editor, konzultant a vysokoškolský učitel - on sám svá studia tvůrčího psaní nedokončil. V roce 1959 začal sbírat podklady pro svůj nejúspěšnější a nejznámější román Duna, na kterém pracoval celkem šest roků - v roce 1963 začala v časopise Analog vycházet na pokračování nejprve část Svět Duny, od roku 1965 pak tamtéž část Prorok Duny. Herbert se současně snažil najít vydavatele knižní podoby románu, ale byl odmítnut takřka 20 nakladateli, až obě části pod názvem Duna v roce 1965 vydává malé nakladatelství Chilton, jež se do té doby specializovalo na nebeletrijní literaturu ` la manuály „udělej si sám“. Román okamžitě po svém vydání vzbudil obrovský rozruch, byl příznivě přijat i u kritiky a dodnes je vedle Pána prstenů Johna Tolkiena pokládán, a to jak u čtenářů tak u kritiky, za nejlepší román ze žánrů fantasy a sci-fi, který byl kdy napsán. Co do komečního úspěchu jej pak v poslední dekádě překonala až sága Harryho Pottera Joanne Rowlingové.

Novela Doktor Fischer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou bývá v díle Grahama Greenea řazena do jeho odlehčenější humoristické části. Avšak nebyl by to Greene, kdyby se i v tomto díle neskrývalo hlubší psychologické pozadí - v tomto případě v osobě doktora Fischera, jenž je na jedné straně proslulý boháč, který nepropadl manýrům zbohatlíků, na straně druhé však pohrdá lidmi, ba ve vztahu ke svým nejbližším se chová jako manipulující sadista, jenž nechce aby byli ostatní šťastní, nemůže-li být šťastný ani on sám.

Konec dobrodružství je v bibliografii Grahama Greenea v pořadí posledním dílem, ve kterém řeší svůj vztah k bohu, k náboženské morálce ale i ke katolicismu obecně. - V souvislosti Greenem se lze dokonce setkat s přízviskem katolického spisovatele, kdy ač tato část jeho tvorby tvoří pouhá pětice z celkový šestadvaceti románů a novel, nezahrnuje v to dílo povídkové i dramatické, zaujímá v ní nejústřednější místo.