V noci jsem snil, že jsem motýlem

Již samotný fakt, že Václav Havel nejen svolil k natáčení a ale dokonce se i sám chopil režie filmu na motivy své poslední hry Odcházení, na mne zapůsobil jako ne příliš dobrý nápad - původní hra, která se nese jak v jeho typické limii absurdního humoru, jež vychází z díla Eugèna Ionesca a je obohacena o rovinu politické satiry, a jednak svůj motiv zcela otevřeně čerpá ve Višňovém sadu Antona Pavlova Čechova, není určena pro masové publikum. Ba naopak, je určena pro čistě „havlovské“ publikum, pro které je Václav Havel více než bývalým politikem a dramatikem, tedy pro publikum, pro které je Havel buď symbolem etických zásad a morálky nebo jen prostě starých časů a je tedy ochotné mu odpustit i samotný fakt, že měl možná raději zůstat v politickém důchodu. - Když pomineme vlnu, které se v českých ale i v některých světových divadlech zvedla poté, co Havel Odcházení vydal, zmizel Havel již krátce po počáteční euforii v roce 1989 na dlouhá léta z repertoáru jak českých tak světových divadel, protože jeho hry prostě ztratily náboj po pádu komunismu svůj původní náboj. Ne, že by se snad přežily, to právě naopak, Havlovy hry budou jistě ještě za sto let uváděny jako jeden z nejvýmluvnějších artefaktů absurdity jedné etapy světové historie, ale Havla prostě zastihl syndrom klasika, o jehož díle již bylo řečeno vše podstatné, je vyučován ve škole, ale současně neuplynulo dost času na to, aby v něm bylo možné hledat nové souvisloti, či nadčasové parafráze.

Prakticky až do vydání Farmy zvířat v roce 1945 byl George Orwell znám omezeném okruhu čtenářů, který jej znali jakožto levicového novináře, jenž se však nikdy nedal svázat žádnou ideologií a kritizoval politickou scénu na levé i pravé straně tak, že více než pro své, v té době již bohaté, prozaické o žurnalistické dílo, jej předcházela pověst nesmiřitelného novináře a pro mnohé i provokatéra.

V třetí části fiktivní autobiografie Johna Maxwella Coetzeeho Zrání již není vypravěčem postava Johna tak, jak tomu bylo v prvních dvou částech Chlapectví a Mládí, ale vyprávění, či možná spíše reportáž, je psána postavou mladého anglického badatele Vincenta, který v rámci své vědecké práce zkoumá vztah již zesnulého Coetzeeho k ženám. Časové umístnění děje je v románu vyznačeno daty jednotlivých rozhovorů s ženami z Coetzeeho života, které se staly předlohou pro jeho literární postavy.