V noci jsem snil, že jsem motýlem

Pro pochopení smyslu, proč se brněnská Husa na provázku rozhodla zinscenovat jednoaktovou frašku Prase Václava Havla bude vhodné uvést okolnosti vzniku tohoto Havlova textu, který nebyl nikdy určen pro širšího čtenáře či dokonce zamýšlen k dramatizaci: v 80. letech byl v rámci volné společenství přátel založen recesistický časopis Nový brak, do kterého Václav Havel přispěl smyšleným rozhovorem vedeným zahraničním novinářem „Václav Havel's Hunt for a Pig“, který popisuje skutečné události, jak Havel kupoval prase, aby nakonec po týden trvajícím shánění koupil prase za desetinásobek běžné ceny.

To že byl Mario Vargas LLosa v letošním roce oceněn Nobelovou cenou za literaturu lze v prvé řadě chápat jako zpožděné a stále zcela nedostačující ocenění nové jihoamerické vlny, kdy v 60. letech na literární scénu vstoupila celá plejáda jihoamerických autorů, kteří během velice krátké doby zcela změnili pohled na světovou literaturu. Krom peruánského LLosy, jenž byl Nobelovou cenou oceněn za rok 2010, tuto cenu též získal chilský básník Pablo Neruda (ano, tento pseudonym převzal dle českého básníka a spisovatele Jana Nerudy) v roce 1971 a kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez v roce 1982. Toto ocenění pro Maria Llosu pak lze po delší odmlce chápat i jako ocenění, jež nebylo vedeno motivy politickými, kdy se minimálně v posledních dvou dekádách udílení Nobelovy ceny řídilo jinými klíči než čistě kvalitativními a to především snahou o jistou rozprostřenost mezi rasami i pohlavími tak, že mnoho laureátů z posledních let nelze považovat za příslušníky 1. literární ligy. A naopak právě v souvislosti s jihoamerickou literaturou je zarážející neocenění například argentinských spisovatelů s obrovských dopadem na další vývoj moderní literatury a to Argentinců Jorge Luise Borgese a Julia Cortázara.

Bývá již zaběhlým pravidlem, že úspěšný spisovatel zakončuje svou dráhu vlastní autobiografií, jež mu pomáhá překlenout klenoucí se tvůrčí propast. Existují však i výjimky oproti tomuto pravidlu, kdy právě autorova vlastní biografie tvoří to nejlepší z celého jeho díla - nevzpomenu zde nikoho jiného než Marcela Prousta a jeho Hledání ztraceného času, které tvoří předěl v celé moderní světové literatuře. A podobnou výjimkou je biografie původem jihoafrického spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, Johna Maxwella Coetzeeho, který svoji biografii sepsal ve volné trilogii Chlapectví, Mládí a Zrání z let 1997, 2002 a 2009.