„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Červen 2013

Marek Najbrt: Polski film

Marek Najbrt: Polski film

Poté, co Marek Najbrt v roce 2009 natočil Protektora, jeden z nejlepších českých filmů posledních let, byl osloven polskými producenty, kteří se chtěli finančně podílet na dalším Najbrtově snímku. Dle jedné z legend, které kolem sebe šířili samotní tvůrci, aby tak novému filmu zajistili publicitu založenou na „urban legend“, Najbrt společně se spoluscénáristy Robertem Geislerem a Benjaminem Tučkem přepsali koncepci již hotového scénáře tak, aby bylo možné do filmu angažovat i polské herce (a snímek tak bylo možné dostat i do polské kinodistribuce) - odtud se odvozuje i první pokus o vtip - Polski film.
Karin Babinská: Pusinky

Karin Babinská: Pusinky

V roce 2004 se po obrovském a asi nikým nečekaném úspěchu filmu Karla Janáka Snowborďáci, se vzedmula krátká vlna filmů pro náctileté, které byly postavené na jednoduché zápletce a to, jak chce parta kluků přijít o panictví. Tento typ snímků se přirozeně točí jako rychloobrátkové zboží formou prvoplánové komedie bez nějakých psychologizujících či existencialistických přesahů s tím, že tvůrci si na nic nehrají a diváci na straně druhé od filmu nic neočekávají. Po Snowborďácích pak byly v rychlém sledu vytvořeny další variace à a la Panic je nanic (2005) Rafťáci (2006) a bylo po pouze otázkou času, kdy na trh dorazí i komedie natočená z pohledu dospívajících dívek. - A tímto očekávaným filmem se měl stát snímek Pusinky z roku 2007, který již jak svým názvem, tak způsobem propagace filmu ze strany jeho producentů, nenechával žádného z diváků na pochybách, že se bude jednat o dívčí variaci na téma, jak se zbavit panenství a pořádně si užít.
Boris Vian: Vlkodlak

Boris Vian: Vlkodlak

Le Loup-garou, 1945–53 (poprvé otištěno 1972)

V povídce Vlkodlak si francouzský patafyzik, novinář, hudební skladatel, dramatik, herec, malíř, hudebník, kritik, překladatel, scenárista a v poslední řadě i spisovatel, Boris Vian, pohrál s tradiční mytologickou postavou vlkodlaka, kdy však hlavním hrdinou není člověk, který by se v noci, případně při úplňku, proměňoval ve vlka, ale je jím černý vlk s červenýma očima jménem Denis, jenž jedné úplňkové půlnoci, právě když se potuloval po lese hledaje svou oblíbenou potravu, tj. trávu a modré hyacinty, jež příležitostně prokládal houbami, vyrušil „Siamského mága, jehož skutečné jméno znělo Etienne Pample, a drobnou Lisette Cachounovou, tmavovlasou servírku z restaurace Groneil, přilákanou sem Mágem pod podvodnou záminkou, [jež] právě zkoušela zbrusu nový podvazkový pás zn. Obsese […], který stál Siamského mága šest hodin zoufalého úsilí.“ A byť se Denis za vyrušení okamžitě omluví a odkluše, zlý mág jej kousne do ramene. Jak se druhého dne ukázalo, zlý mág byl vlkodlak a z Denise se stal člověk.
La Putyka: Risk

La Putyka: Risk

Cirk La Putyka je jediným českým souborem, který se profesionálně věnuje současnému fenoménu světového divadla, žánru Nový cirkus. - Již od svého založení, respektive prvního představením, kterým byla v roce 2009 akrobatická variace na českou hospodu La Putyka, vzbuzuje u českých diváků schizofrenní kombinaci pocitů naprostého nadšení a kritiky, že soubor Cirku La Putyky je příliš tuzemský a nemůže se vyrovnat svým zahraničním vzorům, kterými se dle některých škarohlídů inspiruje až za hranicí kopírování. - Je asi jasné, že čtyři roky je příliš krátká doba na to, vybudovat z ničeho repertoár na úrovni světové špičky, na straně druhé La Putyka se neuzavírá v mantinelech malého českého rybníčku, ale pravidelně se zúčastní mnoha světových festivalů a přehlídek a zve si i se nechává se konfrontovat se zahraničními tvůrci. A na principu mezinárodní spolupráce tří evropských souborů Nového cirkusu vzniklo i poslední představení La Putyky pod názvem Risk, na kterém se v rámci dlouhodobého projektu Lacrimae podílel švédský Cirkus Cirkör, český Cirk La Putyka a francouzský Cahin Caha.
Alfred de Musset: Neradno s láskou zahrávat si

Alfred de Musset: Neradno s láskou zahrávat si

On ne badine pas avec l’amour, 1834

Milostná satiricky pojatá komedie Neradno s láskou zahrávat si romantického dramatika Alfreda de Musseta z roku 1834, obrací naruby klasický příběh lásky ` la Romeo o Julie Williama Shakespeara, tedy boj zamilované dvojice proti vůli svým rodičům, kdy v Mussetově podání jsou si naopak hlavní hrdinové dvacetijednaletý syn Perdican a osmnáctiletá schovanka Camila bohatým Baronem předurčeni, ale nad jejich vzájemnými sympatiemi a rozhořívající se láskou zvítězí jejich pýcha tak, že hra končí tragicky smrtí Camilininy soukojenky Rosetty.
Frank Wedekind: Probuzení jara

Frank Wedekind: Probuzení jara

Frühlings Erwachen, 1891

To, že Frank Wedekind byl jedním z nejvíce provokujících dramatiků z přelomu 19. a 20. století dosvědčují jak časté cenzorské zásahy, kdy řada jeho her byla buď zakazována zcela nebo alespoň notně proškrtána o ožehavé otevřeně erotické pasáže, tak to dosvědčuje i dobový záznam Ottova slovníku naučného, který na straně jedné uznává Wedekindovy nepochybné kvality brilantního dramatika, na straně druhé se však pouští až do osobně pojatého odsouzení: „Wedekind jest cynicky bezohledný analytik erotický, satirik a groteskní karikaturista, inspirující se pitvornými a potvornými přemety a gesty té frašky, kterou jest mu život a hlavně život erótický; jeho satira má někdy rys jakési velikosti v bezohlednosti a osudné logice i v nihilistické trpkosti, jimiž pracuje; ale často zabíhá také v pouhou marottu, cynickou schválnost a rozbitou posunčinu.“