„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1960

Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Le Matin des magiciens, 1960

Knihu Jitro kouzelníků, jež poprvé vyšla v roce 1960, spolu sepsali dva francouzští milovníci okultních záhad, mysterií ale i sci-fi literatury, Jacques Bergier (původní profesí chemik) a Louis Pauwels (novinář). Kniha byla přeložena do několika dalších jazyků, ale podobných záhadologikých spisků plných senzačních zpráv o tajných spiknutích, ale i zapomenutých vědomostech starých civilizací či zaniklých okultních hnutí vycházelo již od konce 19. století nepřeberné množství tak, že Jitro kouzelníků sice ve své době vzbudilo jistý ohlas, ale kniha záhy zapadla stejně jako ostatní tituly tohoto ražení. V tehdejším Československu však v té době vládla jak cenzura tak především pseudofilozofická ideologie marx-lininistického materialismu a po podobných publikacích tak mezi čtenáři vládl obrovský hlad.
Edgar Lawrence Doctorow: Vítejte do zlých časů

Edgar Lawrence Doctorow: Vítejte do zlých časů

Welcome to Hard Times, 1960

Námět z amerického divokého západu, neboli westernu, je synonymem braku té nejhorší literární úrovně. Přesto se však najde celá řada výjimek, ve kterých byl western povýšen do těch nejvyšších pater krásné literatury. A prvním z nich je Edgar Lawrence Doctorow, autor celosvětově proslulého románu Ragtime, jenž svou prvotinou z roku 1960, Vítejte do zlých časů, western etabloval jako seriozní žánr americké literatury, kdy obvyklou zápletku boje dobra a zla povýšil do existencialistické roviny.
Vittorio De Sica: Horalka

Vittorio De Sica: Horalka

Ač je název snímku Horalka překládán jako Dvě ženy, jedná se o de facto hereckou exhibici ženy jedné - zcela nepřekonatelné Sophie Loren, která dokonce uhranula Americkou filmovou akademii tak, že jako vůbec první herečka v historii získala Oscara za nejlepší ženskou úlohu v hlavní roli v neanglicky mluveném snímku!
Akira Kurosawa: Zlý chlap spí dobře

Akira Kurosawa: Zlý chlap spí dobře

Film Zlý chlap spí dobře je ve filmografii Akiry Kurosawy v pořadí druhým příspěvkem do temně laděného žánru noir (dalšími dvěma snímky, které jsou co do stylu jako noir označovány, byť v Kurosawově případě je toto označení nutné brát s rezervou, jsou Toulavý pes z roku 1949 a Nebe a peklo z roku 1963). Ostatně právě i film Zlý chlap spí dobře není v žádném případě typickým příkladem snímku noir, ba do značné míry v něm Kurosawa kombinuje i vliv italského post-neorealismu.
06. Leden 2009
Federico Fellini: Sladký život

Federico Fellini: Sladký život

Původně Federico Fellini svůj snímek, v pozdějším pohledu jeden z jeho nejúspěšnějších, nejvýznamnějších i nejprovokativnějších, Sladký život, plánoval jako celkem přirozené volné pokračování o sedm roků starších Darmošlapů s tím, že účinnost snímku zajistí přímé srovnání bohémství, tak jak bylo pojato v malém lázeňském městečku s dekadencí římské smetánky. Avšak již ve fázi surového scénáře tento svůj původní úmysl zcela upustil ve prospěch ironické parafráze tehdejší italské společnosti, kdy se za prudkým ekonomickým rozmachem, jež z chudé Itálie vytvořil světovou hospodářskou velmoc, skrývají sociální poruchy, vzájemné lidské odcizení a celková absence vyššího cíle poté, co katolická církev ztratila svůj donedávna zcela dominantní vliv.
Ingmar Bergman: Pramen panny

Ingmar Bergman: Pramen panny

Bergmanův snímek Pramen panny z roku 1960 bývá někdy charakterizován jako slabší počin, v němž si Bergman vybral určité tvůrčí volno po vrcholných snímcích Lesní jahody a Sedmá pečeť z roku 1957, nicméně už výčet filmových ocenění - krom jiných Oscar, Zlatý Globus, Zlatá palma v Cannes, …, značí, že se jedná o snímek kvalit zcela mimořádných, jenž však u části publika zůstává poněkud nepochopen.