V noci jsem snil, že jsem motýlem

Od Mahenova divadla, činoherní to scény Národního divadla v Brně, lze, co se alespoň divadelního umění týče, očekávat jen to nejhorší, kdy na jeho prknech panuje boha pustá nuda a i ty nejlepší divadelní hry historie, kam Rosmersholm Henrika Ibsena beze sporu patří, zde získávají patetický nádech. Avšak poté, co se režie hry ujal J. A. Pitínský (z jehož zdařilých režií uvádím: Nora v 7 a půl, Hvězdy na Baltimore v Huse na provázku či nejnověji představení Renata Kalenská, Lidové noviny v HaDivadle) dalo se i od Mahenova divadla čekat mnohé.

Inscenace brněnského Hadivadla Incident si sice do svého vínku, kdy dramatizuje vynikající film Larry Peerceho z roku 1967, přinesla všechny předpoklady pro vznik hry mimořádné úrovně, nicméně výsledek zdaleka nevyužil svých možností a skončil hluboce pod úrovní své filmové předlohy.

Fernando Krapp mi napsal dopis - tak zní nejen název hry ale těmito slovy tato mistrovská hra v podání absolventského ročníku JAMU i začíná. Ale lépe než hrou by se Fernando Krapp mi napsal dopis mohla nazývat psychodelickou bránou do divákovy duše, protože jen nemnohý z navenek pasivních účastníků v hledišti dokáže odolat nesčetným léčkám, jež jsou na něj ustrojeny, a odejít duševně zdráv tak, jako na představení i přišel.

Životní zlom se ztrátou iluzí, ale i vlastní hodnoty, potažmo smyslu života, jež pro mnohé znamená vyhazov ze zaměstnání, roste ruku v ruce s „významností“ a „prestižností“ ztracené pozice na pomyslném žebříčku společenského klovacího řádu. A o tom, jak se s touto životní deziluzí o své nenahraditelnosti a nepostradatelnosti vyrovnává societa těch nejvyšších top manažerů, se nám pokouší přiblížit drama švýcarského dramatika Urse Widmera, Top Dogs, jež skvělým způsobem zinscenovalo experimentální brněnské HaDivadlo pod režijní taktovkou Jiřího Pokorného tak, že představení bylo mimo jiné oceněno i na pražském festivalu německého jazyka Max 2003 a cenou za nejlepší režii na mezinárodním festivalu alternativních divadel Tempus Art v témže roce.

Letopočet založení řadí Studio Marta mezi brněnská divadla s nejstarší tradicí (založeno 5. října 1952, obnoveno 16. května 1991). Vysoký umělecký standard, jež je dán vysokou koncentrací talentovaných studentů JAMU, pak Martu staví mezi nejlepší, nejprogresivnější i nejnavštěvovanější divadelní scény v Brně.

Ale nechť se nenechá vášnivý čtenář zmást, představení Marty rozhodně nepatří mezi tzv. lidová divadla, kam se chodí ukázat se ve společnosti a na chvíli ukojit sžíravou nudu. Naopak, v jejím repertoáru jen stěží naleznete nějaké osvědčené kusy, ba, drtivá většina každoročních premiér vychází ze zcela nového nastudování, či dokonce, jak je to v případě Átreovců, se jedná o originální autorský počin, a tak jsou uváděná představení určená zejména smyslům divadelních labužníků a méně divadlem protřelý divák se v představení obvykle ztrácí.