„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Americká literatura

16. Květen 2008
Jack Kerouac

Jack Kerouac

Jack Kerouac věřil v život, který se nemá přežít ale prožít, nechtěl se tedy svazovat konvencemi, aby toto své životní krédo nenarušil, a věřil i ve svůj literární talent, jež z něj jednou udělá velkého spisovatele.
14. Květen 2008

14. Květen 2008

02. Květen 2008
Edgar Allan Poe

Edgar Allan Poe

Není vášnivého čtenáře, kterého by Edgar Allan Poe neposkvrnil, přesto mezi němi není takového, který by s ním chtěl vyměnit byť jeden jediný den svého života.
William Seward Burroughs: Nahý oběd

William Seward Burroughs: Nahý oběd

The Naked Lunch, 1959

William Seward Burroughs se od roku 1944 na patnáct let stává těžce drogově závislým, kdy experimentoval snad se všemi možnými i nemožnými psychotropními látkami. Své zkušenosti z tohoto období líčí jednak ve své první novele Feťák (Junkie, 1953, I. necenzurované vydání 1977) a jednak v zápiscích, které si po dobu své závislosti vedl, jež byly vydány pod názvem Nahý oběd:
Vladimír Nabokov: Lolita

Vladimír Nabokov: Lolita

Lolita, 1955

Lolita otevřela téma, jež se sice do jisté míry tolerovalo, ale bylo nepsaným zákonem nemluvit o něm nahlas. Vladimír Nabokov si uvědomoval závažnost své průkopnické literární práce, ale zvládl ji s obdivuhodným nadhledem, ve kterém s lehkou ironií balancoval na hraně milostného románu a zpovědi neopětovaně zamilovaného, který se navenek obhajoval racionalistickými úvahami a freudovskou psychoanalýzou, ale ve skutečnosti vše hodnotil jen dle svého egoismu. Milostnou touhu po malých „nymfičkách“ Nabokov popisuje do takových podrobností, že je velmi snadné se nechat strhnout do citového i milostného traumatu, jež hlavní hrdina Humbert Humbert, prožíval, ale ve čtenáři se jistě navozuje tichá otázka, nakolik byly jeho prožitky skutečné.
Kurt Vonnegut: Mechanické piano

Kurt Vonnegut: Mechanické piano

Player Piano, 1952

Město Ilium ve státě New York je rozděleno do tří částí.
V severozápadní sídlí vedoucí pracovníci, inženýři, státní zaměstnanci a hrstka příslušníků intelektuálních profesí, v severovýchodní sídlí stroje a konečně jížní, na druhém břehu řeky Iroquois, zaujímá oblast známá jako Domovina, kde žije převážná většina obyvatel.[1]
Takovýchto měst jsou v celé Americe stovky, stroje vykonávají veškerou kvalifikovanou a hodnotnou práci a osudy lidí se vyvíjí dle plánování centrálního počítače, který přísně a objektivě rozděluje jednotlivce dle jejich IQ a výsledků v dosažených zkouškách na menšinu inženýrů a manažerů, kteří mají privilegované postavení a právo dát svému životu punc smyslu, a většinu ostatních mas, kteří se mohou rozhodnout mezi prací krumpáče a lopaty, tedy prací kterou pro slabý ekonomický přínos nevykonávají ani stroje, a upsáním se na 25 let ve službě v armádě beze zbraní, protože ty mohli z důvodů možnosti vzpoury vlastnit jen příslušníci privilegované vrstvy.