V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ačkoliv se současnému čtenáři může zdát, že čas byl k novele Johna Steinbecka Měsíc zapadá, až příliš nelítostný, téma okupace, záškodnictví a partyzánské války jsou již značně otřepané, a charakteristika postav bez náznaku bázně i hany je až neúnosně patetická, potom o to větší ohlas tato novela vzbudila v době svého vydání - v březnu 1942, a to jak v Steinbeckově rodném USA, jež čerstvě vstoupilo do války, tak v Německem okupované Francii, v poválečném Československu, ale v další takřka stovce zemí, do jejichž jazyka byla novela záhy přeložena.

Srpnové světlo lze v díle Williama Faulknera označit za román nejen vrcholný, ale i do značné míry klasický, kdy se Faulkner jednoznačně vydělil z románové tradice americké literatury. V kontextu literatury světové pak vytvořil svou zcela specifickou literární skladbu, kdy je příběh rozdělen do několika vzájemně jen úzce souvisejících proudů, jež jsou vyprávěny asynchronně v různých časových obdobích a jeho nosná část je takřka rovnocenně rozdělena mezi množství postav.

Již v úvodu své prozaicky koncipované kronice o rodině Mašínů Zatím dobrý se Jan Novák vyznává z toho, že nejenže se nesnaží být nekritickým historikem, ale bratry Mašíny naopak jednostranně obdivuje tak, že své dílo nazývá „familiografickým mýtem o rodině Mašínů a lidech kolem ní“. Ba vyhýbá se jakýmkoliv psychologickým či morálním hodnocením a celý příběh sleduje čistě v kontextu osobní války Mašínů proti uzurpovateli svobody a nepříteli českého národa.

Řekněme od počátku 70. let až po polovinu let 90. kultovní americké literatuře suverénně vládl fenomén antihrdiny, básníka a spisovatele Charlese Bukowského. Rokem 1996, tedy rokem vydání Klubu rváčů, se pak počíná datovat éra kultu Chucka Palahniuka. Palahniukovo přirovnání k Bukowskému sice není nejtrefnější co do námětu a tématiky jejich díla, ba Palahniukův literární vzor lze více vysledovat v tvorbě skotského kultovního tvůrce Irvina Welshe, nicméně jak pro do značné míry podobné životní osudy, osobní frustraci, pocity méněcennosti, neschopnost podřídit se konformitě a zařadit se do společnosti, ale zejména pak pro sarkastický uvolněný literární tok, jímž oba zbourali mnohá z doposud nepřekročitelných tabu, lze u Palahniuka prohlásit, že král Bukowski je mrtev, ať žije král Palahniuk!

Kmotra Maria Puza si snad vedle Hlavy XXII Josepha Hellera troufám označit jako nejzákladnější dílo moderní anglosaské literatury, které ač nemaje přímých literárních následovníků, do značné míry přerostlo hranice literární fikce a stalo se zcela běžnou součástí běžného hovorového slovníku ale i obecné vzdělanosti.