„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Americká literatura

William Seward Burroughs: Kočka v nás

William Seward Burroughs: Kočka v nás

The Cat Inside, 1986

Bylo-li cílem ostatních beatniků se v prvé řadě stát renomovaným spisovatelem, ne-li citovaným intelektuálem, potom jejich pomyslný vůdce, William Seward Burroughs, od svých literárních počátků vždy inklinoval k experimentu a bourání mantinelů tak, že ať vezmeme oblast literatury, drog, poezie, malířství či hudby, pak Burroughs vždy stál v první linii hledání nových uměleckých forem vyjádření.
Chuck Palahniuk: Program pro přeživší

Chuck Palahniuk: Program pro přeživší

Survivor, 1999

Chuck Palahniuk zazářil v polovině 90. let jako kometa na literárním i undergroundovém nebi, kdy se jeho prvotina Klub rváčů stal kultovním dílem i žerdí nejen příslušníků generace X ale všech lidí „s frustrací vyšších středních tříd z prázdného života v kancelářských kójích a jejich neschopnosti autentické zábavy ve věku předtrávené masové kultury“.
John Steinbeck: Měsíc zapadá

John Steinbeck: Měsíc zapadá

The Moon Is Down, 1942

Ačkoliv se současnému čtenáři může zdát, že čas byl k novele Johna Steinbecka Měsíc zapadá, až příliš nelítostný, téma okupace, záškodnictví a partyzánské války jsou již značně otřepané, a charakteristika postav bez náznaku bázně i hany je až neúnosně patetická, potom o to větší ohlas tato novela vzbudila v době svého vydání - v březnu 1942, a to jak v Steinbeckově rodném USA, jež čerstvě vstoupilo do války, tak v Německem okupované Francii, v poválečném Československu, ale v další takřka stovce zemí, do jejichž jazyka byla novela záhy přeložena.
Horace McCoy: Koně se přece střílejí

Horace McCoy: Koně se přece střílejí

They Shoot Horses, Don't They?, 1935

Americký spisovatel Horace McCoy se proslavil zejména svými novelami z období Velké hospodářské krize z 30. let, které jej co do tématu, zpracování i výstavby příběhu staví takřka bok po boku Johna Steinbecka. Jeho nejslavnější dílo je však kratičká novela z roku 1935 Koně se přece střílejí, které se plné uznání dostalo až v průběhu 60. let po úspěchu stejnojmenné filmové adaptace v režii Sydneyho Pollacka s Jane Fondovou a Michaelem Sarrazinem v hlavních rolích.
William Faulkner: Srpnové světlo

William Faulkner: Srpnové světlo

Light in August, 1932

Srpnové světlo lze v díle Williama Faulknera označit za román nejen vrcholný, ale i do značné míry klasický, kdy se Faulkner jednoznačně vydělil z románové tradice americké literatury. V kontextu literatury světové pak vytvořil svou zcela specifickou literární skladbu, kdy je příběh rozdělen do několika vzájemně jen úzce souvisejících proudů, jež jsou vyprávěny asynchronně v různých časových obdobích a jeho nosná část je takřka rovnocenně rozdělena mezi množství postav.
William Faulkner: Divoké palmy

William Faulkner: Divoké palmy

If I Forget Thee Jerusalem (The Wild Palms/Old Man), 1939

Ačkoli vrcholné umělecké období William Faulkner prožívá již ve 30. letech 20. století, skutečného docenění svých nevšedních kvalit ze strany jak kritiky tak čtenářské obce se mu dostává až zpětně poté, co jej švédská akademie ocenila Nobelovou cenou za literaturu za rok 1949.
Jan Novák: Zatím dobrý

Jan Novák: Zatím dobrý

So Far So Good

Již v úvodu své prozaicky koncipované kronice o rodině Mašínů Zatím dobrý se Jan Novák vyznává z toho, že nejenže se nesnaží být nekritickým historikem, ale bratry Mašíny naopak jednostranně obdivuje tak, že své dílo nazývá „familiografickým mýtem o rodině Mašínů a lidech kolem ní“. Ba vyhýbá se jakýmkoliv psychologickým či morálním hodnocením a celý příběh sleduje čistě v kontextu osobní války Mašínů proti uzurpovateli svobody a nepříteli českého národa.
Jan Novák: Miliónový jeep

Jan Novák: Miliónový jeep

The Willys Dream Kit, 1985

Jan Novák pronikl do širšího povědomí českých čtenářů zejména svým beletristickým zpracováním příběhu bratří Mašínů Zatím dobrý, které získalo nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera za knihu roku 2004. Počátky Novákovy tvorby však sahají až k roku 1983, kdy na objednávku Josefa Škvoreckého napsal biograficky laděnou sbírku s ironickým podtextem Striptease Chicago (v Novákově bibliografii první a poslední česky psané dílo). Avšak největších úspěchů Novák paradoxně dosáhl jako filmový scénárista - ať již ve filmu Valmont Miloše Formana (na námět Nebezpečných známostí Choderlose de Laclos), Báječných let pod psa Michala Viewegha, či satiricky laděného dokumentu Občan Václav Havel jede na dovolenou.
Jan Novák

Jan Novák

  1. Striptease Chicago, 68 Publishers: Toronto, 1982 (Striptýz Chicago, Mladá fronta: Praha, 1991).
  2. The Willys Dream Kit, Harcourt Brace : New York, 1985 (Miliónový jeep, 68 Publishers: Toronto, 1989; Atlantis: Brno 1992).
  3. The Grand Life, Poseidon Press: New York, 1987
  4. Samet a pára, 68 Publishers: Toronto, 1992 (Atlantis: Brno, 1992).
  5. Turnaround, A Memoir, Villard: New York, 1994 (Co já vím, Atlantis: Brno, 1994).
  6. Commies, Crooks, Gypsies, Spooks & Poets, Steerforth Press: Vermont, 1995 (Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci, Torst: Praha, 1997).
  7. So Far So Good (Zatím dobrý, Petrov: Brno, 2004).
  8. Děda, Jiří Krechler – Bookman: Praha, 2007.
Robert Stone: Žoldáci

Robert Stone: Žoldáci

Dog Soldiers, 1975

Robert Stone bývá sice zařazován do generace beatniků, nicméně mnohem přesnější je jej charakterizovat jako „post-beatnika“ s kritickým postojem jak k většinové společnosti tak k ideálům hippies. V této charakteristice je mu nejbližším spojencem další „post-beatnik“ Key Kesey, kdy se ostatně Robert Stone s Keseyem úzce přátelil, ba zúčastnil se jízdy Keseyho skupiny Merry Pranksters z Kalifornie do New Yorku v psychodelicky pomalovaném školním autobuse, který měl propagovat drogy, marihuanu a LSD.
Chuck Palahniuk: Ukolébavka

Chuck Palahniuk: Ukolébavka

Lullaby, 2002

Řekněme od počátku 70. let až po polovinu let 90. kultovní americké literatuře suverénně vládl fenomén antihrdiny, básníka a spisovatele Charlese Bukowského. Rokem 1996, tedy rokem vydání Klubu rváčů, se pak počíná datovat éra kultu Chucka Palahniuka. Palahniukovo přirovnání k Bukowskému sice není nejtrefnější co do námětu a tématiky jejich díla, ba Palahniukův literární vzor lze více vysledovat v tvorbě skotského kultovního tvůrce Irvina Welshe, nicméně jak pro do značné míry podobné životní osudy, osobní frustraci, pocity méněcennosti, neschopnost podřídit se konformitě a zařadit se do společnosti, ale zejména pak pro sarkastický uvolněný literární tok, jímž oba zbourali mnohá z doposud nepřekročitelných tabu, lze u Palahniuka prohlásit, že král Bukowski je mrtev, ať žije král Palahniuk!
William Styron: Sophiina volba

William Styron: Sophiina volba

Sophie's Choice, 1979

Ač si William Styron své vavříny vydobyl již ve svých prvních čtyřech románech, kdy z nich ten poslední, Doznání Nata Turnera v roce 1968 obdržel i Pulitzerovu cenu, o jeho celosvětový věhlas se zasloužil až jeho román pátý, s přesahem k tradici vrcholného antického dramatu, Sophiina volba z roku 1979.
Mario Puzo: Kmotr

Mario Puzo: Kmotr

The Godfather, 1969

Kmotra Maria Puza si snad vedle Hlavy XXII Josepha Hellera troufám označit jako nejzákladnější dílo moderní anglosaské literatury, které ač nemaje přímých literárních následovníků, do značné míry přerostlo hranice literární fikce a stalo se zcela běžnou součástí běžného hovorového slovníku ale i obecné vzdělanosti.
Henry James: Utažení šroubu

Henry James: Utažení šroubu

The Turn of the Screw, 1898

Je otázkou pro žánr hororu takřka existenční, zda jej jeho přední průkopník Edgar Allan Poe co do úrovně zpracování i tématické šíře nezavršil natolik, že každá další hororová variace jen asociuje déjà vu, a vykrádá to, co zde bylo řečeno již dávno. Tedy, zda žánr hororu jako takový nezemřel současně s odchodem svého de facto stvořitele.
John Steinbeck: Hrozny hněvu

John Steinbeck: Hrozny hněvu

The Grapes of Wrath, 1939

Nejen v díle Johna Steinbecka, ale v celé světové literatuře, mají Hrozny hněvu zcela zásadní význam, kdy Steinbeckovo zrcadlo pravdy nejen boří mýtus tzv. amerického snu, ale i v nahé realitě zobrazuje základní principy americké společnosti, ve které je propastná sociální nerovnost, ba nepokryté systematické přešlapování zákonů odůvodňováno nijak blíže nespecifikovanou tzv. „rudou hrozbou“