V noci jsem snil, že jsem motýlem

Frank Herbert nastoupil na plný úvazek spisovatele ve svých 52 letech v roce 1972, kdy mu bylo do konce jeho kariéry ale i života odměřeno 14 posledních let. Do této doby se živil jako velmi plodný autor na částečný úvazek - jen do zmíněného roku 1972 napsal 13 ze svých celkově 22 románů a několik desítek dalších povídek. Krom toho na plný úvazek působil nejprve jako fotograf, novinář, editor, konzultant a vysokoškolský učitel - on sám svá studia tvůrčího psaní nedokončil. V roce 1959 začal sbírat podklady pro svůj nejúspěšnější a nejznámější román Duna, na kterém pracoval celkem šest roků - v roce 1963 začala v časopise Analog vycházet na pokračování nejprve část Svět Duny, od roku 1965 pak tamtéž část Prorok Duny. Herbert se současně snažil najít vydavatele knižní podoby románu, ale byl odmítnut takřka 20 nakladateli, až obě části pod názvem Duna v roce 1965 vydává malé nakladatelství Chilton, jež se do té doby specializovalo na nebeletrijní literaturu ` la manuály „udělej si sám“. Román okamžitě po svém vydání vzbudil obrovský rozruch, byl příznivě přijat i u kritiky a dodnes je vedle Pána prstenů Johna Tolkiena pokládán, a to jak u čtenářů tak u kritiky, za nejlepší román ze žánrů fantasy a sci-fi, který byl kdy napsán. Co do komečního úspěchu jej pak v poslední dekádě překonala až sága Harryho Pottera Joanne Rowlingové.

Cormac McCarthy se významně zasloužil o reinkarnaci již asi několik desetiletí mrtvého žánru, který navíc nikdy nepřekročil stín edice šesťákových románů - a to amerického westernu. Z hlediska literárních kvalit je oceňována zejména jeho volná trilogie z americko-mexických hranic, odtud hraniční trilogie, s částmi Všichni krásní koně (1992), Hranice (1994) a Města na planině (1998), a zejména post-apokalyptická Cesta (2006), za kterou byl v roce 2007 oceněn i Pulitzerovou cenou. Do světla ramp jej však vynesla filmová adaptace westernového thrilleru Tahle země není pro starý z roku 2005, kterou v roce 2007 natočili bratři Joel a Ethan Coenové a jež si zcela oprávněně odnesla i čtyři Oscary v hlavních kategoriích.

Kratičká novela Tracyho tygr Williama Saroyana jako by zapadala do matrice primitivního žánru s duchovními naukami à la zlepši svůj život. Avšak William Saroyan svého hrdinu Thomase Tracyho a jeho imaginárního tygra, který se jednoho dne začal procházet po jeho bohu ulicemi New Yorku, stvořil již v roce 1952, tedy dávno před počátkem kulminace tohoto životaobrovného žánru v 60. letech a to navíc již jako veleúspěšný spisovatel. Tracyho tygra tak lze v prvé řadě chápat jako literární hříčku autora, jenž již stačil říct vše podstatné a chtěl svou tvorbu přenést do jiných neexistenciálních vod lidstva.

Barry Gifford však má na svém autorském kontě více než dvě desítky dalších literárních zářezů, včetně zatím sedmidílné série Lulu & námořník, či spoluautorství scénáře slavného filmu Davida Lynche, Lost Highway z roku 1997.

Jan Novák pronikl do povědomí širší čtenářské veřejnosti až v souvislosti s oceněním svého dokumentárně laděného románu Zatím dobrý jakožto nejlepší knihy roku 2005 v rámci nejprestižnější české literární ceny Magnesia Litera.

Velký Gatsby je dnes základním studijním materiálem v rámci osnov studia americké literatury a v nejrůznějších žebříčcích se umisťuje jako jedno z nejvýznamnějších literárních uměleckých děl 20. století. Toto privilegium se však Velkému Gatsbymu dostalo až po smrti svého autora, Francise Scotta Fitzgeralda v roce 1940. Ba naopak, Velký Gatsby nebyl čtenářským či ekonomickým propadákem, ale ohlas který vzbudil přeci jen neodpovídal, jak poději rozpoznaným kvalitám díla, tak obrovskému úsilí, které do něj Fitzgerald během své tříleté práce vložil.