V noci jsem snil, že jsem motýlem

Přiznávám se, že muzikál Vlasy v podání Městského divadla ve mně odpočátku budil nedůvěru a proto může být má kritika zaujatá a to již proto, že nejsem ctitelem muzikálů, jednak pro odstrašující reklamu a jednak pro mé pochybnosti, zda silně konzervativní Městské divadlo s repertoárem zaměřeným na střední věkové, společenské i duševně a umělecky vyspělé vrstvy dokáže ztvárnit ducha, jimž byl originál v podobě Formanova filmu Hair prodchnut.

Emil Viklický je nejen v našich zemích pojmem a to nejen pro nespornou virtuozialitu a genialitu, s níž si dokáže své posluchače zcela podmanit, ale dalším důvodem, proč jít právě na koncert Emila Viklického je i soubor grimas, pohledů očí jež nevidí, jen se dotýkají, energii, kterou ze sebe vysílá a jež mu nedovolí, aby u svého piana klidně seděl, ale naopak vstával,rozpřahoval ruce nad hlavou, v kratičké sotva sekundové pauze, kdy má hlavní slovo jiný nástroj, si pak povytahoval rukávy u košile tak, že by se posluchač koncertu nijak nedivil, kdyby uprostřed nejnáročnější skladby začal žonglovat s kužely.

Trio Music lze označit jako čistě koncertní seskupení dvou předních hudebníků české jazzové scény, Petra Dvorského (E. Viklický, Najponk trio, Elena Suchánková & Jocose Jazz, Finsko-český Quintet) a Martina Šulce (Najponk trio) s výborným velšským saxofonistou i jazzovým autorem Osianem Robertsem (Glenn Miller Memorial Orchestra, The Fishwick Brothers Quintetu, …).

Zvonokosy je kultovní humoristické dílo jež se pro přiblížení dá srovnat s novelou Zdeňka Jirotky Saturnin a Gabriel Chevallier s nejznámějším českým humoristou Karlem Poláčkem. Již krátce po svém vydání v roce 1934 byla kniha vydána ...