V noci jsem snil, že jsem motýlem

Tragédií mnohých umělců je výše jejich ducha, jež předběhne nejen svou dobu ale zejména duševní výšiny svých vrstevníků. Stane-li se pak tento autor pro své Kainovo znamení i miláčkem davu, potažmo autorem takzvaně kultovním, je jen otázkou času, kdy budou jeho původně revoluční myšlenky zkomoleny natolik, že se bude vydávat v kreslené podobě v časopise pro předškolní děti.

Jen nemálo filmových dokumentů vzbudilo takové emoce jako právě dokument Český sen, částečně pro svou kontroverznost, částečně pro nepochopení svého smyslu, kterým neměl, alespoň dle svých tvůrců, studentů FAMU, Filipa Remundy a Víta Klusáka, být výsměch, řekněme, sociálně a ekonomicky slabším obyvatelům Prahy, kteří se nechali zlákat na megalomanskou reklamní kampaň a 31. května 2003 přišli levně nakoupit na Letenskou pláň, kde však uprostřed louky stála jen ona příslovečná Potěmkinova vesnice v podobě obří plachty mající za účel alespoň zdálky zmást natěšené kupující, ale upozornit na možnosti a schopnosti manipulace reklamním průmyslem, což je v závěru filmu ilustrováno na třech tisícovkách nalákaných zákazníků, kteří se k místu s neexistujícím obchodem neváhali dostavit.

Autorský počin Roberta Benigniho Život je krásný bývá svým divákem přijat velmi rozporuplně a to ve škále od naprosté nudy až po upřímný pláč. Avšak uvědomíme-li si tragičnost tématu, které si Benigni pro svůj film vyvolil, tj. vyhlazení celých národů, které scenáristicky, režijně i ve své hlavní roli, na které celý film stojí i padá, pojal v upřímně komediálním stylu, nezbývá než smeknout, byť pro mnohé, mne nevyjímaje, není tento druh lehké komedie ten pravý šálek čaje, zvlášť připomeneme-li si celou řadu obdobně motivovaných filmů, kde například svého času velmi adorovaný Pianista Romana Polanského vyzněl jako naprostý patos, na který se při i té nejlepší vůli nešlo podívat dál než do poloviny.