V noci jsem snil, že jsem motýlem

S podtitulu představení Hvězdy nad Baltimore - Smrt a smích krále komiků Vlasty Buriana by mohlo vyplynout klamné zdání, že se Divadlo Husa na provázku rozhodlo do dramatické podoby převést některý z Burianových slavných filmů. Ještě více zavádějícím by pak mohlo být obsazení hlavní role Bolkem Polívkou. Představení je sice o Vlastovi Burianovi a Bolek Polívka v něm vystupuje jako persona primera, ale skutečný význam i důvody, proč bylo představení vůbec nastudováno a proč se jeho taktovky zhostil právě J. A. Pitínský, jež je vedle Vladimíra Morávka nejlepším divadelním režisérem současnosti, je skryt v interpretaci fenoménu Vlasty Buriana.

O smyslu díla Francise Fitzgeralda již mnohé napoví jeho zařazování do tzv. Ztracené generace (Lost generation), tedy do skupinky spisovatelů a básníků (krom Fitzgeralda Ernest Hemingway, William Faulkner, Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound) kteří si nejen prošli peklem I. Světové války, ale jejich dílo má společného jmenovatele v osudech hlavních hrdinů, jež odrážeje životní postoje svých autorů jsou sice osobnostmi přesahujícími okolní šeď, ale tyto lidské kvality jsou průměrnou většinou nejen neoceněny, ale naopak získávají nádech Kainova znamení.

V Jižní Korei, v zemi svého vzniku, se z druhé části volné trilogie na téma „pomsta“, Old Boy, režiséra a filmového tvůrce Park Chan-wooka stal jeden z nejnavštěvovanějších filmů celé historie. V Evropě pak sice zdaleka nezaznamenal, vzhledem k absenci nějaké velké reklamy i zemi svého původu, jež se nemůže pochlubit bohatou filmovou historií, takovou návštěvnost, ale zato na mnoha filmových festivalech způsobil kulturní i umělecký šok, a to nejen proto, že z již dávno vyčpělého tématu, jež navíc završil i zdánlivě definitivně uzavřel Quentin Tatantino ve své kultovní parodii Kill Bill, ale nabídl i zcela nový úhel pohledu, kde je pomsta zrelativizována až ad absurdum, a učinil tak formou, jež na jedné straně šokuje svým bezostyšným naturalismem, ale na straně druhé tak činí jen v náznacích, vlastní krvavé scény, ve kterých jsou kladivem trhány zuby či si hlavní hrdina si nůžkami ustřihne jazyk, jsou ponechány (s výjimkou pojídání živé chobotnice) jen na fantazii diváka.

Psát recenzi či kritiku o Divadle Vizita je tak trochu protimluv, protože představení Vizity se nachází zcela mimo běžnou divadelní produkci a jediné, co se o něm dá zcela výstižně a bez omylu napsat, je, že Divadlo Vizita je zcela neuchopitelný, nerecenzovatelný a nekritizovatelný fenomén, jenž se dá pouze prožít.