V noci jsem snil, že jsem motýlem

Film Piano je jednoznačně nejznámější a komerčně nejúspěšnější film novozélandsko-australské režisérky Jane Campionové, jež je právě s výjimkou Piana, ve kterém slevila ze svého osobitého stylu ve prospěch snadnějšího přijetí ze strany široké a zejména pak americké divácké obce, proslulá jako feministicky laděná režisérka, jež se zaměřuje na většinovým vkusem de facto zakázaná témata ženského pojetí sexuality, rodinných vztahů a postavení žen ve společnosti.

Snímek Wendy a Lucy vypráví poměrně všední a pro mnohé z diváků asi i banální příběh dvacetileté dívky Wendy, jež se společně se svým psem, fenkou Lucy, snaží cestovat napříč Spojenými Státy na Aljašku, kde by mohla najít zaměstnání. Na celou cestu má však jen asi 600 dolarů a tak v rámci jedné zastávky v malém bezejmenném městečku ve státě Oregon, chce pro Lucy ukrást v obchodě psí žrádlo. Je však chycena a pro Wendy se tak začne několikadenní martyrium, kdy zatímco je na několik hodin zadržena v policejní cele, se Lucy ztratí a její auto má navíc neopravitelnou poruchu. Nakonec se Wendy, jež má k Lucy velmi blízký vztah jako k jediné spřízněné duši, rozhodne Lucy opustit, protože bez auta a bez peněz nemůže svému psovi nabídnout nic víc než svou lásku.