V noci jsem snil, že jsem motýlem

Pro dnešního otrlého diváka, který si bez nějaké té odkryté partie intimní části ženského těla již film ani nedokáže představit, je Lolita z roku 1962 v režii Stanleyho Kubricka a se scénářem samotného tvůrce fenoménu Lolity - Vladimíra Nabokova, velmi slabou kávou. - Nabokov se podobně jako při psaní knižní předlohy v prvé řadě snažil vystříhat jakýmkoliv kontroverzním záběrům, ba i slovním narážkám tak, aby nejen že nemohly zacvakat nůžky cenzorů, ale zejména proto, aby snímek zůstal přístupný co nejširší skupině diváků. Věk Lolity Nabokov navíc zvýšil z původních 12 na 14 let, čímž asi definitivně odradil nejednoho lehce zvráceného obdivovatele malých holčiček.

Zobecníme-li dílo Akiry Kurosawy jako celek, lze říci, že Kurosawa je přes japonské reálie a množství historických výprav do japonského středověku, formálně režisér evropský, pročež se ostatně stal celosvětově jedním z nejoblíbenějších filmových tvůrců. A jeho snímek z roku 1963, Nebe a peklo, lze v tomto kontextu označit za výtvor, který si nese všechny rysy typického evropského produktu žánru kriminálních filmů 60. let, ba s jistou nadsázkou lze říci, že se příliš neliší ani od toho, co se točilo v tehdejším socialistickém Československu.

Přes určité zdání pokleslosti, který je dán kriminální zápletkou, je Tajemná vražda na Manhattanu jedním z vůbec nejlepších filmů Woodyho Allena, kdy krom tradičně konverzačně vystavěného scénáře s velkým smyslem pro ironii skrytou v naprosté banálnosti všech dialogů, filmu zcela vévodí vynikající kamera Carla Di Palmy - například dlouhé nepřerušované záběry uvnitř minimalistického manhattanského bytečku, ve kterém se odehrává takřka polovina celého snímku, patří do učebnic kinematografie.