„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Leden 2009

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Роман в девяти письмах, 1845

Fjodor Michajlovič Dostojevskij si svůj věhlas spisovatele vydobyl hned ve svém prvním románu Chudí lidé z let 1844-45, avšak na dílo podobného významu si musela čtenářská veřejnost počkat více než dvacet dalších let, kdy časopisecké vydání Zločinu a trestu z let 1865-66 Dostojevského takřka bezprostředně katapultovalo mezi nejvýznamnější ruské, potažmo se zpožděním několika desítek let i mezi největší světové, spisovatele. Avšak ono dvacetileté období má v životě Dostojevského doslova klíčový význam, kdy nebýt rozsudku smrti, vězení a několikaletého sibiřského vyhnanství, smrti bratra s následným finančním krachem, ze kterého se Dostojevskij vzpamatovával takřka do konce svého života tak, že byl ve finanční nouzi nucen prodávat svá nejvýznamnější díla hluboko pod úrovní honorářů svých někdejších kolegů, po kterých ovšem dnes nevzdechne ani pes, je možné se do jisté míry domnívat, že Dostojevského jméno by dnes znalo jen několik zapálených bibliofilů a rusofilů.

На дне, 1902

Maxim Gorikij a Anton Pavlovič Čechov

Maxim Gorikij a Anton Pavlovič Čechov

Hledá-li u nás vrcholná ruská literatura své ztracené a pošlapané jméno, tak pozici někdejší ikony komunistické propagandy Maxima Gorkého, lze připodobnit k bájnému ptáku Fénixi, jež po dlouhém období zarytého mlčení a ignorance dnes opět povstává z vlastního popela.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Господин Прохарчин, 1846

Dostojevského ranou tvorbu z let 1844 až 1849 lze umístit někam na rozmezí literárních žánrů německého romantismu s přímým vlivem E.T.A. Hoffmana a ruského realismu do značné míry se odvíjejícího od nedokončeného románu Mrtvé duše Nikolaje Vasilijeviče Gogola. Své „romantické“ období pak Dostojevskij vygradoval a co do kontextu světové literatury i završil v novele Nětočka Nezvanovová tak, že zbývající dílo tohoto období, do kterého patří právě i povídka Pan Procharčin, lze připodobnit jen jako předobraz, jež svůj význam, potažmo i čtenářský zájem, právě v Nětočce zcela rozpustilo.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Честный вор, 1848

Nejranější dílo Fjodora Michajloviče Dostojevského lze nazvat jako období hledání vlastního literárního stylu i témat tak, že se Dostojevskij celkem pochopitelně a poplatně tehdejší módní vlně, kdy Rusko se zpožděním objevuje E.T.A. Hoffmanna a Charlese Dickense, obrací k sociální tématice.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Крокодил (Необыкновенное событие или пассаж в пассаже), 1864

Dostojevského jméno je sice spojováno se zcela odlišným literárním žánrem, ale značná část jeho díla je poměrně významně prostoupena i satirou. Jednoznačně nejzdařilejším kusem z této sžíravě humoristicko-kritické laděné a v kontextu čtenářského odkazu i opomíjené části Dostojevského díla je sice novela Strýčkův sen z roku 1858, nicméně za poměrně zdařilou, byť ji nelze nikterak srovnávat s kvalitami jeho velkých románů, lze prohlásit i povídku z roku 1864 Krokodýl.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Сон смешного человека, 1877

Nevelké, přesto však pro pochopení humanismu Fjodora Michajloviče Dostojevského velmi významné dílo, Sen směšného člověka, ilustruje obrovský duševní pokrok, kterým Dostojevskij prošel od vzniku svého nejslavnějšího románu Zločin a trest v roce 1865/66 ke svému vrcholnému dílu Bratři Karamazovi z let 1879/80.

(Odvážní mužové)

Akira Kurosawa: Sanjuro

Akira Kurosawa: Sanjuro

Filmová koncepce Akiry Kurosawy není postavena, ač se to snad přinejmenším z výběru Kurosawových námětů může zdát, na oslavě japonských svobodných samurajů, ale na dokonalém filmovém zpracování v popředí s pevnou režijní koncepcí, výborným snímáním kamery a zejména pak ironickým podtextem vlastního příběhu, jež tak Kurosawu přibližuje i evropskému typu diváka.
08. Leden 2009
Michelangelo Antonioni

Michelangelo Antonioni

08. Leden 2009
Michelangelo Antonioni: Noc

Michelangelo Antonioni: Noc

Michelangelo Antonioni patří mezi nejvýznamnější a nejlepší režiséry filmové historie a do značné míry vytvořil kategorii psychologického filmu.
Thomas Mann: Smrt v Benátkách

Thomas Mann: Smrt v Benátkách

Der Tog in Venedig, 1911 (?)

Námět novely Smrt v Benátkách byla i samotným Thomasem Mannem označena za problematickou tak, že i sám autor ji nedoporučoval ke knižnímu vydání. Přes svou morální provokativnost ale i velmi jasné kontury paralel autora s hlavním hrdinou, spisovatelem Gustavem von Aschenbachem, patří Smrt v Benátkách vedle Kouzelného vrchu mezi jeho vůbec nejznámější a čtenáři nejvyhledávanější díla.