V noci jsem snil, že jsem motýlem

Asi by nebyl Pasolini Pasolinim, kdyby jednu z nejslavnějších antických tragédií Král Oidipus nepřevedl k obrazu svému tak, že se nijak významně neodchýlil od Sofoklovy textu, ba exteriéry v severoafrickém Maroku, použití ruční kamery či kostýmy se starořeckými, aztéckými, sumerskými a africkými prvky, dávají celému snímku velmi autentický nádech, je nutné podtext celého snímku hledat jak v Sigmundovi Freudovi, tak v Pasoliniho homosexualitě, kdy sám sebe právě k Oidipovi přirovnává.

Původním tvůrčím záměrem Krzysztofa Kieślowského, pravděpodobně nejvýraznější filmové osobnosti přelomu osmdesátých a devadesátých let, byl Dekalog - televizní seriál natočený pro polskou televizi, který měl v moderním duchu přehodnotit aktuálnost starozákonního desatera přikázání. Avšak pro zcela mimořádné kvality natočeného materiálu, Kieślowski rozšířil páté a šesté přikázání do podoby dvou celovečerních filmů: Krátkého filmu o zabíjení a Krátkého filmu o lásce.

Porovnáme-li skutečné kvality snímku Vladimíra Michálka Je třeba zabít Sekala s četnými oceněními i nesčetnými adoracemi, jež se naň ze všech stran snesly, můžeme tento film se smělým srdcem charakterizovat jako jeden z nejpřeceňovanějších filmových výtvorů několika posledních desetiletí, kdy jeho kvality, byť mu nelze přinejmenším ubrat originalitu námětu, v čemž je statně režisér Vladimír Michálek pověstný, ani z poloviny nenaplňují daná očekávání a v tomto kontextu patří mezi největší filmová zklamání.

Poetický příběh s minimem dialogů, dlouhými záběry na jezero v proměnách ročních období a buddhistický mistr, který žije se svým mladým žákem na plovoucím chrámu uprostřed jezera. Tak by se tedy také dal film Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro charakterizovat, avšak vlastní smysl a sdělení jeho tvůrce Kima Ki-duka, je ukryt v duchovním vývoji mladého mnicha, nikoliv v náboženském, protože buddhistické náboženské prvky tvoří jen kulisu a režisér sám otevřeně přiznává, že je křesťan a buddhismus nijak hlouběji nestudoval, ale ve vývoji lidském se závěrečnou katarzí a vydáním se cestou svého mistra, již v mládí odmítl.

Ingmar Bergman je sám o sobě těžký přemýšlivý autor, nicméně jeho počin z roku 1957, Lesní jahody, je dílem, ve kterém Bergman o několik desítek let předběhl svůj vlastní život a ve svých tehdejších 39 letech nepřímo zhodnotil nejen sám sebe, ale i podstatu a pomíjivost života. To vše navenek v očích sedmaosmdesátiletého vědce a profesora bakteriologie Isaka Borga zahraného skvělým režisérem Victorem Sjöströmem, k jehož uměleckému odkazu se Bergman celý život otevřeně hlásil.