„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Leden 2009

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio De Sica: Místo pro lásku

Vittorio de Sica můžeme směle položit za vůbec nejpřednějšího představitele italského neorealismu 40. a 50. let, kdy zvláště jeho snímky Zloději kol (1948), Zázrak v Miláně (1951), Umberto D. (1952) či Střecha (1956) ve své době psaly filmovou historii. Nicméně neorealismem vrcholná tvorba Vittoria de Sica zdaleka nekončí, ba zvláště díky jménům Marcella Mastroianniho a Sophie Loren vešly do obecné známosti zejména jeho snímky ze 60. let a là Horalka (1960), Boccaccio '70 (1962), Včera, dnes a zítra (1963) či Manželství po italsku (1964).
Kategorie
25. Leden 2009
Haruki Murakami

Haruki Murakami

  • Poslouchej zpěv větrů (風の歌を聴け, Kaze no uta o kike), 1979
  • Pinball, 1973 (1973年のピンボール, 1973-nen no pinbōru), 1980
  • Hon na ovci (羊をめぐる冒険, Hitsuji o meguru bōken), 1982
  • Konec světa & Hardboiled Wonderland (世界の終りとハードボイルド・ワンダーランド, Sekai no owari to hādoboirudo wandārando), 1985
  • Norské dřevo (ノルウェイの森, Noruwei no mori), 1987
  • Tanči, tanči, tanči (ダンス・ダンス・ダンス, Dansu dansu dansu), 1988
  • Na jih od hranic, na západ od slunce (国境の南、太陽の西, Kokkyō no minami, taiyō no nishi), 1992
  • The Wind-Up Bird Chronicle (ねじまき鳥クロニクル, Nejimaki-dori kuronikuru), 1992-1995
  • Sputnik Sweetheart (スプートニクの恋人, Supūtoniku no koibit), 1999
  • Kafka na pobřeží (海辺のカフカ, Umibe no Kafuka), 2002
  • After Dark (アフターダーク, Afutā Dāku), 2004
Haruki Murakami: Norské dřevo

Haruki Murakami: Norské dřevo

ノルウェイの森 (Noruwei no mori), 1987

Haruki Murakami (jap. 村上春樹) patří zvláště díky svému retrospektivnímu a částečně i autobiografickému románu z roku 1987, Norské dřevo, k vůbec nejznámějším japonským spisovatelům na západní polokouli, kdy ostatně sám Murakami se na západ nejen orientuje, ale zcela programově se jeho směrem vyděluje z japonské literární tradice.
Vittorio De Sica: Horalka

Vittorio De Sica: Horalka

Ač je název snímku Horalka překládán jako Dvě ženy, jedná se o de facto hereckou exhibici ženy jedné - zcela nepřekonatelné Sophie Loren, která dokonce uhranula Americkou filmovou akademii tak, že jako vůbec první herečka v historii získala Oscara za nejlepší ženskou úlohu v hlavní roli v neanglicky mluveném snímku!
Federico Fellini: 8½

Federico Fellini: 8½

Celkem 12× byl Federico Fellini nominován na Oscara, za film pak hned nadvakrát - za nejlepší režii a nejlepší scénář (snímek nakonec získal ocenění „jen“ za nejlepší zahraniční film a nejlepší kostýmy), aby nakonec svého Oscara získal až jako ocenění za své celoživotní dílo. Jistou kompenzací může pro Felliniho být alespoň vysoké cenění ze strany filmových kritiků, kdy právě film bývá všeobecně pokládán za jeden z nejlepších filmů všech dob (Britský filmový institut jej řadí na místo 3. hned za Občana Kanea a Kmotra).
John Maxwell Coetzee: Život a doba Michaela K

John Maxwell Coetzee: Život a doba Michaela K

Life & Times of Michael K, 1983

Byť u nás patří jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee k relativně neznámým a s jistou nadsázkou pro masového čtenáře i nezajímavým autorům, ve světovém kontextu je jediným spisovatelem, jenž se může honosit dvojnásobným oceněním prestižní Booker Prize. Asi též nelze opomenout, že Coetzee je nositelem Nobelovy ceny za rok 2003. V češtině doposud vyšla Coetzeeho klíčová díla (oceněná zmíněným Booker Prize) Život a doba Michaela K (1983) a Nemilost (1999), potažmo Čekání na barbary (1980), Chlapectví (2002), Elizabeth Costello (2003) a Pomalý muž (2005).
26. Leden 2009
Třetí trest

Třetí trest

Námět Fixní idey Leonida Andrejeva je takřka klasický - doktor Keržencev simuluje duševní chorobu, aby byl pro nesvéprávnost osvobozen z obvinění vraždy svého nejlepšího přítele, nicméně postupně zjišťuje, že si není sám sebou jist, zda opravdu svou duševní chorobu chladnokrevně předstírá či je opravdu bláznem, který si namlouvá, že je plně při svém vědomí. Tuto zápletku navíc Andrejev čtenáři okořenil tím, že mu na tyto Keržencevy pochybnosti nejen neodpověděl, ale zejména v něm od počátku buduje podezření, že Keržencev své pochyby pouze hraje na notu opět předstírané schizofrenie.
Kategorie
26. Leden 2009
Karel Kachyňa

Karel Kachyňa

  • Hanele, 1998
  • Fany, 1995
  • Kráva, 1993
  • Městem chodí Mikuláš, 1993
  • Poslední motýl, 1990
  • Blázni a děvčátka, 1989
  • Oznamuje se láskám vašim, 1989
Karel Kachyňa: Kráva

Karel Kachyňa: Kráva

Původně byl autorský snímek Kráva Karla Kachyni ze strany producenta České televize koncipován čistě pro televizní obrazovky, což se negativně podepsalo nejen na poněkud snížené technické kvalitě ale i celkovém vyznění, kdy je přes svou surovou poetiku často charakterizován jako prostý bez hlubšího podtextu. V kontextu kvalitativně velmi chabé filmové produkce první poloviny 90. let je však Kráva v mnoha ohledech výjimečná tím, že dokázala jít proti tehdy velmi silnému proudu laciného podbízení se tak, že s odstupem jednoho desetiletí se jedná o nejlepší filmový počin od natočení Obecné školy Jana a Zdeňka Svěráků v roce 1991.
Milan Kundera

Milan Kundera

Romány:

  • Žert, 1965
  • Valčík na rozloučenou, 1972
  • Život je jinde, 1973
  • Kniha smíchu a zapomnění, 1978
  • Nesnesitelná lehkost bytí, 1984
  • Nesmrtelnost, 1987-1988