V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ve filmu Láska je láska opět ožil asi jen pro český film typický fenomén laskavé komedie, který se vyznačuje sázkou na nenáročné téma, podbízející se humor, moralizující podtext, prověřené herecké tváře, absence momentu překvapení a cílovou diváckou skupinu někde nad padesáti roky. - To vše v režii spolehlivého Milana Cieslara, jenž se v souladu s hlavním pravidlem „laskavých komedií“ hlavně svého diváka nešokovat a nezavádět jej mimo jeho známé vody, nikdy nepouští do žádných experimentů. Potažmo v produkci Kamila Kožíška, který má na svém producentském kontě filmové skvosty à la Veni Vidi Vici, Panic je nanic či Prachy dělaj člověka.

Jan „Eskymo“ Welzl nebo též Arctic Bismarck či Nejdobrodružnější Čech byl pro české i světové čtenáře objeven na přelomu 20. a 30. let 20. století, kdy na základě jeho dopisů a osobního vyprávění formulovali nejprve Rudolf Těsnohlídek a později Bedřich Golombek a Edvard Valenta sérii pěti knih, jež tohoto českého polárníka proslavily po celém světě. Ale poté, co Welzl odcestoval zpět do USA, odkud se chtěl vrátit do své domoviny rozprostírající se na tisících kilometrech od polárních částí Sibiře až po Aljašku, Welzl opět do zapomnění a byl pro české čtenáře objeven až po roce 1990. A paradoxně v rozmezí pouhých několika měsíců Welzla znovu objevila i česká divadla, kdy nejprve v září 2010 hru na náměty z Welzlova života nejprve nastudovalo Severomoravské divadlo v Šumperku, jež tak vzdalo hold rodáku z jen patnáct kilometrů vzdáleného Zábřeha, a poté v březnu 2011 uvedlo pražské Dejvické divadlo inscenaci volně inspirovanou Welzlovými povídkami. (Obě tyto inscenace však již roce 1976 předstihlo brněnské divadlo Husa na provázku a to v režii Petra Scherhaufera).

Jan Saudek je beze sporu nejvýznamnější a v Českých zemích pak i suverénně nejznámější fotograf celé historie. A protože je Saudek exhibicionista a egocentrik, jenž miluje být středem pozornosti, je častým námětem i účinkujícím mnoha bulvárních televizních pořadů tak, že by se mohlo zdát, že Saudek je velmi známou osobností a jeho život i psýché jsou zmapovány do nejmenších podrobností. A tedy to, že se Adolf Zika, profesí reklamní fotograf a režisér ale též příležitostný fotograf komerčních aktů, rozhodl o Janu Saudkovi natočit dokonce celovečerní filmový dokument, nevzbuzuje apriori žádnou zvědavost, že by Zika dokázal o Saudkovi přinést něco nového.

Dílo Tennesseeho Williamse čítá několik desítek divadelních dramat, povídek i jednoaktovek. Z jeho rozsáhlého díla je ale nejznámější trojice dramat z jeho vrcholného období na přelomu 50. a 60. let a to Skleněný zvěřinec (1944), Tramvaj do stanice Touha (1947) a Kočka na rozpálené plechové střeše (1955), jež jsou s velkou mírou uváděny dodnes. - Konkrétně hra Tramvaj do stanice Touha je v současnosti na repertoáru hned dvou velkých pražských divadel a to v Divadle pod Palmovkou v režii slovenského herce Emila Horvátha a v Činoherním klubu v režii nestora a zakladatele tohoto divadla, Ladislava Smočka, kdy shodou okolností měly obě hry premiéru v rámci jedné divadelní sezóny s časovým odstupem několika měsíců.