„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Květen 2013

Jaroslav Rudiš: Grandhotel

Jaroslav Rudiš: Grandhotel

2006

Co do počtu stránek lze Grandhotel Jaroslava Rudiše klasifikovat jako novelu, avšak co myšlenkového rozsahu, mnoha témat, ale i díky jedinečné mystifikaci s neotřelým satirickým humorem, kdy se Rudišovi na velmi malém prostoru podařilo shrnout a zhodnotit více než půlstoletí vývoje střední Evropy, je Grandhotel útlým ale o to vydatnějším románem. - V Rudišově bibliografii se jednalo v pořadí teprve o druhé dílo (nepočítáme-li v to komiksovou trilogii Alois Nebel) a nejenže se mu v něm podařilo zopakovat úspěch své prvotiny Nebe pod Berlínem z roku 2002, ale román se v souladu se svým tématem stal opravdu středoevropským a byl přeložen do jazyků všech okolních zemí, ba ještě většího úspěchu než u nás zaznamenal román v Německu. - To v současné české literatuře, která krom Jaroslava Rudiše a snad ještě Jáchyma Topola, nedisponuje žádnými autory, kteří by byli zajímaví i pro cizojazyčného čtenáře, opravdu velký úspěch. Snad první od dob Václava Havla a Milana Kundery.
Milan Kundera: Ptákovina

Milan Kundera: Ptákovina

Milan Kundera je krom své aureoly vynikajícího světové spisovatele i znám jako literární perfekcionalista a pedant, který cenzuruje i zakazuje nová vydání svých starších děl z 50. a 60. let tak, že mnoho jeho textů - ať již jeho stalinistická milostná poezie nebo satirické milostné povídky - lze dnes sehnat jen prostřednictvím antikvariátů. A nejinak je tomu s jeho čtveřicí divadelních her, kdy Kundera „vzal na milost“ jen své drama z roku 1971 Jakub a jeho pán, jednoaktovky Majitelé klíčů z roku 1962 a Dvě uši, dvě svatby z roku 1968 nechal zcela upadnout do zapomnění, a komediální frašku Ptákovina z roku 1966 zachránil před stejným osudem jen dramatik a režisér Ladislav Smoček, jenž v roce 2008 na základě dlouholetého přátelství Kunderu přesvědčil, aby mu dovolil nechat Ptákovinu po dlouhých 40 letech oživit na prknech Činoherního klubu.
Jaroslav Havlíček: Jaro v domě

Jaroslav Havlíček: Jaro v domě

1927

Jaroslav Havlíček zemřel v důsledku celkového fyzického vyčerpání spojeného se zánětem mozkových blan. V roce 1943, když umíral, byl Havlíček znám jen malému okruhu čtenářů, kdy za života byla vydána jen menší část jeho díla. Ta větší část byla vydána až posmrtně a to v čele s Havlíčkovým vůbec nejznámějším románem Petrolejové lampy s první verzí z roku 1935, který byl poprvé otištěn v roce 1944. Ale uznání a širokého věhlasu se Havlíčkovi dostalo až s odstupem dalších 20 let a to po zfilmování Petrolejových lamp Jurajem Herzem v roce 1971 tak, že dnes je považován za nejlepšího autora české psychologické prózy.
John Steinbeck: Toulky s Charleym

John Steinbeck: Toulky s Charleym

Travels with Charley: In Search of America, 1962

John Steinbeck je považován za jednoho z nejautentičtějších amerických spisovatelů, jenž dokázal věrně zachytit USA v období Velké hospodářské krize. Avšak mimo díla, která napsal právě na základě osobní bezprostřední zkušenosti, se s rostoucí slávou a věhlasem stala jeho díla stále více fiktivní, vyumělkovaná a bez osobního náboje. - Pro srovnání uvádím dvě velká Steinbeckova díla Hrozny hněvu (1939) a Na východ od ráje (1952), mezi kterými uběhlo pouhých třináct let, oba romány se odehrávají ve Steinbeckově rodné Kalifornii, ale na rozdíl od sociálně kritických Hroznů hněvu, při jejichž četbě čtenáře dodnes mrazí v zádech, působí velkolepě vypracovaný román Na východ od ráje sice jako velmi dobře napsaná fikce ale rozhodně se nejedná o nadčasové dílo, které by bylo možné ocenit Nobelovou cenou jako tomu bylo u Hroznů hněvu.
Jaroslav Rudiš: Nebe pod Berlínem

Jaroslav Rudiš: Nebe pod Berlínem

2002

Jaroslav Rudiš se svou románovou variací na slavný film Wima Wenderse Nebe nad Berlínem debutoval v roce 2002. V témže roce bylo Nebe pod Berlínem oceněno Cenou Jiřího Ortena (literární ocenění pro mladé autory do třiceti let) a z Nebe pod Berlínem se stal nevídaný bestseller a to nejen u nás, ale velkého úspěchu dosáhla novela v Německu, Polsku a celkově byl zatím přeložen do pěti jazyků. V roce 2005 poté, co byla novela beznadějně vyprodána, vydalo nakladatelství Labyrint druhý dotisk, který však také velmi záhy zmizel z knihkupeckých pultů tak, že v roce 2007 byl vydán dotisk třetí. V roce 2010 pak byla novela dokonce vydána jako audiokniha čtená přímo Jaroslavem Rudišem a doprovázená Rudišovou post-punkovou hudební skupinou U-Bahn. Nelze se tedy nedivit, že s Nebem pod Berlínem se často objevují příměry jako kultovní či dokonce generační román.
Jane Austenová: Rozum a cit

Jane Austenová: Rozum a cit

Sense and Sensibility, 1811

Počáteční verze slavného románu Jane Austenové Rozum a cit pochází z roku 1795, kdy první verzi napsala v té době velmi populární formou románu v dopisech a to pod názvem Elinor a Marianne. K tématu se Austenová vrátila až o čtrnáct let později, kdy v letech 1809 až 1810 román zcela přepracovala a poprvé byl vydán v říjnu 1811 a to anonymně pod pseudonymem „Dáma“ (By A Lady) a to v nákladu 750 výtisků, které se rozprodaly během následujících dvou let. - Z toho vyplývá, že Jane Austenové se za svého života nikdy nestala nijak známou či nějak zvlášť oblíbenou autorkou, kdy její v pořadí druhý román Pýcha a předsudek z roku 1813 byl vydán pod pseudonymem „Od autorky "Rozumu a citu"“ (By the author of "Sense and Sensibility"). A pod podobným fiktonymem byly publikovány i další Austenové romány Mansfieldské panství (1814) a Emma (1815) i posmrtně vydané romány Opatství Northanger (1818) a Anna Elliotová (1818). K docenění mimořádných kvalit Austenové díla i rozklíčování skutečné autorky této šestice románů pak dochází až po dalším půlstoletí po roce 1870.
29. Květen 2013
August Strindberg

August Strindberg

Kategorie
29. Květen 2013
Nosorožec

Nosorožec

Národní divadlo, respektive její činoherní nová scéna, se dle vlastní koncepce snaží o uvádění moderního dramatu - a příspěvkem k této snaze je i uvedení 55 let staré hry Nosorožec od francouzsky píšícího dramatika rumunského původu Eugène Ionesco. Současnost a určitou světovost mělo představení dodat i mezinárodní složení uměleckého týmu v čele s rumunským režisérem inscenace Gáborem Tompa, návrh scéna pochází od německého scénografa rumunského původu Helmutha Stürmera, kostýmy navrhla rumunská kostymérka Carmencita Brojboiu, masky vytvořila maďarská návrhářka Ilona Varga Járó a autor hudby je rumunský skladatel Vasile Sirli. Světovost však ale narušuje herecké obsazení, ve kterém se vsadilo na osvědčené tváře a členy činoherního souboru Národního divadla v čele s Davidem Prachařem, Václavem Postráneckým a Ondřejem Pavelkou.
Cantos — Ezra Pound

Cantos — Ezra Pound

Ezra Pound je dnes interpretován jako nejlepší básník 20. století, renesanční vzdělanec s dnes již nedosažitelným intelektuálním záběrem, překladatel poezie z klasické čínštiny či ze středověké italštiny, ale též jako válečný zločinec či primitivní antisemita. Jeho vrcholné a nedokončené dílo Cantos, na kterém pracoval skoro půlstoletí mezi roky 1915 až 1962, je pak považováno za nesrozumitelné, nečitelné a pro mnoho historických odkazů i za zcela neinterpretovatelné. Divadlo na zábradlí se však o interpretaci této mohutné a obsáhlé básně přesto pokusilo, avšak výsledná inscenace dopadla velmi podobně jako její básnická předloha - tedy jako nepochopitelné pro do hloubky nezasvěceného diváka tak, že ten z diváků, kdo na představení přicházel pouze s povrchní povědomím o osobnosti a díle Ezry Pounda, byl z představení rozčarován tím, že krom úvodní scény z blázince, jež měla připomínat Poundův dvanáctiletý pobyt v ústavu pro choromyslné, ani vzdáleně nepochopil, o čem hra vlastně pojednává.