V noci jsem snil, že jsem motýlem

Alfréd Radok je uznáván co by nejlepší a nejvýznamnější český divadelní režisér všech dob, který zejména díky věhlasu své Laterny Magiky, poprvé předvedené na bruselském Expu v roce 1958, prorazil i na světových divadelních scénách. Nicméně jeho filmové dílo, jež tvoří zejména trojice snímků Daleká cesta (1949), Divotvorný klobouk (1952) a Dědeček automobil (1956) zná více či méně jen úzký okruh filmových labužníků, protože zatímco Daleká cesta byla záhy po své premiéře 1. ledna 1950 stažena z kin a Divotvorný klobouk se pro změnu do kin nedostal vůbec. Další dvě desetileté naprostého mlčení kolem Alfréda Radoka pak vyvolala jeho emigrace po roce 1968, kdy se již nevrátil ze své režijní stáže ve Švédsku.

O kvalitě, v tomto případě nekvalitě, filmového převedení vůbec nejznámějšího díla Milana Kundery, Nesnesitelná lehkost bytí napovídá již to, že Kundera, který se jako poradce zúčastnil samotného natáčení, poté striktně zakázal jakékoliv další filmové či divadelní adaptace kteréhokoliv ze svých literárních děl.

Jistě, existuje typ filmu, který lze nazvat pro svou nadčasovost, stálost ve svém sdělení i oblíbenost mezi diváky jako kultovní. Nicméně pak existuje ještě jeden druh filmu, který překračuje samotnou filmovou kategorii a bývá spíše charakterizován jako deklarace, v tomto případě svobody. Ano, je jen jeden snímek tohoto typu a to autorský počin trojice Peter Fonda, Dennis Hopper a Terry Southern, kteří se krom námětu, scénáře podělili i o herecké ztvárnění v hlavních rolích, režii a produkci, protože na konci 60. let se v Americe nenašel producent, který by byl ochoten do snímku propagující a hlásajícím tehdy politicky velmi problematickou svobodu vložit jediný dolar. Ano, mluvíme o filmu Easy rider - Bezstarostná jízda z roku 1969.