V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ačkoliv můžeme Grahama Greena zařadit mezi nejvýznamnější spisovatele 20. století, bývá charakteristika jeho díla mnohdy nejednoznačná. - V kontextu anglosaské literatury bývá zařazován do druhokolejné kategorie s přívlastkem autora co do názorů i obsahu díla příliš přimknutého ke katolicismu. Na straně druhé se v souvislosti s Greenem můžeme potkat s označením „Dostojevský 20. století“ či s výčtem mnoha ocenění, jež jeho dílo, v čele s romány Moc a sláva, Tichý Američan a Jádro věci, bývá zařazováno do seznamu toho nejlepšího, co kdy bylo napsáno. K nejednoznačnému postoji může též přispět Greenovo členství v britské komunistické straně ve 20. letech (vstoupil tam dle svých slov z pouhé recese) či angažmá v britských tajných službách během II. světové války, kdy mimo jiné působil i v africké Sierra Leoně.

Chuck Palahniuk zazářil v polovině 90. let jako kometa na literárním i undergroundovém nebi, kdy se jeho prvotina Klub rváčů stal kultovním dílem i žerdí nejen příslušníků generace X ale všech lidí „s frustrací vyšších středních tříd z prázdného života v kancelářských kójích a jejich neschopnosti autentické zábavy ve věku předtrávené masové kultury“.

Bylo-li uvedení zatím poslední hry Václava Havla Odcházení v pražském divadle Archa přijato s rozpaky, uvedení v londýnském Orange Tree s chladným přijetím, pak v pořadí třetí nastudování tohoto Havlova absurdně laděného dramatu v královéhradeckém Klicperově divadle lze připodobnit ke známé pohádce Christiana Andersena Císařovy nové šaty - ano, Havel je v něm nejen zcela nahý ale i prázdný a vykrádající jak sebe sama tak Antona Pavloviče Čechova, Williama Shakespeara, Samuella Becketta či Eugèna Ionesca.

Ne, Peteru Greenawayovi nejde o příběh, ba nejde mu ani o to zalíbit se svému diváku či se dokonce snažit, aby mu jeho divák porozuměl. Peter Greenaway sleduje jen a pouze svá vlastní estetická hlediska, která vycházejí z jeho původního uměleckého zaměření výtvarníka a malíře.