„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Únor 2009

12. Únor 2009
Klicperovo divadlo: Odcházení

Klicperovo divadlo: Odcházení

Bylo-li uvedení zatím poslední hry Václava Havla Odcházení v pražském divadle Archa přijato s rozpaky, uvedení v londýnském Orange Tree s chladným přijetím, pak v pořadí třetí nastudování tohoto Havlova absurdně laděného dramatu v královéhradeckém Klicperově divadle lze připodobnit ke známé pohádce Christiana Andersena Císařovy nové šaty - ano, Havel je v něm nejen zcela nahý ale i prázdný a vykrádající jak sebe sama tak Antona Pavloviče Čechova, Williama Shakespeara, Samuella Becketta či Eugèna Ionesca.
13. Únor 2009
Peter Greenaway

Peter Greenaway

Výběr z režijní filmografie:

  • Rembrandtova Noční hlídka, 2007
  • 8 1/2 ženy, 1999
  • Lumière & spol., 1995
  • Dítě z Maconu, 1993
  • Prosperovy knihy, 1991
  • Topení po číslech, 1988
  • Zet a dvě nuly, 1985
  • Umělcova smlouva, 1982
  • Fallové, 1980
  • Přepracování vertikálních charakteristik, 1976
Peter Greenaway: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Peter Greenaway: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Ne, Peteru Greenawayovi nejde o příběh, ba nejde mu ani o to zalíbit se svému diváku či se dokonce snažit, aby mu jeho divák porozuměl. Peter Greenaway sleduje jen a pouze svá vlastní estetická hlediska, která vycházejí z jeho původního uměleckého zaměření výtvarníka a malíře.
Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy, 1929

Karel Čapek je co do kontextu české prózy brán jako jedna z největších osobností a je u nás i v zahraničí čten s neměnnou intenzitou bez ohledu na změnu režimů, které se v minulosti Čapka pokusili častovat nejrozmanitějšími nálepkami.
Bernard Shaw: Pygmalión

Bernard Shaw: Pygmalión

Pygmalion, 1913

Byť Bernard Shaw během své tvůrčí kariéry napsal více než 700 divadelní her a položil tak základy současného britského dramatu, de facto jej přežilo pouze jedno jediné dílo, které je navíc známější svým muzikálovým zpracováním jako My fair lady.
Egon Erwin Kisch: Pražský pitaval

Egon Erwin Kisch: Pražský pitaval

Prager Pitaval, 1931

Zuřivý reportér (der rasende Reporter) Egon Erwin Kisch patří společně s Franzem Kafkou a Gustavem Meyrinkem do triumvirátu pražských německých spisovatelů židovského původu, kteří se paradoxně zasloužili o dodnes nevyprchávající světový věhlas jak Prahy, tak české literatury jako celku. - Kafkou Praha, respektive přesněji její obraz, získala na své existenciální neuchopitelnosti, Meyrinkem svou záhadnou tajemnost a Kisch dodal její punc světáckosti. (Nicméně nikomu již asi nebude vadit menší paradox, že hraje-li Praha v Kafkově díle vůbec nějakou pak spíše jen negativní roli. Meyrink byl z Prahy vyhnán, na základě falešného soudního obvinění, jež rázně ukončilo jeho kariéru bankéře. A Kisch byl více světoběžník s hlavní adresou v Berlíně.)
Julio Cortázar: Ten, kdo chodí kolem

Julio Cortázar: Ten, kdo chodí kolem

Alguien que anda por ahí y otros relatos, 1977

V 60. letech 20. století se započal zcela nevídaný rozmach latinskoamerické literatury, kdy pod přímým vlivem díla Jamese Joyce, Williama Faulknera, Virginie Woolfové ale i Franze Kafky, se na literárním nebi vyrojila celá plejáda původních autorů, kteří do vínku moderní světové literatury přinesli novátorské postupy založené na experimentu s překračováním hranic zažitých pravidel ale i na zcela nových literárních postupech.
Karel Čapek: Hordubal

Karel Čapek: Hordubal

Hordubal, 1933

Přímou inspirací psychologicky laděného románu Hordubal byl Karlu Čapkovi skutečný případ vraždy Juraje Hordubeje Vasilem Maňákem, kdy základní fakta Čapek načerpal ze záznamu jednání Nejvyššího soudu v Brně tak, jak jej zaznamenal a v Lidových novinách dne 14. října 1932 otiskl Bedřich Golombek:
Nová strašidla

Nová strašidla

Italská kinematografie svého absolutního uměleckého vrcholu dosáhla v dekádě 60. let 20. století, kdy zejména dílo režisérů à la Federica Felliniho, Piera Paola Pasoliniho, Michelangela Antonioniho či Vittoria de Sica vyvolávalo nebývalý diskurs napříč celou světovou filmovou obcí. Avšak skutečně masového ocenění i co do šíře divácké obce zaznamenala paradoxně až tvorba let osmdesátých, pro která italská kinematografie de facto ustanovila jako standard produkt bláznivé komedie, který v mnohém navazuje na prvoplánový humor dávno zapomenutého žánru němé grotesky.
16. Únor 2009
Studio Marta

Studio Marta

Volně inspirováno životem a dílem Edvarda Muncha
Představení Ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící, divadelní fakulty JAMU, se především nese v intencích osnov oborového studia. Představení tak více než na avizovanou parafrázi života a díla Edvarda Mucha klade více důraz na použití všech prostředků pohybové průpravy - akrobacie, tance či žonglování a podbízí se tak paralela s povinnou sestavou v krasobruslení, kdy se choreograf více než vlastní vyjádření musí sledovat zařazení všech požadovaných prvků.