V noci jsem snil, že jsem motýlem

Smrt Huberta Perny měla pro HaDivadlo být představením par excellence, které mělo nejednomu brněnskému diváku připomenout staré dobré časy z druhé poloviny 90. let - divadlu v té době totiž herecky dominovala čerstvých absolventů JAMU, Josef Polášek, Pavel Liška, Marek Daniel a Tomáš Matonoha. A pro první tři z této zmíněné čtveřice pak tato inscenace z roku 1995 znamenalo nejen první zkušenost v profesionálním angažmá, ale zejména první úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky.

Karel Poláček je vedle Jaroslava Haška jednoznačně nejvýznamnější osobností české satirické literatury. Jeho dílo je však, ostatně obdobně jako u zmíněného Haška, poznamenáno ekonomickými faktory, kdy se Poláček často spíše než kvalitě podřizoval kvantitě, respektive značnou část svého díla dokončoval ve spěchu pod tlakem svých věřitelů.

Autorský snímek Roberta Sedláčka Pravidla lži zjevně zasáhl do černého a nestal-li se zrovna kultovní podívanou, přinejmenším do českého prostředí přivedl námět z prostředí, kterému se česká kinematografie doposud vyhýbala, či v nejlepším případě jej zobrazila jen velmi povrchně a s účelovou zkratkovitostí.

Snad vůbec nejvýznamnější maďarský spisovatel 20. století, Sándor Márai, se zapsal do literární historie zejména jako nesmiřitelný kritik jak fašistického, kdy již v roce 1933 napsal parodii na Adolfa Hitler, tak komunistického režimu. Márai zakázal vydávat své dílo v komunistickém Maďarsku - stalo se tak až v roce 1990, několik měsíců po jeho smrti.