V noci jsem snil, že jsem motýlem

Ačkoli vrcholné umělecké období William Faulkner prožívá již ve 30. letech 20. století, skutečného docenění svých nevšedních kvalit ze strany jak kritiky tak čtenářské obce se mu dostává až zpětně poté, co jej švédská akademie ocenila Nobelovou cenou za literaturu za rok 1949.

Srpnové světlo lze v díle Williama Faulknera označit za román nejen vrcholný, ale i do značné míry klasický, kdy se Faulkner jednoznačně vydělil z románové tradice americké literatury. V kontextu literatury světové pak vytvořil svou zcela specifickou literární skladbu, kdy je příběh rozdělen do několika vzájemně jen úzce souvisejících proudů, jež jsou vyprávěny asynchronně v různých časových obdobích a jeho nosná část je takřka rovnocenně rozdělena mezi množství postav.

Kvalita představení studentského divadla Studio Marta, na jehož prknech se každoročně představuje aktuální absolventský ročník z jednotlivých oborů divadelní fakulty JAMU, do značné míry stojí i padá na kvalitách pedagogického vedení. U muzikálového představení pak tento předpoklad platí více než dvojnásob, bohužel však s tím negativním dovětkem, že drtivá většina muzikálových představení vesměs končí naprostou katastrofou spočívající v nedostatečném nastudování, absenci tvůrčího přístupu a zejména velmi chabou dramaturgií.

Po Nosorožci a Plešaté zpěvačce je Židle asi nejvýznamnější a současně nejabsurdnější drama Eugèna Ionesca. Židli lze též pak považovat za inicializační dílo absurdního dramatu jako takového, kdy Ionesco poprvé překročil hranice pouhé dadaistické provokace, jak lze charakterizovat prvotinu Plešatá zpěvačka. Kombinací absurdní humoru s hlubším existencialistickým kontextem pak de facto stanovil pravidla, ve kterých se bude žánr absurdního dramatu, jakožto dominantní dramatický útvar zvláště 60. let, pohybovat.