„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Únor 2009

Julian Schnabel: Než se setmí

Julian Schnabel: Než se setmí

Julian Schnabel je ve světě znám zejména jako výtvarný umělec, který si vytvořil svůj vlastní expresionisticky laděný styl založený na koláži malých keramických destiček a malby, tak že Schnabelovy plátna jsou samozřejmou součástí sbírek předních světových galerií moderního umění. V roce 1996 se pak Schnabel etabloval i jako filmový režisér, když natočil snímek Basquiat, ve kterém sleduje krátkou životní dráhu jednoho z nejúspěšnějších výtvarných umělců 80. let Jeana-Michel Basquiata (ve snímku mimo jiné herecky exceluje David Bowie jakožto Andy Warhol). Snímek Než se setmí z roku 2000 pak sleduje osudy kubánského spisovatele Reynalda Arenase. Podobně jako Basquiat i tento druhý Schnabelův film zaznamenal celosvětový ohlas tak, že se oba snímky dostaly i do české kinodistribuce.
Jan Pelc: …a bude hůř

Jan Pelc: …a bude hůř

1985

Zatímco společenskou náladu první poloviny komunistického totalitního režimu lze z literárního hlediska prohlásit za relativně velmi dobře zmapovanou, kdy se k pomyslnému programu uchopení její nejniternější podstaty přihlásila celá řada předních českých spisovatelů, polovina druhá, tedy zvláště období tzv. normalizace, jež následovalo po nedotaženém pokusu o revoluci v roce 1968, zůstává vlivem emigrací předních uměleckých tvůrců i důsledné realizace policejního státu, kdy se mnohem účinněji než kdy dříve podařilo umlčovat potažmo zastrašovat nepohodlné názory, do značné míry nedotčena. Pro období let 1968 až 1989 tedy vzniklo názorové vzduchoprázdno, které se nepodařilo zaplnit ani dnes, necelých osmnáct roků od samovolného pádu vlády komunistické strany.
01. Únor 2009
Ettore Scola: Terasa

Ettore Scola: Terasa

Ettore Scola ve snímku Terasa z roku 1980 vynalézá nový styl filmového vyprávění, kdy styčným bodem není tradiční zápletka, příběh či filmová postava, ale je jím místo - v případě snímku Terasa je to večírek skupiny římských intelektuálů, jež se pořádá na terase s kulisami střech setmělého města. Tuto ideu dále rozvíjí v Tančírně, ve které Scola shrnuje události čtyř dekád 20. století a to proměnou hudby, tanečních stylů i oblečení bavících se tanečníků. V sáze Rodina z roku 1987, pak v interiérech jednoho římského bytu mapuje hned prvních osm dekád minulého století.
Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov

Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov

Обломов, 1859

Ruské literatuře v jejím vrcholném období 19. století co do svého vlivu zcela dominuje dílo Alexandra Sergejeviče Puškina a Nikolaje Vasilijeviče Gogola, na jejichž literárním odkazu de facto stojí i padá celá ruská literatura. Nicméně i mimo tyto dvě načrtnuté linie, které vévodily 1. (Puškin) respektive 2. polovině (Gogol) 19. století, zde existovala celá řada dalších ve svém vlivu více či méně osamocených osobností, bez kterých si ovšem nelze ruskou literaturu jako celek vůbec představit.
Kategorie
01. Únor 2009
Jan Svěrák

Jan Svěrák

Jan Svěrák: Ropáci

Jan Svěrák: Ropáci

Že se na FAMU rodí velký režisér Jan Svěrák naznačil již ve svém studentském snímku Vesmírná Odysea II z roku 1986, ve kterém technickým postupem napodobujícím styl sci-fi žánru amerických velkofilmů líčí cestu důchodkyně, která jde navštívit svou přítelkyni v protějším paneláku.
Jaroslav Papoušek: Černý Petr

Jaroslav Papoušek: Černý Petr

Jaroslav Papoušek je i většinovému televiznímu diváku velmi dobře znám jakožto autor, scénárista a režisér veleoblíbené trilogie Homolků (Ecce Homo Homolka, 1969, Hogo Fogo Homolka, 1970 a Homolka a Tobolka, 1972). Znalejšímu filmovému labužníku pak i jako autor a scénárista snímků Intimní osvětlení (1965) či Nejkrásnější věk (1968), ve kterém jakožto filmový režisér debutoval.
William Faulkner: Divoké palmy

William Faulkner: Divoké palmy

If I Forget Thee Jerusalem (The Wild Palms/Old Man), 1939

Ačkoli vrcholné umělecké období William Faulkner prožívá již ve 30. letech 20. století, skutečného docenění svých nevšedních kvalit ze strany jak kritiky tak čtenářské obce se mu dostává až zpětně poté, co jej švédská akademie ocenila Nobelovou cenou za literaturu za rok 1949.
Kategorie
01. Únor 2009
William Faulkner

William Faulkner

William Faulkner: Srpnové světlo

William Faulkner: Srpnové světlo

Light in August, 1932

Srpnové světlo lze v díle Williama Faulknera označit za román nejen vrcholný, ale i do značné míry klasický, kdy se Faulkner jednoznačně vydělil z románové tradice americké literatury. V kontextu literatury světové pak vytvořil svou zcela specifickou literární skladbu, kdy je příběh rozdělen do několika vzájemně jen úzce souvisejících proudů, jež jsou vyprávěny asynchronně v různých časových obdobích a jeho nosná část je takřka rovnocenně rozdělena mezi množství postav.