V noci jsem snil, že jsem motýlem

Premisou kratičké novely Haruki Murakamiho Afterdark, která má být, jak asociuje samotný název, sondou do nočního života velkoměsta, je lehce naivní koketérie s formou filmového scénáře. A ačkoliv je Murakami mistrný vypravěč, v případě Afterdark se lze dohadovat, že filmová asociace, kterou se nám snaží autor nadhazovat, je z jeho strany v prvé řadě ctností z nouze, protože tento křečovitě šroubovaný příběh by v jasně definované kategorii novely prostě nemohl před čtenářem obstát.

Ač bývá Fjodor Michajlovič Dostojevskij považován za jednoho z největších literárních velikánů a myslitelů všech dob, je jeho rozsáhlé dílo pro současného čtenáře omezeno de facto na čtveřici nejvýznamnějších románů. Nicméně dodejme, že tomu není náhodou, kdy nebýt zmíněné čtveřice à la Zločin a trest, Běsi, Idiot a Bratři Karamazovi, byl by Dostojevskij jeden z mnoha provinčně ruských spisovatelů 2. poloviny 19. století, kteří se zmítali mezi vlivem Alexandra Puškina, Michaila Lermontova a E. T. A. Hoffmanna.

Bernhard Schlink, původní profesí právník a později i pisatel detektivních románů, se šířeji proslavil zejména svou novelou Předčítač z roku 1995. Ta od svého vydání nadále vzbuzuje celosvětový ohlas i kontroverzi, kdy je na jedné straně Schlink oslavován za nový pohled na německou nacistickou historii a na straně druhé je obviňován z amorálnosti a převracení hodnot.

Jan Švankmajer bývá v českých reáliích považován za enfant terrible, který si cílevědomě kráčí vlastní cestou bez ohledu na (ne)vkus diváka či komerční prodejnost, v případě horším za hračičku a nesrozumitelného podivína. Nicméně je-li v české kinematografii jméno, jež by mělo svou úctu a vážnost napříč celou Evropou, Amerikou a Japonskem, pak je to právě výtvarník, loutkář, filmový scénárista a režisér, nestor surrealismu Jan Švankmajer. (Ostatně toto paradigma ilustruje i fakt, že kompletní Švankmajerovu filmografii si můžeme na DVD zakoupit třeba i v Patagonii či na ostrově Svatého Tomáše, nikoliv však v České republice).