„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Červenec 2011

John Steinbeck: Pláň Tortilla

John Steinbeck: Pláň Tortilla

Tortilla Flat, 1935

Pláň Tortilla byla co do pořadí čtvrtým dílem Johna Steinbecka, ale jako první mu zajistila úspěch jak u čtenářů tak u literární kritiky. A úspěch to byl možná i pro samotného Steinbecka zcela nečekaný - román krom vína a radosti ze života oslavuje sociální skupinu nazývanou paisanos, tedy mexicko-indiánsko-španělské nezaměstnané, kteří obývají chudinskou čtvrť zvanou pláň Tortilla ve městě Monterey. (Do kalifornského městečka Monterey Steinbeck krom Pláně Tortilly umístil i děj dalších svých románů O myších a lidech (1937), Na plechárně (1945) a Na východ od ráje (1952).
George Orwell: Farma zvířat

George Orwell: Farma zvířat

Animal Farm, 1945

Dílo novináře, spisovatele, demokratického socialisty a zejména bojovníka proti všem formám totality, George Orwella, je pro dnešního čtenáře zúženo na dvojici děl Farma zvířat a 1984, které však své známosti a proslulosti došly až dlouhá léta po Orwellově smrti. A podobně nepřímočará byla i původní motivace, proč byla tato dvě pro světovou literaturu zcela zásadní díla napsána. - Z pohledu dnešního čtenáře by se mohlo zdát, že Orwell byl mimořádně nadaný vizionář, který navíc jako novinář disponoval informacemi, které nebyly po dlouhá desetileté přístupná široké veřejnosti.
Smrt si říká Engelchen

Smrt si říká Engelchen

Režijně-scénáristická dvojice, slovenský Ján Kadár a český Elmar Klos, natočila ve svém tvůrčím období mezi léty 1952 až 1969, kdy Ján Kadár emigroval do USA, celkem 8 filmů různorodé kvality. - Tím jednoznačně nejlepším byl snímek Obchod na korze z roku 1965, který byl v roce následujícím oceněn americkým Oscarem za nejlepší cizojazyčný film. Dalšími dvěma snímky, které odolaly zubu času a jsou oblíbené i současným filmovým publikem, je to provařená lidová komedie Hudba z Marsu z roku 1955 a dále snímek na motivy stejnojmenného románu Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen z roku 1963, který bývá zařazován mezi snímky československé nové vlny.
Binet Laurent: HHhH

Binet Laurent: HHhH

HHhH, 2010

Zcela neznámý francouzský spisovatel Binet Laurent napsal v roce 2010 svou románovou prvotinu s nic neříkajícím názvem HHhH. V témže roce byl tento román oceněn, ve Francii sice velmi prestižní, ale u nás opět zcela neznámou, Goncourtovou cenou a to ve vedlejší kategorii za nejlepší románovou prvotinu. V témže roce román přeložila Michala Marková a vydalo jej nakladatelství Argo. A tento román zcela neznámého a začínajícího autora se takřka bez publicity stal okamžitě nejprodávanější knihou na českém trhu.
25. Červenec 2011
LEONUI VERTUI
Atsiprašau vaikus, kad šią knygą paskyriau suaugusiam. Turiu rimtą pasiteisinimą: tas žmogus yra geriausias pasaulyje mano draugas. Turiu dar kitą pasiteisinimą: tas žmogus gali viską suprasti, net knygas vaikams. Turiu ir trečią pasiteisinimą: tas žmogus gyvena Prancūzijoje, jis čia alksta ir šąla. Jam labai reikia paguodos. Jei šių visų pasiteisinimų neužtenka, tai šią knygą skiriu vaikui, kuris kitados buvo suaugęs žmogus. Visi suaugusieji iš pradžių buvo vaikai. (Tik nedaugelis tai atsimena.) Taigi pataisau dedikaciją:
LEONUI VERTUI
KAI JIS BUVO MAŽAS BERNIUKAS
Lars von Trier: Manderlay

Lars von Trier: Manderlay

Dánského filmového režiséra Larse von Triera není zapotřebí nijak více představovat - i mainstreamový filmový návštěvník multikin povinně shlédl alespoň jeden z jeho nejproslulejších snímků à la Melancholia (2011), Antikrist (2009), Manderlay (2005), Dogville (2003), Tanec v temnotách (2000), Prolomit vlny (1996) či Evropa (1991) a asi současně není divák, kterého by se Trierovi nepodařilo přivést až na hranici psychického trýznění. Filmy Larse von Triera jsou, pro někoho v dobrém pro jiné ve špatném slova smyslu, jen stěží zapomenutelným zážitkem, kdy kombinuje vyhraněná témata s hlavními postavami na dně psychické propasti s expresivní filmovou technikou, kdy se jako jeden ze signatářů filmového Dogma 95 vyvaruje jakékoliv formě laciné manipulace diváka.
John Maxwell Coetzee: Pomalý muž

John Maxwell Coetzee: Pomalý muž

Slow Man, 2005

Dílo jihoafrického spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Johna Coetzeeho je proslulé svou myšlenkovou hutností, kdy namísto děje či psychologickému popisu svých postav, se takřka výhradně soustředí na vnitřní svět svých hrdinů. Charakteristika postav se tak vesměs skládá z vlastního hodnocení, kdy se jednotliví hrdinové vesměs hodnotí v nejčernějších a až takřka psychopatických barvách, potažmo Coetzee čtenáře často manipuluje tím, že v postavě hlavního hrdiny vzbuzuje pocit vlastního alter ega. A nejinak je tomu u mistrovského románu z roku 2005, Pomalý muž, který krom obvyklé introvertnosti a zálibě v osamělosti vzbuzuje i chmurné pocity stáří, nemohoucnosti a neschopnosti žít plnohodnotný život.
Stephen King: Běh o život

Stephen King: Běh o život

Richard Bachman: The Running Man, 1982

Jméno Stephena Kinga, komerčně i čtenářsky suveréně nejúspěšnějšího tvůrce hororů a thillerů, asi není třeba více představovat. I naprostý nečtenář, laik či odpůrce tohoto žánru je s dílem Stephena Kinga obeznámen prostřednictvím mnoha desítek filmových či televizních adaptací - i v tomto měřítku asi pro Kinga nemůžeme najít konkurenci, kdy prakticky není dílo, které by nevyvolalo další filmovou adaptaci a to v široké stupnici od B-éčkových nízkorozpočtových hororů pro víkendovou zábavu amerických adolescenců až po nákladné velkofilmy s předními hollywoodskými hvězdami a často i Oscarovými ambicemi. - Jako příklad uvádím například Osvícení (1980), Věc (1980) či Zelená míle (1999) versus hororová série z let 1984 až 2001 Kukuřičné děti.