„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Beletrie

Hermann Hesse: Demian

Hermann Hesse: Demian

Demian, 1919

Je otázkou do literární pranice nakolik je Hermann Hesse jako originální autor, ba nositel Nobelovy cenu za rok 1946, přeceňován. - Jeho ústřední romány Demian (1919), Siddhártha (1922), Stepní vlk (1927) a Hra skleněných perel (1943) lze uvodit vlivem mystiky, buddhismu, psychoanalýzy v podání Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga, či filozofie Friedricha Nietzcheho.

Surfacing, 1972

Neoficiálně nejlepší kanadská spisovatelka, Margaret Atwoodová, též velmi žhavá kandidátka na ocenění Nobelovou cenou za rok 2003, si vydobyla svůj mezinárodní věhlas nejen jako literární autorka, ale též se angažuje i jako politická a feministická aktivistka. A právě jako průsečík mezi poezií, prózou a feministicko genderově laděnou kritikou s politicko-ekonomickým podtextem v pozadí, lze přirovnat rané a současně jedno z nejlepších Atwoodové děl, Z hlubin.
Mario Puzo: Kmotr

Mario Puzo: Kmotr

The Godfather, 1969

Kmotra Maria Puza si snad vedle Hlavy XXII Josepha Hellera troufám označit jako nejzákladnější dílo moderní anglosaské literatury, které ač nemaje přímých literárních následovníků, do značné míry přerostlo hranice literární fikce a stalo se zcela běžnou součástí běžného hovorového slovníku ale i obecné vzdělanosti.
Gabriel García Márquez: Kronika ohlášené smrti

Gabriel García Márquez: Kronika ohlášené smrti

Crónica de una muerte anunciada, 1981

Literární styl Gabriela Garcíi Márqueze lze připodobnit jako syntézu narativního vyprávění a žurnalistické reportáže v kombinaci s poměrně výrazným vlivem Franze Kafky, Fjodora Michajloviče Dostojevského ale i dalších autorů tak, že ač je Márquez interpretován jako jihoamerický fenomén, lze jej plně zařadit do kontextu evropské literatury.
Thomas Mann: Smrt v Benátkách

Thomas Mann: Smrt v Benátkách

Der Tog in Venedig, 1911 (?)

Námět novely Smrt v Benátkách byla i samotným Thomasem Mannem označena za problematickou tak, že i sám autor ji nedoporučoval ke knižnímu vydání. Přes svou morální provokativnost ale i velmi jasné kontury paralel autora s hlavním hrdinou, spisovatelem Gustavem von Aschenbachem, patří Smrt v Benátkách vedle Kouzelného vrchu mezi jeho vůbec nejznámější a čtenáři nejvyhledávanější díla.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Neobyčejné příběhy

Сон смешного человека, 1877

Nevelké, přesto však pro pochopení humanismu Fjodora Michajloviče Dostojevského velmi významné dílo, Sen směšného člověka, ilustruje obrovský duševní pokrok, kterým Dostojevskij prošel od vzniku svého nejslavnějšího románu Zločin a trest v roce 1865/66 ke svému vrcholnému dílu Bratři Karamazovi z let 1879/80.
John Steinbeck: Hrozny hněvu

John Steinbeck: Hrozny hněvu

The Grapes of Wrath, 1939

Nejen v díle Johna Steinbecka, ale v celé světové literatuře, mají Hrozny hněvu zcela zásadní význam, kdy Steinbeckovo zrcadlo pravdy nejen boří mýtus tzv. amerického snu, ale i v nahé realitě zobrazuje základní principy americké společnosti, ve které je propastná sociální nerovnost, ba nepokryté systematické přešlapování zákonů odůvodňováno nijak blíže nespecifikovanou tzv. „rudou hrozbou“
Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna

Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna

1939

V kontextu díla Karla Čapka zaujímá Život a dílo skladatele Foltýna velmi specifické místo a to pro u humanisticky naladěného Čapka velmi neobvyklé černobílé vidění postav, kdy o hlavním hrdinovi, skladateli Foltýnovi nepadne v celém díle alespoň neutrálně laděný slovní soud. Přes více méně uzavřenost celého díla se však lze jen dohadovat závěrečného vyvrcholení, které Čapek pro svou předčasnou smrt již nestihl dopracovat.
Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

Ladislav Fuks: Spalovač mrtvol

1967

Spalovač mrtvol ve své filmové podobě patří mezi to nejznámější a nejuznávanější, co kdy bylo v české kinematografii natočeno, stojí jeho geniální literární předloha Ladislava Fukse tak trochu v neprávem vrženém stínu, kdy teprve vlastní Fuksův text napoví, proč musel Juraj Herz Spalovače mrtvol natočit právě a pouze tak, jak jej natočil, a proč herecké osazenstvo, s nepřekonatelným Rudolfem Hrušínským v čele, mohlo své role pojmout pouze způsobem jakým je pojalo - Fuksova novela byla k natočení doslova odsouzena, kdy bylo otázkou jen několika málo škrtů a kosmetických úprav vyrobit filmový scénář, potažmo psychologická vyhraněnost postav jednoznačně určila, jak mají být jednotlivé postavy zahrány.

El amor en los tiempos del cólera, 1985

Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

Na Marquezovově slavném románu Láska za časů cholery je znát, že jej napsal již ve svém pozdější věku (jako šedesátiletý), kdy prostřednictvím svého vrcholného díla bilancuje nejen svůj život ale i sám sebe tak, že je v příběhu obsaženo nebývale mnoho autobiografických prvků, a byť je děj posunut hluboko do minulosti na rozmezí 19. a 20.  století, je román díky jak autorových paralel tak časového posunu v mnohém nesmrtelně aktuální, zvlášť v době, kdy se z Lásky stalo pouhopouhé zaklínadlo bez hlubšího významu.
Děj samotný, lze interpretovat třemi způsoby: můžeme jej brát jako fascinující naturalisticky podané vyprávění, jež sice oplývá magickou atmosférou, ale lze jej spíše brát jako příběh z cizího, dávno zapomenutého světa. Vnímavější čtenář pak krom samotného strhujícího vyprávění bude sledovat i myšlenkové pozadí hlavních hrdinů, které je ukryto za tenkou zástěnou navenek banálních příhod, jež však v sobě skrývají odpověď na mnohé, sám sobě položené otázky „Proč?“, jejichž odpovědi se však odvíjí jak od míry duševního vývoje čtenáře tak i jeho dosavadních životních zkušeností. Třetím způsobem je pak další interpolace těchto otázek a jejich další prohlubování tak, že smysl knihy lze shrnout do jediného slova, za kterým však leží celé miriády slov dalších.