„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Beletrie

John Steinbeck: Perla

John Steinbeck: Perla

The Pearl, 1947

„Ve městě se vypráví příběh o obrovské perle - jak byla nalezena a jak byla opět ztracena. Vypráví se o rybáři Kinovi a o jeho ženě Juaně a jeho synkovi Coyotitovi. A protože byl ten příběh vyprávěn tak často, vštípil si jej každý do paměti. A jako ve všech zkazkách, jež se vyprávějí znovu a znovu a lidé jej nosí v srdci, je v něm jen dobré a špatné a černé a bílé a dobré a zlé a nikde nic uprostřed.
Je-li tento příběh podobenstvím, vykládá si jej snad každý podle svého a vkládá do něj svůj vlastní život. Ve městě se tedy říká, že…“
Leonid Andrejev: Deník Satanův

Leonid Andrejev: Deník Satanův

Дневник Сатаны, 1919

Vrcholné tvůrčí období Leonida Andrejeva spadá do úseku několika let na počátku 20. století, ve kterých doposud nepříliš literárně úspěšný Andrejev pro sebe ale i pro ruskou inteligenci a širší čtenářskou obec objevil temně laděné myšlenkové obzory německého filozofa Arthura Schopenhauera.
Benito Pérez Galdós: Marianela

Benito Pérez Galdós: Marianela

Marianela, 1878

Je-li Benito Pérez Galdós nestor španělského literárního realismu, jehož význam lze pro ilustraci v kontextu frankofonních zemí připodobnit k významu a oblibě Honoré de Balzac, potom jeho, co do rozsahu, útlé dílko Marianela je jedním z nejvýznamnějších, nejvydávanějších a současně i nejvíce interpretovaných děl španělské literatury. - Krom jiného se tato novela dočkala tří filmových zpracování a převodu do podoby televizní telenovely.
Chuck Palahniuk: Snuff

Chuck Palahniuk: Snuff

Snuff, 2008

Bez ohledu na to zda Chuck Palahniuk ještě kdy napíše nějaké další dílo, stal se již v roce 1996, kdy je datován vznik potažmo vydání jeho Klubu rváčů, nesmrtelnou legendou, ba poslem a mluvčím celé jedné generace čtenářů.
Anatole France: Ostrov Tučňáků

Anatole France: Ostrov Tučňáků

L'Ille des pingouins, 1908

Anatole France ve své satiře Ostrov Tučňáků reflektoval zejména francouzské společensko-historické reálie se středopólem v antisemitisté vlně, která svého vrcholu dosáhla v tzv. Dreyfusově aféře. Avšak pro Franceho obrovský intelektuální rozmach, kdy francouzské dějiny alegoricky ztvárnil v podobě kroniky národa Tučňáků, lze román položit i jako sžíravé zrcadlo dějin západní civilizace, podstaty křesťanství, buržoazie, nacionalismu a šovinismu v tom nejširším významu.
August Strindberg: Čandala

August Strindberg: Čandala

Tschandala, 1889

August Strindberg je vedle Henrika Ibsena asi vůbec nejvýznamnější dramatik 2. poloviny 19. století. Avšak drtivá většina z jeho celkem 58 her, které do značné míry čerpaly z švédských historických námětů, již s úderem 20. století nenávratně zmizela ze světového repertoáru tak, že dnešnímu teatrofilovi je z jeho rozsáhléhé síla známa snad jen již zřídkavě udávaná Slečna Julie.
Karel Čapek: Hordubal

Karel Čapek: Hordubal

Hordubal, 1933

Přímou inspirací psychologicky laděného románu Hordubal byl Karlu Čapkovi skutečný případ vraždy Juraje Hordubeje Vasilem Maňákem, kdy základní fakta Čapek načerpal ze záznamu jednání Nejvyššího soudu v Brně tak, jak jej zaznamenal a v Lidových novinách dne 14. října 1932 otiskl Bedřich Golombek:
Julio Cortázar: Ten, kdo chodí kolem

Julio Cortázar: Ten, kdo chodí kolem

Alguien que anda por ahí y otros relatos, 1977

V 60. letech 20. století se započal zcela nevídaný rozmach latinskoamerické literatury, kdy pod přímým vlivem díla Jamese Joyce, Williama Faulknera, Virginie Woolfové ale i Franze Kafky, se na literárním nebi vyrojila celá plejáda původních autorů, kteří do vínku moderní světové literatury přinesli novátorské postupy založené na experimentu s překračováním hranic zažitých pravidel ale i na zcela nových literárních postupech.
Chuck Palahniuk: Program pro přeživší

Chuck Palahniuk: Program pro přeživší

Survivor, 1999

Chuck Palahniuk zazářil v polovině 90. let jako kometa na literárním i undergroundovém nebi, kdy se jeho prvotina Klub rváčů stal kultovním dílem i žerdí nejen příslušníků generace X ale všech lidí „s frustrací vyšších středních tříd z prázdného života v kancelářských kójích a jejich neschopnosti autentické zábavy ve věku předtrávené masové kultury“.
Graham Greene: Jádro věci

Graham Greene: Jádro věci

The Heart of the Matter, 1948

Ačkoliv můžeme Grahama Greena zařadit mezi nejvýznamnější spisovatele 20. století, bývá charakteristika jeho díla mnohdy nejednoznačná. - V kontextu anglosaské literatury bývá zařazován do druhokolejné kategorie s přívlastkem autora co do názorů i obsahu díla příliš přimknutého ke katolicismu. Na straně druhé se v souvislosti s Greenem můžeme potkat s označením „Dostojevský 20. století“ či s výčtem mnoha ocenění, jež jeho dílo, v čele s romány Moc a sláva, Tichý Američan a Jádro věci, bývá zařazováno do seznamu toho nejlepšího, co kdy bylo napsáno. K nejednoznačnému postoji může též přispět Greenovo členství v britské komunistické straně ve 20. letech (vstoupil tam dle svých slov z pouhé recese) či angažmá v britských tajných službách během II. světové války, kdy mimo jiné působil i v africké Sierra Leoně.
John Steinbeck: Měsíc zapadá

John Steinbeck: Měsíc zapadá

The Moon Is Down, 1942

Ačkoliv se současnému čtenáři může zdát, že čas byl k novele Johna Steinbecka Měsíc zapadá, až příliš nelítostný, téma okupace, záškodnictví a partyzánské války jsou již značně otřepané, a charakteristika postav bez náznaku bázně i hany je až neúnosně patetická, potom o to větší ohlas tato novela vzbudila v době svého vydání - v březnu 1942, a to jak v Steinbeckově rodném USA, jež čerstvě vstoupilo do války, tak v Německem okupované Francii, v poválečném Československu, ale v další takřka stovce zemí, do jejichž jazyka byla novela záhy přeložena.
Bernhard Schlink: Předčítač

Bernhard Schlink: Předčítač

Der Vorleser, 1995

Bernhard Schlink, původní profesí právník a později i pisatel detektivních románů, se šířeji proslavil zejména svou novelou Předčítač z roku 1995. Ta od svého vydání nadále vzbuzuje celosvětový ohlas i kontroverzi, kdy je na jedné straně Schlink oslavován za nový pohled na německou nacistickou historii a na straně druhé je obviňován z amorálnosti a převracení hodnot.
Horace McCoy: Koně se přece střílejí

Horace McCoy: Koně se přece střílejí

They Shoot Horses, Don't They?, 1935

Americký spisovatel Horace McCoy se proslavil zejména svými novelami z období Velké hospodářské krize z 30. let, které jej co do tématu, zpracování i výstavby příběhu staví takřka bok po boku Johna Steinbecka. Jeho nejslavnější dílo je však kratičká novela z roku 1935 Koně se přece střílejí, které se plné uznání dostalo až v průběhu 60. let po úspěchu stejnojmenné filmové adaptace v režii Sydneyho Pollacka s Jane Fondovou a Michaelem Sarrazinem v hlavních rolích.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Uražení a ponížení

Униженные и оскорбленные, 1861

Ač bývá Fjodor Michajlovič Dostojevskij považován za jednoho z největších literárních velikánů a myslitelů všech dob, je jeho rozsáhlé dílo pro současného čtenáře omezeno de facto na čtveřici nejvýznamnějších románů. Nicméně dodejme, že tomu není náhodou, kdy nebýt zmíněné čtveřice à la Zločin a trest, Běsi, Idiot a Bratři Karamazovi, byl by Dostojevskij jeden z mnoha provinčně ruských spisovatelů 2. poloviny 19. století, kteří se zmítali mezi vlivem Alexandra Puškina, Michaila Lermontova a E. T. A. Hoffmanna.
Salman Rushdie: Hanba

Salman Rushdie: Hanba

Shame, 1983

Salman Rushdie ve svém díle typicky kombinuje prvky magického realismu a příběhu s pozadím v autentických osobách a událostech., Vypravěčský styl kolážově kombinuje klasickou románovou stylistiku s volným esejem tak, že celé Rushdieho dílo lze umístit někam mezi Gabriela Garcíu Márqueze, mistra žánru magického realismu, a Milana Kunderu, předního představitele moderního eseje. Ovšem s tím dodatkem, že kvalit obou Rushdie dosahuje jen z malé části.