„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Humoristická próza

Šolom Alejchem: Tovje vdává dcery

Šolom Alejchem: Tovje vdává dcery

1949

Byť Šolom Alejchem (doslova „Mír s tebou“) je více znám prostřednictvím jednoho z nejslavnějších muzikálů všech dob, Šumař na střeše (1964), kterému byly čtyři Alejchemovy povídky Moderní děti (1899), Hodl (1904), Chava (1905) a Vyžeňte je (1914) přímou inspirací, do dějin literatury se zapsal jako vůbec první spisovatel píšící, ať již v rodném Rusku, tak po sérii protižidovských pogromů později v USA, jazykem jidiš, ale též jedním z prvních, který byť velmi ironickou formou reflektuje velmi nejisté postavení Židů v evropské společnosti jakožto občanů druhé kategorie, kde pravidelné pogromy pořádané v Evropě již od dávného středověku, představují pouze onen viditelný vrcholek ledovce.
David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu

David Lodge: Den zkázy v Britském muzeu

The British Museum is Falling Down, 1964

V anglosaských zemích, Velké Británii pak zejména, má v humoristické literatuře poměrně silné zastoupení tzv. akademický román mezi jehož nejznámější představitele jednoznačně patří Šťastný Jim Kingsleyho Amise, Jíst lidi je neslušné Malcolma Bradburyho, ale též Hostující profesoři anebo Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge.

Село Степанчиково и его обитатели, 1858

Humoristická próza stojí sice v Dostojevského díle v pozadí, ba snad s výjimkou mistrovky podaného Strýčkova snu se stěží vyvyšuje nad dobový průměr. Avšak skutečný literární labužník a milovník Fjorora Michajloviče Dostojevského by již z důvodu pochopení širších aspektů neměl bez povšimnutí přejít ani tuto část jeho díla, jež si své místo na slunci zasloužilo právě jen a pouze skrz jméno svého autora.
Alfred Jarry: Ubu králem

Alfred Jarry: Ubu králem

Ubu Roi (1896)

S označením Alfreda Jarryho jako nejvlivnějšího dramatika všech dob se sice příliš často nesetkáme, snad také proto, že Jarryho boj proti hlouposti světa je dnes aktuálnější než kdy dříve, ale byť byl Jarry plnohodnotně doceněn až mnoho desetiletí po své smrti, stojí na jeho odkazu celé moderní divadlo, dadaismem a surrealismem počínaje, absurdním divadlem pokračuje a současným divadlem jako takovým konče.
Čechov - Averčenko - Zoščenko: Nic k smíchu

Čechov - Averčenko - Zoščenko: Nic k smíchu

Anton Pavlovič Čechov patří v našich zeměpisných šířkách mezi tradičně nejoblíbenější autory, kdy natruc všem politickým zřízením i dobovým poměrům vycházelo jeho povídkové dílo v nesčetných sbírkových variacích tak, že pro současného nakladatele je další vydání Čechova rovno ekonomické katastrofě. Nicméně především zásluhou v současnosti jednoho z nejrenomovanějších překladatelů z ruštiny, Libora Dvořáka, se v roce 2003 rozhodlo nakladatelství Dokořán vydat nový soubor Čechova humoristického díla, který je z valné části sestaven z povídek, jež doposud nebyly přeloženy do češtiny.
Anton Pavlovič Čechov: Podvodníci z nouze

Anton Pavlovič Čechov: Podvodníci z nouze

Ač je Anton Pavlovič Čechov považován za zakladatele moderního dramatu a Čechovovo dílo je dnes synonymem pro jeho nejslavnější divadelní hry, není jeho cesta k základům a současně vrcholům dramatu 20. století zdaleka tak jednoznačná. - Veškeré Čechovovy dramatické pokusy, od první celovečerní hry Ivanov v roce 1887 až po Racka o devět let později, skončily jako naprosté propadáky, a snad dokonce i na smetišti dějin, nebýt toho, že Racka v roce 1898 znovu uvedlo Moskevské umělecké divadlo, jenž do historie světového divadla vstoupilo pod svou zkratkou MCHAT (Moskovskij chudožestvennyj těatr), které jako první dokázalo rozpoznat Čechovovu dramatickou genialitu a zachovalo jej tak pro další divadelní generace.
Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

Zdeněk Šmíd: Bubny Berberů

aneb Proč bychom se nesušili, 2001

Zdeněk Šmíd je tak trošku synonymem svých čtenářsky nejúspěšnějších „průvodců“ Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii (1979), Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách (1984) či Proč bychom se netěšili aneb Jak se držet nad vodou (1998), na který v roce 2001 navázal svým svým svébytně humorným cestopisem z Maroka Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili, který můžeme brát jako zajímavý příspěvek do literatury jinak, řekněme, velmi okrajové kvality.
Karel Poláček

Karel Poláček

Dílo Karla Poláčka se sice vyznačuje značně kolísavou kvalitou a je pro mnohé asi známější ve spojitosti s jeho autorstvím filmových scénářů, respektive filmovými přepisy jeho nejkvalitnějších děl Hostinec U kamenného stolu (1941) či Muži v ofsajdu (1931), nicméně jako jeden z mála, ne-li na této úrovni jediný, Karel Poláček dokázal svým ironickým humorem popsat onu odvrácenou a pro ostatní nijak zajímavou tvář maloměšťácké společnosti 1. republiky.

Скверный анекдот, 1862

Není jistě bez zajímavosti, že dílo Fjodora Michajloviče Dostojevského bylo vždy interpretováno v mnoha dalších uměleckých oborech, byť jeho „mohutnost“ nedává příliš velké možnosti převést jeho původní psychologické hlubiny tak, aby se jejich původní význam příliš nerozmělnil. Nicméně humoristická část Dostojevského díla je přímo předurčena k tomu, aby se bez velkých úprav dala převést do dramatické tvorby. A jedním z těchto děl, jež vyžaduje minimální scénickou náročnost je i brilantní satira Nemilá příhoda tak, že je snad trochu škoda, že se sám Dostojevskij nikdy nepokusil o čistě dramatické dílo.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Cizí žena a muž pod postelí

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Cizí žena a muž pod postelí

Nejznámější Dostojevského humoristické dílo Strýčkův sen z roku 1859 si na paškál bere vzhlédnutí se ruské střední třídy ve francouzské společenské etiketě z doby před půl stoletím s námětem senilního knížete K. přesvědčeném o své milostné neodolatelnosti, kterého se čilá Marja Alexandrovna Moskalevová snaží provdat za svou společensky znemožněnou a již poněkud starší dceru Zinaidu.

Lucky Jim, 1954

Kingsley Amis: Šťastný Jim

Kingsley Amis: Šťastný Jim

Z humoristických románů, jež prorazily do povědomí nejširší čtenářské veřejnosti, by se dala sestavit celá knihovna a dle všech vnějších faktorů by v této knihovně neměl chybět ani Šťastný Jim. Charakterizovat však Šťastného Jima jen jako zábavnou četbu pro ležení u vody by bylo hodně velkým omylem.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Strýčkův sen

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Strýčkův sen

Дядюшкин сон, 1858

Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl nejen schopen psát silné psychologické a sociálně laděné příběhy, jež neopakovatelně a až k hranicím filozofie analyzují podstatu fenoménu člověka, ale současně byl nadán psát krom vážných témat i satirické postřehy z běžného života ruských maloměstských „světáků“.