V noci jsem snil, že jsem motýlem

Snad již první větou je nutné zdůraznit, že román Liona Feuchtwangera Goya nelze brát jako životopisný informační zdroj, ba naopak, Feuchtwanger se v něm dopouští poměrně mnoha faktografických omylů, odvážných dějinných, politických i psychologických interpretací sice poplatných duchu poloviny 20. století, které ale nemají místo ve značně zaostalém Španělsku končícího 18. století. Ne, při četbě Feuchtwangera, romanticky pojatého Goyu pak zvláště, je nutné mít na zřeteli básnický podtext, který má ve stavbě příběhu navrch nad suchopárností dějin.

„Zuřivý reportér“ (Der rasende Reporter) Egon Erwin Kisch je dnes širšímu čtenářstvu znám zejména prostřednictvím svého nejslavnějšího románu Pasák, který dodnes velmi autenticky navozuje sociální poměry i prostředí nejchudších pražských obyvatel z přelomu 19. a 20. století. To, co však Kische nesmazatelně zapsalo do dějin, je jeho novinářská zarputilost odhalovat špínu i zlo snoubená s mimořádným intelektem a vědomostním rozhledem, pro který můžeme v dnešní novinářské populaci jen stěží najít nějaké paralely.

„Cože? Opravit? Aby znovu šly?“ ptal se udiveně starožitník, vysunul brýle na čelo a zaraženě se na mne podíval; „Proč vlastně chcete, aby znovu šly? Mají přece jen jednu rafiji – a žádná čísla na ciferníku,“ dodal, pozoruje zamyšleně v ostrém světle lampy, „jenom květinové obličeje, hlavy zvířat a démonů místo hodin.“ Počal počítat a tázavě se na mne podíval: „Čtrnáct? Vždyť dělíme den na dvanáct dílů. Nikdy jsem ještě neviděl tak podivnou věc. Radím vám, nechte je jak jsou. Již dvanáct hodin v jediném dnu je dost těžko ke snesení.

Meyrinkovo první a nejlepší dílo, Golem, je postaveno na brilantním způsobu vyprávění, o kterém si čtenář i po přečtení nemůže být zcela jist, zda se jedná o přeludy šílence, snové vidiny, halucinace, vliv okultních sil a kabaly či o skutečný prožitek.

V životních osudech i díle Gustava Meyrinka se promítají tři osudná témata: okultismus, magie a Praha. Meyrink sice bývá zařazován mezi pražské německy píšící spisovatele, ale jeho vztah k tomuto městu měl vazbu jen přes její německé a židovské obyvatele, česky neuměl a Češi ho nezajímali a tak více než za Pražana jej lze označit za světoobčana.