„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Filmové recenze a kritiky

Kim Ki-duk: Ostrov

Kim Ki-duk: Ostrov

Podaří-li se nám nám alespoň na chvíli zbavit nutkavých představ spojených ať již se záběrem vyměšujícího se muže s výkalem padajícím do vody, sadistickými sexuálními scénami, rybářskými háčky zaseknutými v nutkavé touze se zničit, respektive přehlušit bolest raněného srdce, do vlastního hrdla, respektive dělohy, či záběry žáby svlékané z kůže, zaživa rozsekávanými či rozřezávanými rybami, uvidíme Ostrov ve zcela opačném světle, jež pro svou poetiku, dlouhé záběry kamery namísto zbytečných dialogů, jež jsou ve filmu omezeny jen na nejnezbytnější minimum, ale i zcela netušené rozměry lásky, jež neváhá zabíjet, bodat i trpět, je tento Kim Ki-dukův autorský výtvor hluboký zásah, byť pro mnohé tím nejkontroverznějším a nejvíce šokujícím způsobem, do dosavadního způsobu vnímání, ve kterém se snoubí odpor s něžnou krásou.
01. Červen 2008
Kim Ki-duk: 3-Iron

Kim Ki-duk: 3-Iron

Kim Ki-dukův plně autorský počin, kdy krom tradiční režie a scénáře (jistě ne bez zajímavosti napsaného během jednoho měsíce), snímek sám i sestříhal (za rekorních 10 dní) tak, že společně se 16-denním natáčením vznikl za pozoruhodných filmařských podmínek snímek, jež rozhodně překračuje onu kategorii minimalismu a byť není zdaleka tak vizuálně propracován jako jeho předešlé výtvory, Ostrov a Jaro, léto, podzim, zima, s nimiž se doposud mohl český divák seznámit, jedná se o jeden z nejlepších snímků, jež lze v letošním roce v českých kinech shlédnout, což ostatně i dokazují mnohá ocenění, mimo jiné i Stříbrného medvěda za režii na Berlinale 2004.
01. Červen 2008

Kim Ki-duk: Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro

Kim Ki-duk: Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro

Poetický příběh s minimem dialogů, dlouhými záběry na jezero v proměnách ročních období a buddhistický mistr, který žije se svým mladým žákem na plovoucím chrámu uprostřed jezera. Tak by se tedy také dal film Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro charakterizovat, avšak vlastní smysl a sdělení jeho tvůrce Kima Ki-duka, je ukryt v duchovním vývoji mladého mnicha, nikoliv v náboženském, protože buddhistické náboženské prvky tvoří jen kulisu a režisér sám otevřeně přiznává, že je křesťan a buddhismus nijak hlouběji nestudoval, ale ve vývoji lidském se závěrečnou katarzí a vydáním se cestou svého mistra, již v mládí odmítl.
01. Červen 2008
Plakát prvního koncertu Sex Pistols
Revolučních skupin, jež pozměnily tvář moderní hudby, lze najít mnoho, avšak jen Sex Pistols přinesly totální hudební, umělecký i společenský zlom tak, že lze populární hudbu 20. století ...
30. Květen 2008
Roger Michell: Matka

Roger Michell: Matka

May je pětašedesát, má dvě dospělé děti, kterým byla špatnou nemilující matkou, právě ji zemřel manžel a teprve teď, po jeho smrti, může uskutečnit to, po čem toužila celý život: skutečně žít, cestovat a mít pořádný sex !.
Je pozoruhodné, ba diagnóza à la Freud, jak velké společenské tabu je sex rodičů, zvlášť
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

To, že se český film zmítá v předsmrtné křeči, kdy již několik desítek roků nevznikl film, který by svým sdělením potažmo kvalitou překročil divácké očekávání lehké, případně, trpké komedie a prosadil se i u zahraničního diváka, potažmo získal některou prestižní filmovou cenu (vynechám-li Kolju, jež svého Oscara získal nikoliv za uměleckou kvalitu, ale za svou lepivou kýčovitost), asi netřeba zdůrazňovat. Dobrou zprávou však je, že česká kinematografie může svou současnou absenci kvality i vizionářské osobnosti kompenzovat svým odkojeným dítětem - Emirem Kusturicou, jež vystudoval v té době velmi prestižní FAMU v ročníku vedeného profesorem Otakarem Vávrou.
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Kusturicovo asi nejznámější a divácky nejúspěšnější autorské dílo, Černá kočka, bílý kocour, bývá obvykle charakterizováno jako cikánský epopej. - Jistě ve filmu sice hraje cikánská komunita výraznou roli, avšak film rozhodně nevychází z nějakým reálných poměrů, ale je od základu fikcí a parodií, která svou humor rozehrává právě na účet rádoby filmových kritiků, ale i mnohých klišé ve vztahu k životu na Balkáně - všichni jsou tam zloději. Třešničkou na dortu, která by snad pomoci film pochopit i těm nejzatvrzelejším ignorantům, je závěrečná scéna z filmového velekýče Casablanca, jež se prolíná celým filmem.
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Velmi nerad rozebírám vlastní děj filmu, a proto tedy jen podotýkám, že ústřední zápletka - příběh malého zlodějíčka Matka, jež chtěl přes hranice propašovat 20 vagónů benzínu, ale okrade jej cikánský baron, od kterého si sám půjčil peníze a je nucen oženit svého syna Zara za baronovu sestru zvanou Liliputánka - tvoří jen tu nejhrubší kostru. To, co dělá film Černá kočka, bílý kocour labužnickým zážitkem par excellence je Kusturicův režijní koncert, který nejenže vytvořil dokonalou filmovou iluzi tak, že minimálně 99 diváků ze 100 nepochybuje o tom, že Kusturicův svět je
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

pouhým odrazem skutečného Balkánu, neuvěří, že představitelé jednotlivých postav jsou skuteční herci, a odnese si dojem, že do filmu byli najmuti místní obyvatelé, kteří pod vlivem kombinace heroinu a rakije hrají sami sebe. Ale film je dokonalý ve všech svých myslitelných složkách, od skvělého scénáře bez jediného hluchého místa, který dává příběhu strmý spád tak, že divák nemá čas plně si vychutnat předchozí záběr. Ostatně scénář je pro Kusturicu jen hrubým vodítkem a vlastní film vzniká až pod momentální improvizací režiséra i herců s mnoha odlišnými verzemi, ze kterých je vybrána ta nejpůsobivější
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Světem sám o sobě je pak hudební složka filmu, které dominuje repertoár No Smoking Orchestra, jež se osciluje na rozhraní mezi funky, jazzem, punkem a balkánskou lidovou dechovkou a je umocněna energickým přístupem členů souboru, v němž si nemůžete nevšimnout charismatického hráče na kytaru, kterým není nikdo jiný než samotný Emir Kusturica (ano, na fotografiích ten v červené košili a s kloboukem).
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica byl krom Stříbrného lva za režii filmu Černá kočka, bílý kocour na Benátském festivalu v roce 1998 ověnčen i mnoha dalšími oceněními, ze kterých vyjímám zvláště Zlatou palmu z Cannes za film Otec na služební cestě z roku 1985, další Zlatou palmu za Underground z roku 1995, ale i školní film ze třetího ročníku FAMU Guernica, který zvítězil na festivalu CILECT ’78, v Karlových Varech.
Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour

Jistě chápu, že českým filmovým tvůrcům není nic cizejšího a vzdálenějšího než dynamika, spád, originalita i radost ze života, a vezmu v potaz i fakt, že Kusturica je jeden z nejlepších současných režisérů, tak si přesto dále myslím, že by toto české dítě mohlo být pro současnou českou filmovou tragikomedii v mnohém inspirující.
Crna mačka, beli mačor (Francie + SRN + Jugoslávie, 1998, 124 min.)
Režie: Emir Kusturica
Scenář: Gordan Mihić
Hudba: Nele Karajlić, Dejo Sparavalo, Voja Aralica
Hrají:
Srdjan Todorovic, Branka Katicová, Pepi Lakovic, Miki Manojlovic, Bairam Severdzan, Florian Aidani, Jashar Destani, Adnan Bekir, Zabit Memedov

Režijní filmografie:

  1. Jedna část pravdy
  2. Podzim
  3. Guernica (Guernica; 1978) - vítězství na CILECT ’78
  4. Nevěsty přicházejí (Nevjeste dolaze; 1979) - „zakázán pro pro explicitní použití sexuálního tabu“ (incest)
  5. Titanic (Bife Titanik; 1979) - cena za režii na festivalu v Portoroži
  6. Vzpomínáš na Dolly Bell? (Sjećaś li se Dolly Bell?; 1981) - Zlatý lev za nejlepší debut a Cena FIPRESCI na MFF v Benátkách
  7. Otec na služební cestě (Otac na službenom putu; 1985) - Zlatá palma na MFF v Cannes
  8. Dům k pověšení (1988) - cena za režii na MFF v Cannes
  9. Arizona Dream (Arizona Dream; 1992) - ocenění Zvláštní cenou poroty na MFF v Berlíně 1993.
  10. Underground (Underground; 1995) - vítězství v Cannes
  11. Černá kočka, bílý kocour (Crna maćka, beli maćor; 1988) - Stříbrný lev za režii v Berlíně
  12. Super 8 Stories by Emir Kusturica (Super 8 Stories by Emir Kusturica; 2001)
  13. Život je zázrak (Zivot je cudo; 2004).
28. Květen 2008
Snowborďáci
Za vznikem drtivé většiny filmových počinů stojí jednak komerční účelovost a jednak osobní umělecké ambice svých tvůrců, jež jsou, víceméně, v určitém protikladu (byť samozřejmě existují výjimky potvrzující toto pravidlo).
28. Květen 2008
Pánská jízda
Film Pánská jízda spatřil světlo světa ze dvou příčin: snaží se navázat na veleúspěch bláznivé komedie S tebou mě baví svět (mimo jiné získala divácké ocenění Veselohra století) a předpokládá, že dětský ...
28. Květen 2008
Non Plus Ultras
Z motta „Nás fotbal vůbec nezajímá, fotbal je jen záminka" by se mohlo zdát, že se film Non Plus Ultras bude snažit odpovědět na otázku PROČ?, kterou v roce 1987 nadhodil Radek John a Karel Smyczek, ale ...
Jan Hřebejk: Horem pádem

Jan Hřebejk: Horem pádem

O tom, že bude film Horem pádem trhat kasovní rekordy, nikdo nepochyboval a otazník tak spíš visel nad jeho kvalitou. Ale výsledek předčil i ty největší pesimistické předpovědi: Horem pádem je splácanina několika nesourodých příběhů bez hlubšího příběhu s tendencí o sociologickou reflexi, avšak její výsledek nelze nazvat ani patosem. Jistě, dokáži pochopit, že tvůrci filmu se snaží především vydělat a tak byla kvalita filmu nastavena na vkus zejména pubertální věkové skupiny, co však pochopit nedokážu, jsou zcela otevřené umělecké ambice a neskrývané očekávání uznání ze strany odborné kritiky, a alespoň z mého pohledu je Horem pádem žhavým kandidátem na Plyšového lva (nejhorší film ČR za uplynulý rok).
28. Květen 2008
Post Coitum
Juraj Jakubisko je sice jedním z nejlepších česko-slovenských filmových tvůrců všech dob (mimo jiné v roce 2000 zvítězil v anketě O nejlepšího domácího a zahraničního tvůrce 20. století v kategorii Slovenský ...
22. Květen 2008
„Moje kariéra měla zvláštní dráhu - začínal jsem na vrcholu a pak už jen jsem padal dolů.“
Orson Welles
Občan Kane
Wellesův první film, který je velmi ...
22. Květen 2008
Věčný svit neposkvrněné mysli
Věčný svit neposkvrněné mysli se může jako výtvor, jež nemá přílišné umělecké ambice, pro leckterého nenáročného televizního fanouška, jež nehledá zamyšlení, ale chce jen zabít nudu a čas, jevit jako ...
22. Květen 2008
Návrat
Mnoha filmovým divákům, ale i jiným hledačům ztracené krásy, dělá mnohdy problém rozlišit kýč a umění.