„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Filmové recenze a kritiky

Václav Gajer: Flirt se slečnou Stříbrnou

Václav Gajer: Flirt se slečnou Stříbrnou

Snímek Flirt se slečnou Stříbrnou nabízí to nejlepší co lze v české kinematografii vůbec shlédnout, plně zapadá do koncepce pro český film zlatého období druhé poloviny 60. let a vedle snímku Farářův konec je vůbec jediným z relativně značného množství filmů dle předlohy Josefa Škvoreckého, který stojí za to, aby byl zhlédnut. Přesto je ale poněkud neprávem opomíjen či dokonce odstrkován pro značný kvalitativní odstup i zjednodušení děje a psychologie postav mistrovsky podaných v literární předloze Lvíče vydané v roce natočení i filmové verze, 1969, kde zvláště hlavní postava redaktora Karla Ledna je ztvárněna jen v podobě konformního don juana, který se úzkostlivě střeží do čehokoliv se namočit či projevit kritický názor.
Věra Chytilová: Pátrání po Ester

Věra Chytilová: Pátrání po Ester

Co mají společného filmy Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Faunovo velmi pozdní odpoledne, O slavnosti a hostech, Všichni dobří rodáci či Valerie a týden divů ? Krom nepochybných kvalit, kterými se řadí do české filmové pokladnice, i spolupráci s kostýmovou výtvarnicí Ester Krumbachovou, mimo jiné i dlouholetou spolupracovnici režisérky Věry Chytilové, jež se snaží ve filmovém dokumentu Pátrání po Ester odpovědět na sama sobě položenou otázku „kdo byla Ester?“
26. Prosinec 2008
Nikita Michalkov: Urga

Nikita Michalkov: Urga

Samotné téma snímku Nikity Michalkova Urga není ani tak originální v kontextu současné kinematografie, kdy je téma hledání svých kořenů, soulad s harmonií života předků či vymanění se ze závislosti diktátu reklamy i spotřebnosti již poněkud vyčpělé téma, jeho pozoruhodnost je v době jeho vzniku - roku 1991, ve kterém tzv. world či etno tématika nebyla nijak módní záležitostí, zvlášť u autorů z čerstvě postkomunistických zemí, kde po mnoho let dominoval proud přesně opačný.
Revizoři

Revizoři

Originální příběh, dokonalé vykreslení atmosféry prostředí podzemky i psychologie revizorů, jež nenáviděni a opovrhováni se za své povolání nejen stydí, ale i trpí značnými poruchami osobnosti tak, že se sami sebou cítí jen ve společnosti svých revizorských druhů v domovském prostředí metra. Dynamický střih, barevně podkreslující hudba a brilantní režie, to vše dělá z maďarského filmu Revizoři největší filmovou událost několika posledních let.
23. Prosinec 2008
Jim Jarmusch: Ghost Dog - Cesta samuraje

Jim Jarmusch: Ghost Dog - Cesta samuraje

Tvorba ikony amerického „nezávislého“ filmu, Jima Jarmusche, již tradičně jde proti proudu svou koncepcí, která balancuje mezi ironií a zcela absurdním humorem tak, že bývá mnohdy klasifikována jako parodie. A v tomto duchu se plně nese i Ghost Dog - Cesta samuraje, jež se vysmívá jak tradičním filmům s přemírou triků à la kung-fu, tak filmům s mafiánským (Kmotr) či westernovým námětem (V pravé poledne).
Krzysztof Kieślowski: Tři barvy - modrá

Krzysztof Kieślowski: Tři barvy - modrá

Cyklus Tři barvy navozuje lehké asociace s barvami francouzské trikolóry, revolučním heslem Volnost, Rovnost, Bratrství, navíc pak doplněné psychologickým podtextem svých hlavních hrdinů, kde jsou jednotlivé části volně provázány pomocí symbolických odkazů, ale každá část tvoří naprosto samostatný, ba indiferentní celek. Ba režisér Krzysztof Kieślowski pro každou z „barev“ sestavil zcela odlišný filmový štáb.
22. Prosinec 2008
Krzysztof Kieślowski

Krzysztof Kieślowski

Jan Švankmajer: Lekce Faust

Jan Švankmajer: Lekce Faust

Už jen suchá fakta hovořící o dvouletém natáčení a takřka desetileté přípravy, kdy byl scénář v 80.  letech původně vytvořen pro nerealizovaný projekt divadla Laterna Magika, ale i jméno svého stvořitele, scénáristy, výtvarníka a režiséra Jana Švankmajera, jenž jako jeden z mála, ne-li jako jediný současný český filmový tvůrce, vzbuzuje celosvětové uznání a respekt, dávají znát, že Lekce Faust svou kvalitou, zpracováním i významem vysoko překračuje nynější podprůměrnost české kinematografie, a jedná se o i ve světě zcela bezprecedentní projekt, jenž plynule navazuje na dřívější Švankmajerovo dílo.
Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Juraj Herz: Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol byl sice natočen ještě v relativně svobodném roce 1968, ale jeho kvapná premiéra se odehrála až v březnu 1969, načež byl záhy stažen z českých kin a na dlouhá léta uložen do trezoru. Asi netřeba zdůrazňovat, že Spalovač mrtvol patří mezi to nejlepší, co bylo vůbec kdy natočeno a existuje jen nemálo filmů, které s ním snesou přímé srovnání.
Andrej Končalovskij: Mariini milenci

Andrej Končalovskij: Mariini milenci

Nastassja Kinski sexuální to symbol Hollywoodu 80. let a režisér i scénárista Andrej Končalovskij ve svém americkém debutu pět let po své emigraci ze Sovětského Svazu jako hlavní osobnosti a přednosti melodramatického snímku Mariini milenci, ve kterém Končalovskij spojil to nejlepší z ruské i americké kinematografie, kde by absence jednoho či druhého vlivu vedla ke zcela odlišnému výsledku.
21. Prosinec 2008
Věra Chytilová: Faunovo velmi pozdní odpoledne

Věra Chytilová: Faunovo velmi pozdní odpoledne

O tom, že snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne svého diváka doslova učaruje, se není ani nutné šířeji zmiňovat, problém však nastává až při pokusu přesněji definovat „proč?“ - je to neopakovatelným způsobem režisérské práce Věry Chytilové, jež si nikdy neodpustí mísit psychologické podhoubí s filmovou hrou kamery, střídat komiku i tragiku s absurdnem tak, že vytváří nadpozemsky přízemní realitu v jejímž světle jsou fauni odhaleni jako šašci paběrkující s tím málem, co životu dali?
21. Prosinec 2008
Věra Chytilová: Šašek a královna

Věra Chytilová: Šašek a královna

Šašek a královna je typicky vizuálně propracovaný snímek Věry Chytilové, s Boleslavem Polívkou ve své životní roli šaška týraného samolibou královnou v podání Chantal Poullain. Nebo též velmi zdařilé a v mnoha ohledech propracovanější ztvárnění Polívkovy divadelní hry, jež na rozdíl od své předlohy klade mnohem vyšší důraz na poetický rozměr a hru barev.
21. Prosinec 2008
Věra Chytilová

Věra Chytilová

Režijní filmografie:

  • Hezké chvilky bez záruky, 2006
  • "Táta jako máma", 2006
  • Trója v proměnách času, 2003
  • Adolf Branald pohledem Věry Chytilové (TV), 2002
  • Vyhnání z ráje, 2001
  • Vzlety a pády (V), 2000
  • Pasti, pasti, pastičky, 1998
Jiří Menzel: Rozmarné léto

Jiří Menzel: Rozmarné léto

Ve zlaté éře českého filmu v 60. letech byly filmově adaptovány dvě Vančurovy nejslavnější předlohy, Markéta Lazarová Františkem Vláčilem a Rozmarné léto Jiřím Menzelem. Oba filmy patří do pokladnice české kinematografie, ale přesto mezi nimi čiší rozdíl několika kvalitativních tříd.
19. Prosinec 2008
Kytice z tisíce a jedné noci

Kytice z tisíce a jedné noci

Ke jménu režisérské legendy Piera Paola Pasoliniho není asi nutné cokoliv dodávat (pro připomenutí Evangelium svatého Matouše, Saló aneb 120 dní Sodomy či Canterburské povídky), nicméně přes jeho nezpochybnitelnou genialitu i jeho vášnivý obdivovatel zaváhá, zda je v Pasoliniho možnostech zhostit se námětu takového kalibru, jakým bezesporu jsou peršanské Příběhy tisíce a jedné noci tak, aby na jedné straně nesklouzly po megalomanské filmové výpravě, pro niž se nedostává skutečným filmovým kvalitám a na straně druhé nebyla předloha degradována na pouhé pohádky pro děti, za které je ostatně všeobecně pokládána.