„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Květen 2008

Stanislav Moša je zjevně posedlý bojem dobra se zlem a sám se svou nekritickou sebestředností se v tomto pomyslném boji ustanovil jako vůdce a institut Městského divadla jako maják dávající lidem víru, naději i lásku. Škoda jen, že Mošovo černobílé vidění světa vidí jen to, co vidět chce a i jeho chápání dobra a zla, je spíše určeno zájmy vlastními i zájmy „spřízněných“ politiků a zainteresovaných soukromých společností.
Během několika posledních let se úroveň představení studentů muzikálového herectví JAMU propracovala na skvělou úroveň a studio Marta se stalo nejen pomyslným Olympem brněnské muzikálové scény, ale i jedinou možností pro náročné milovníky tohoto, v případě Městského divadla či G Studia velmi pokleslého, žánru tak, že nebýt Marty, byl by muzikál v Brně synonymem pro kabaret či cirkusovou estrádu.
Kategorie
26. Květen 2008
Sax & Crime + Waltraud K. duo

Sax & Crime + Waltraud K. duo

Jako závěrečná třešnička na dortu se v rámci festivalu Jazz Brno 2004 představila rakouská dua Sax & Crime a Waltraud K. duo a společně s Tres Hombres a David Helbock Triem zbořily všechny pochybnosti o kvalitách rakouského jazzu, byť ani jeden z výše jmenovaných do jazzu vlastně tak úplně nepatří a vzhledem k jejich neuchopitelnosti a nesrovnatelnosti s českými paralelami je lze jejich tvorbu nejlépe charakterizovat jako experimentální.
Aldous Huxley: Konec civilizace

Aldous Huxley: Konec civilizace

Brave New World, 1932

Konec civilizace (z originálu doslovně přeloženo jako Nádherný nový svět) Aldouse Huxleyho a 1984 (1949) George Orwella jsou prvními, a jak ukázal čas, i těmi nejlepšími reflexemi možných důsledků mocenských režimů 20. století. A byť prvotní impuls reflektoval praktiky novodobých diktátorských režimů v Sovětskému Svazu, Itálii a Německu, nebylo jejich poselství v čase nijak ztupeno, ba naopak, jsou dnes, kdy technické možnosti kontroly i propagandy dovolují sledovat každý náš krok a určovat názory a chování masy, aktuálnější víc než v dobách svého vzniku.
Kategorie
26. Květen 2008
Běsi - Stavrogin je ďábel

Běsi - Stavrogin je ďábel

Sága Sto roků kobry, mapující nejen Dostojevského dílo ale i lidskou bestii jako takovou, pokračuje démonickou dramatizací románu Běsi s příznačným pojmenováním Běsi - Stavrogin je ďábel.

A Clockwork Orange, 1962

Anthony Burgess: Mechanický pomeranč

Anthony Burgess: Mechanický pomeranč

Nechce se věřit, že od sepsání a prvního vydání Mechanického pomeranče uplynulo již více než 40 roků (vydáno 1962), zvlášť, je-li jeho námět i dnes považován za přinejmenším kontroverzní, a lze se jen dohadovat nakolik je odrazem znuděné doby, nadsázku či o poněkud extravagantní typ sociální utopie.
Vladislav Vančura: Markéta Lazarová

Vladislav Vančura: Markéta Lazarová

1931

Markétu Lazarovou, Vladislava Vančury, lze uchopit jako baladu, kroniku, básnické obrazy ale i historický román, byť i syntéza všech předešlých literárních útvarů je jen velmi hrubá a zavádějící charakteristika. Množství metafor, archaické výrazy, dobová slovní zásoba, komplikovaná stavba souvětí, kombinace poetismů a vulgarismů, originální slovní spojení, častá citoslovce a věty tázací i zvolací; to vše řadí Vančurovo neopakovatelné dílo více než do kategorie prózy mezi básně v próze. A Markéta Lazarová skutečně leží na rozmezí mezi básní a prózou - její kostra je sice protkána osudy Markéty Lazarové i rodů Kozlíků a Lazarů, ale děj stojí tak trošku na vedlejší koleji. Lze ji přirovnat k obrazu, který se při prvním pohledu ponoří do doposud neobjevených hlubin a teprve při dalším podrobnějším zkoumání obrazu si je jeho divák schopen uvědomit vlastní jádro, námět i použitou malířskou techniku.
John Steinbeck: O myších a lidech

John Steinbeck: O myších a lidech

Of Mice and Men, 1937

Novela O myších a lidech patří mezi nejklasičtější díla 20. století a byla mnohokrát zdramatizována i zfilmována, což byl ostatně i Steinbeckův záměr - napsat divadelní hru tak, aby se dala číst, a román napsat tak, aby se dal hrát. Prototyp hlavních hrdinů, malého a chytrého George a velkého a hloupého Lennieho, se pak stal vzorem pro mnoho dalších variací.
27. Květen 2008
Spolčení hlupců není v žádném případě humoristický román, jak by se mohlo dle absurdnosti osudů hlavního hrdiny, Ignácia J. Reillyho, zdát a právě naopak je skvělou satirou maloměšťácké společnosti, byť v pozadí stojí trpká příchuť paralely s nelehkými osudy svého autora, Johna Kennedyho Toolea, který se nakonec vydání Spolčení hlupců nedočkal.