V noci jsem snil, že jsem motýlem

Plné docenění literárních, psychologických i sociologických hlubin Gazdiny roby Gabriely Preissové není pro dnešního čtenáře příliš snadným a ani lákavým soustem, snad pro její zkreslení a zbanálnění v školních interpretacích, snad pro její zdánlivou archaičnost, kdy se její námět pro mnohé zcela míjí se současnou zkušeností. V tomto kontextu pak lze mistrovské představení Gazdina roba v podání Divadla Na zábradlí brát nejen jako její rehabilitaci ale i jako poctu dílu, jež v plném světle popisuje i dnes pro mnohé a nejen ty starší generace zakázané téma tak, že v představení Gazdina roba se snoubí duch doby svého vzniku se současným moderním divadlem jaké, bohužel, lze vidět jen na nemálo českých divadelních scénách.

Pokusů o ztvárnění lidí ze samého okraje společnosti bychom v české literatuře našli přehršel, snad proto, že pro mnohé nespokojené ba neukojené příslušníky středostavovských vrstev, ze kterých je čtenářská obec složena nejpoměrnější částí, měl společností opovrhovaný hrdina vždy romantický nádech, avšak těch skutečně kvalitních námětů i zpracování už bychom našli jen velmi pomálu, protože v tomto tématu již od počátku dělnicko-sociálního hnutí na konci 19. století vždy více dominoval účel na vlastním sdělením a tak zatímco ve 2. polovině 20. století je pro hrdiny z okraje společnosti synonymem dílo Bohumila Hrabala, tedy zejména to rané z 50. let, pak pro 1. polovinu jsou těmito zástupci zejména Egon Erwin Kisch a Ivan Olbracht.

Pro polistopadovou generaci literárních autorů je do značné míry charakteristické, co do stylistiky, opakovaných témat i jazyka, věrné napodobování literárního stylu, jenž ve svých spontánních prvopočátcích v 50. letech do světové literatury přinesla díla beatniků, a který pro svůj, co do umu, zdánlivě primitivní styl vyprávění, slovní i slohové skladby, vybízí mnohé zástupy svých, v drtivé většině jen laciných, napodobovatelů tak, že se díla většiny dnešních autorů dají shrnout do stručné charakteristiky, kdy na počátku stál jasný záměr devalvace jazyka spojený se snahou o pár desítek let opožděný protest proti tradičnímu chápání literatury, jež se však již na počátky smekl k devalvaci literatury jako takové.

Byť světoběžník a byť německy mluvící Žid je Egon Erwin Kisch, i jeho beletristické dílo a nejznámější novinové reportáže, nerozlučně spjat s Prahou, jejíž již před lety dávno zapomenutou podobu uchoval ve výběru svých fejetonů Pražská dobrodružství.