V noci jsem snil, že jsem motýlem

Asi netřeba zvlášť zdůrazňovat, že Akira Kurosawa je pro evropského diváka extrémně těžký filmový tvůrce a u jeho filmů je zapotřebí přistoupit na zcela odlišný způsob vyprávění, ve kterém je před vlastním dějem upřednostněna vizuální stránka, s důrazem na takřka výtvarné zpracování scény i kostýmů, dokonale nastíněnou atmosféru i expresionistické herectví. Kurosawa nenechává sebemenší detail všanc pouhé náhodě a naopak své snímky vede v přísně střežené linii. U Kurosawy též není dominantní a prvoplánovité myšlenkové pozadí, kdy byť mají jeho filmy filozofický podtext, děje se tak zdánlivě mimoděk a neplánovaně.

Přes poměrně hojné publikace kolísavé historické hodnoty, jimiž je náš knižní trh penetrován, lze za nejvěrohodnější informační o problematice ruských pracovních táborů, gulagů, položit dílo v podstatě amatérského historika Alexandra Isajeviče Solženicyna, Souostroví gulag (1958-1968; vyd. 1973). Osudy několika desítek tisíc československých občanů, jež byli mezi léty 1939 a 1945 do Sovětského Svazu odvlečeni, neupadly do zapomnění jen díky několika málo střípkům těch, kteří ruské pracovní tábory nejen přežili, ale podařilo se jim i vrátit zpět do Československa a najít v sobě tolik odvahy, aby o svém osudu dokázali podat zprávu dalším generacím. A právě jednou z těchto několika ojedinělých výpovědí jsou vzpomínky rusínského učitele a přesvědčeného Čechoslováka, Štěpána Luťanského, jež v roce 1939 utekl z Maďary okupované Podkarpatské Rusi do Sovětskou armádou obsazeného východního Polska, aby zde pod vedením Sovětské armády vedl osvobozenecký boj ať již proti maďarským tak německým fašistům - Pečorlag aneb Útěk do ráje (1950; vyd. 1999).

Ač si William Styron své vavříny vydobyl již ve svých prvních čtyřech románech, kdy z nich ten poslední, Doznání Nata Turnera v roce 1968 obdržel i Pulitzerovu cenu, o jeho celosvětový věhlas se zasloužil až jeho román pátý, s přesahem k tradici vrcholného antického dramatu, Sophiina volba z roku 1979.

Velmi sympatickým fenoménem několika posledních let je poměrně systematické znovuvydávání legendární děl z avantgardní dílny okolo Jindřicha Štýrského, jež v souladu s původními motivy surrealistického hnutí mapovalo pokrytecky přehlíženou lidskou sexualitu potažmo erotiku. Nicméně po neblahé zkušenosti z roku 1929, kdy české úřady zabavily celý náklad díla Zpěvy Maldororovy Comteho de Lautréamonta s doprovodnými Štýrského ilustracemi, byla další díla šířena jako přísně soukromý bibliofilský tisk v nákladu 200 kusů, který se rozšířil jen mezi úzký okruh čtenářů navíc s vysokou penetrací ochránců veřejné mravopočestnosti v čele s policajty a pátery.