V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jistě, nezávislý americký film točí i Steven Spielberg, byť se do naší kinodistribuce dostane jen ona kýčovitá odnož jeho tvorby, která mu nicméně zajišťuje absolutní uměleckou nezávislost pro onu část díla, již opravdu točit chce, avšak skutečnou ikonou nehollywoodského filmu je beze sporu Jim Jarmusch, jež se svým antiwesternovým antifilmem s antiherectvím Johnnyho Deppa, Mrtvý muž, navěky nesmazatelně zapsal i do povědomí filmových ignorantů.

O kvalitách vůbec nejznámějšího snímku Akiry Kurosawy Sedm samurajů snad mnohé napoví nejen jeho ocenění nejlepším japonským filmovým počinem všech dob, potažmo jeho přední umístění v dlouhodobém celosvětovém žebříčku 100 nejoceňovanějších snímků, ale i prostý fakt, že Sedm samurajů je jediným asijským filmem, jež dokázal proniknout do širšího povědomí evropského a amerického diváka tak, že tento snímek zasazený do japonských historických reálií v hloubi 17. století bývá leckdy charakterizován jako nejlepší produkt žánru amerického westernu.

Osmdesátá léta jsou v Kurosawově tvorbě ve znamení dvou velkoryse koncipovaných snímků, Kagemuša z roku 1980 a Ran z roku 1985, jež se staly de facto vzorem pro celou kategorii východoasijských akčních snímků. Avšak přes důraz na vizuální složku s vířivou hrou barev, precizně zrežírované scenérie hromadných přesunů vojsk, ale i pro Evropana velmi autentickým výletem do nitra japonských dějin toho oba snímky nemají příliš mnoho co nabídnout. Ba chybějí jim ty nejzákladnější aspekty slavných Kurosawových snímků v čele s důrazem na individuální herecké výkony, psychologii jedince, ironický podtext, ale i morálně filozofické poselství tak, že oba snímky začnou svého diváka poměrně záhy nudit.