„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Květen 2012

Divadlo Komedie: SAM

Divadlo Komedie: SAM

Pražské komorní divadlo, jež tuto sezónu za známých okolností (odbor kultury pražského magistrátu souboru nepřidělil dostatečný grand na to, aby divadlo mohlo pokračovat v nezměněné umělecké kvalitě) končí svou veleúspěšnou éru v prostorách divadla Komedie a jako svou předposlední premiéru na této scéně uvedlo inscenaci německé autorky a režisérky Kathariny Schmitt SAM. Výchozí inspirací pro vznik hry byl pro Katharine Schmitt taiwanský umělec Tehching Sam Hsieh, který se v roce 1978 nechal na jeden rok zavřít do dřevěné klece o velikosti 3,5×3,5 metru s tím, že ve svém dobrovoleném vězení nesmí číst, psát, ale ani mluvit a jeho jedinou spojnicí se světem byl jeho přítel, jenž mu jedenkrát denně přinesl nezáživné a stále se opakující jídlo, odnesl mu odpadky a vyfotografoval jej. Katharine Schmitt pak tuto performaci konceptuálního malíře převedla do divadelního jazyka s tím, že původní rok Hsiehova dobrovolného vězení zkrátila do jedné hodiny a původní konceptuálně-výtvarně-meditativní Hsiehův počin převedla do roviny vztahu mezi hercem a divákem. Režie se ujala Kamila Polívková, jež je též autorkou kostýmů a minimalistické scény, která se skládá z role papíru tvořící stěnu a podlahu klece a z několika nezbytných předmětů denní potřeby. Role Sama se pak chopil Karel Roden.
Kategorie
17. Květen 2012
Simon Mawer: Skleněný pokoj

Simon Mawer: Skleněný pokoj

The Glass Room, 2009

Anglický spisovatel Simon Mawer je znám tím, že ve svých románech mísí fikci a literaturu faktu. A tomuto zařazení odpovídají i dva jeho asi vůbec nejznámější romány Mendelův trpaslík z roku 1997 a Skleněný pokoj z roku 2009, jež krom žánru dále pojí i místo jejich děje, který se z větší části odehrává v Brně.
Veni, Vidi, Vici

Veni, Vidi, Vici

Rádoby filmová romantická komedie Veni, Vidi, Vici z roku 2009 kouzlem nechtěného parafrázuje nejslavnějšího hrdinu českých pohádek - hloupého Honzu, jenž se vydal do světa, získal princeznu i půl království. Avšak bezelstný a altruistický Honza je zákeřně sražen zlým princem tak, že ztratí veškeré nabyté bohatství i ruku princezny. Ale nebyla by to pohádka, aby Honza opět nepovstal jak bájný Fénix z vlastního popela, neporazil zlého prince, nepohrdl nevěrnou princeznou a nevrátil se zpět do své chalupy k mámě, malému bráškovi a ke své původní nevěstě, na kterou pro princeznu málem zapomněl.
Vilma Cibulková, Miroslav Etzler

Vilma Cibulková, Miroslav Etzler

Film Zemský ráj to na pohled je po snímku Smradi již druhou literární adaptací díla spisovatelky a disidentky Terezy Boučkové. V obou případech je námět čerpán z autobiografické povídkové sbírky Indiánský běh a současně Boučková u obou filmů sama napsala i scénář. - Původní literární námět Boučková značně upravila pro potřeby filmu s tím, že indiánská jména jednotlivých hrdinů nahradila civilními jmény a namísto pohledu vypravěčky, jež je v literární podobě jejím alter egem, používá rovinu příběhu, který je vyprávěn sám o sobě.
Zuzana Liová: Dům

Zuzana Liová: Dům

Zuzana Liová získala za scénář filmu Dům cenu Krzysztofa Kieslowského za nejlepší scénář od autora ze střední a východní Evropy, udělované v rámci festivalu v Cannes, již v roce 2007, ale k natáčení v režii samotné Liové bylo přikročeno až v roce 2011. V témže roce pak byl film premiérově uveden na filmovém festivalu v Berlíně (ve vedlejším programu Forum), v roce 2012 získal cenu za nejlepší film na festivalu v Terstu, potažmo získal několik dalších českých a slovenských ocenění. - V tomto ohledu se jedná o suverénně nejúspěšnější slovenský film posledních let.
Komplic - Igor Chmela, Leoš Noha

Komplic - Igor Chmela, Leoš Noha

Doc je vědec a nejpřednější odborník na organickou chemii. Je ale krize, základní výzkum byl místní chemičkou označen za nerentabilní a Doc musí pracovat jako taxikář. Boss je zase nejpřednější zločinec ve městě, má však problém s tím, že jej ekonomicky ruinuje likvidace těl zavražděných obětí. Slovo tedy dá slovo a Doc ve své někdejší laboratoři pět pater pod zemí zřídí krematorium, kde dovezené mrtvoly rozpouští na vodu a prvočinitele, jež poté spláchne do kanalizace.
Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Louis Pauwels a Jacques Bergier: Jitro kouzelníků

Le Matin des magiciens, 1960

Knihu Jitro kouzelníků, jež poprvé vyšla v roce 1960, spolu sepsali dva francouzští milovníci okultních záhad, mysterií ale i sci-fi literatury, Jacques Bergier (původní profesí chemik) a Louis Pauwels (novinář). Kniha byla přeložena do několika dalších jazyků, ale podobných záhadologikých spisků plných senzačních zpráv o tajných spiknutích, ale i zapomenutých vědomostech starých civilizací či zaniklých okultních hnutí vycházelo již od konce 19. století nepřeberné množství tak, že Jitro kouzelníků sice ve své době vzbudilo jistý ohlas, ale kniha záhy zapadla stejně jako ostatní tituly tohoto ražení. V tehdejším Československu však v té době vládla jak cenzura tak především pseudofilozofická ideologie marx-lininistického materialismu a po podobných publikacích tak mezi čtenáři vládl obrovský hlad.
Mezi námi zloději

Mezi námi zloději

Soudruzi, u nás se krade a ve velkém.

Velmi málo známá komedie z roku 1963 Mezi námi zloději rozhodně nepatří mezi skvosty československé kinematografie a to přesto, že v hereckých úlohách nespatříme osobnost, jež by současně nebyla pojmem. Do hlavních rolí byli obsazeni Vladimír Menšík, Otomar Krejča a Jiří Sovák. V rolích vedlejších pak osobnosti ještě významnější: Josef Kemr, František Filipovský, Jaroslav Vojta či Miloš Nedbal. - To, ze snímku Mezi námi zloději činí asi vůbec nejhvězdněji obsazený český film všech dob, žel film trpí velmi nevýraznou režií Vladimíra Čecha, příběh nemá očekávaný spád a chybí mu i to, co by divák očekával asi nejvíce - vtip. Film je tak krom zmíněného obsazení zajímavý spíš svým námětem - je jedním z prvních filmů v státem řízené a cenzurované kinematografii, ve kterém se otevřeně hovoří o typickém českém fenoménu, jež se dá shrnout jako „kdo nekrade, okrádá svou rodinu“. Velmi zajímavým výtvarným počinem, který však zůstal bez návaznosti ve vlastním filmu, jou úvodní titulky, kdy jsou jména herců a tvůrců zobrazeny v podobě zločinecké kartotéky.
Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli

Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli

Divadelní soubor Pražského komorního divadla již za měsíc (na konci června) končí svou činnost na půdě Divadla Komedie. Za uplynulých deset let, co zde soubor pod vedením Dušana Pařízka působil, se Divadlo Komedie stalo jednou z nejrenomovanějších pražských divadelních scén, jež se koncepčně zaměřovala jak na moderní rakouské a německé drama tak na experimentální autorskou tvorbu. Poslední premiéra nejen této sezóny ale i divadla v této podobě jako takového, hra Petera Handkeho Hodina ve které jsme o sobě nevěděli, byla tedy pojata jako důstojné rozloučení jak se scénou samotnou tak především s diváky, kdy namísto závěrečného aplausu publika herci divákům nabízí přípitek šampaňského.