„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Leden 2009

Markýz de Sade: Justina čili prokletí ctnosti

Markýz de Sade: Justina čili prokletí ctnosti

1787

Původní verzi Justiny nazvanou Nehody ctnosti z roku 1787 Markýz de Sade koncipoval jako filozofický manifest svého pojetí libertinismu - odsuzuje ctnost, ba dokazuje, že nad ctí a mravy mají vždy navrch bezskrupulózní a bezohlední darebáci, ba příroda, potažmo bůh, je k lidskému konání zcela nezúčastněná.
Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Akira Kurosawa: Žiji ve strachu

Asi ne náhodou je téma atomového výbuchu v japonské kinematografii přítomno jako jedno z opakovaně nejvíce zpracovávaných témat. Akira Kurosawa, jakožto nejlepší japonský filmový tvůrce všech dob, se k tomuto tématu vyjadřuje hned nadvakrát: ve svém relativně raném snímku z roku 1955, Žiji ve strachu, a podruhé se k němu vrací až v samotném závěru svého života i díla, v jednom ze svých Snů z roku 1990.
Damiano Damiani: Den sovy

Damiano Damiani: Den sovy

Žánru tzv. mafiánskému filmu sice jednoznačně vévodí snímek Francise Forda Coppoly Kmotr z roku 1972, ale jako mnohem realističtější a vyzrálejší co do zpracování svého tématu se jeví počin Damiana Damianiho Den sovy z roku 1968 s excelentním hereckým obsazením v čele s Claudií Cardinale a Francem Nerem.
Park Chan-wook: Nebohá paní pomsta

Park Chan-wook: Nebohá paní pomsta

Není tomu mnoho let, přesněji šest, kdy představa uměleckého filmu v podání korejského tvůrce budila bohapustý smích. K objevení korejské kinematografie tak došlo v roce 2001, kdy se do českých i evropských kin dostal snímek Ostrov filmového samouka Kim Ki-duka. Když však o další tři roky později přišel Kim Ki-duk s naturalisticky poetickým snímkem Jaro, léto, podzim, zima ...a jaro stal se korejský film minimálně námětem intelektuálních diskusí. A poté, co do evropských kin vkročil i Park Chan-wook se svým druhým dílem volného cyklu na téma pomsty, brutálním snímkem Old Boy, nebylo již o korejské kinematografii žádných pochyb a Park Chan-wook si odnesl celou řadu ocenění z evropských filmových festivalů, ba dokonce zabodoval i u jinak velmi konzervativního českého diváka.
Akira Kurosawa: Tělesná stráž / Yojimbo

Akira Kurosawa: Tělesná stráž / Yojimbo

Byť je Yojimbo oslavován co do filmové kvality, skvělého snímání kamerou, hereckého výkonu Toshirô Mifuneho v hlavní roli, potažmo mistrovské režie ale i námětu a scénáře Akiry Kurosawy, bývá často, a dodejme že negativně, srovnáván se svými „remaky“ - spaghetti westernem Pro hrst dolarů z roku 1964 a akčním filmem Poslední zůstává z roku 1996. Ale již v kontextu srovnání originálu s velmi chabou kopií je jasné, že Kurosawa ve své parafrázi na klasický americký western přenesený do čistě japonských reálií uhodil hlavičkou o hřebíček.
Leonid Nikolajevič Andrejev: Propast a jiné povídky

Leonid Nikolajevič Andrejev: Propast a jiné povídky

Sbírce povídek Leonida Nikolajeviče Andrejeva Propast a jiné povídky tak, jak ji vydalo v roce 1996 nakladatelství Maťa, co do kvality i věhlasu jednoznačně vévodí slavná Fixní idea z roku 1902, která se k českému čtenáři dostala již za příspěvku nakladatelství Votobia z téhož roku, anebo v podobě několika divadelních dramatizací, ať již v podání Divadla Dialog v Plzni z roku 2006 nebo brněnského Divadla U stolu s premiérou v březnu 2007.
Mario Monicelli: Casanova '70

Mario Monicelli: Casanova '70

Marcella Mastroianniho můžeme bez větších sporů pasovat na hereckou ikonu nejen italské ale i světové kinematografie 2. poloviny 20. století. Nicméně i Mastroianni má na svém kontě celou sbírku filmů, jež se v nejlepším případě ohnuly před pokleslým vkusem širokého diváckého publika. A jedním z těch slavnějších nepovedených variací na typickou lidovou komedii tak, jak se točily v 60. a 70. letech, je povídkový film Casanova '70 v režii italského nestora tohoto žánru Maria Monicelliho.
Ettore Scola: Zvláštní den

Ettore Scola: Zvláštní den

Jako herecký koncert bývá uvozován Zvláštní den v podání dvojice dvou velkých herců Sophie Loren a Marcella Mastroianniho, kdy před jejich výkony nezbývá nic než tiše smeknout. Ve snímku de facto založeném na dvou hercích, je na pozadí jednoho dne 8. května 1938, kdy se v Římě sejde Hitler s Mussolinim, shrnut celý princip fašismu, nacionalismu či diktatury, ale i holá nemožnost jedince čelit zmanipulovaným masám.
Krzysztof Kieślowski: Krátký film o lásce

Krzysztof Kieślowski: Krátký film o lásce

V depresivních kulisách šedivého panelákového sídliště se Krzysztofu Kieślowskému podařilo rozpoutat jeden z nejuhrančivějších a současně i nejoriginálnějších filmových příběhů lásky. To vše na pozadí šestého přikázání biblického Desatera „Nesesmilníš“ (Ex 20, 14) neboli rozšířené verze šesté části původního televizního seriálu Dekalog natočeného v roce 1988 pro polskou televizi.
Robert Stone: Žoldáci

Robert Stone: Žoldáci

Dog Soldiers, 1975

Robert Stone bývá sice zařazován do generace beatniků, nicméně mnohem přesnější je jej charakterizovat jako „post-beatnika“ s kritickým postojem jak k většinové společnosti tak k ideálům hippies. V této charakteristice je mu nejbližším spojencem další „post-beatnik“ Key Kesey, kdy se ostatně Robert Stone s Keseyem úzce přátelil, ba zúčastnil se jízdy Keseyho skupiny Merry Pranksters z Kalifornie do New Yorku v psychodelicky pomalovaném školním autobuse, který měl propagovat drogy, marihuanu a LSD.